Klasická hudba: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava překlepů a zdvojených slov značka: editace z Vizuálního editoru |
ještě dvě nové kapitoly (vztah k další hudbě, komercializace) z angl. WIki značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 486:
=== Strunné nástroje ===
* [[Klasická kytara]]
* [[Loutna]]
* [[Mandolína]]
== Vztah k dalším hudebním tradicím ==
=== Populární muzika ===
Klasická hudba často obsahuje prvky nebo materiál z hudby, která byla populární za života skladatele. Příklady zahrnují příležitostnou hudbu jako je Brahmsovo použití studentských pijáckých písní v jeho ''Akademické slavnostní předehře'', žánry ilustrované ''Krejcarovou operou'' [[Kurt Weill|Kurta Weilla]] a vliv jazzu na skladatele na začátku a v polovině 20. století, včetně [[Maurice Ravel|Maurice Ravela]], jehož příkladem je věta s názvem „Blues“ v jeho sonátě pro housle a klavír. Někteří postmoderní, [[Minimalismus (hudba)|minimalističtí]] a postminimalističtí klasičtí skladatelé uznávají dluh populární hudbě.
Četné příklady ukazují vliv opačným směrem, včetně populárních písní založených na klasické hudbě, např. použití ''[[Kánon v D-dur (Pachelbel)|Pachelbelova Kánonu D-dur]]'' od 70. let 20. století (jedna z nejvykrádanějších melodii v [[Rock|rockové hudbě]]), a fenoménu hudebního [[Crossover (hudba)|crossoveru]], kdy klasičtí hudebníci dosáhli úspěchu na populární hudební scéně.<ref>Pozoruhodné příklady jsou série nahrávek vytvořených britským [[Royal Philharmonic Orchestra]] na začátku 80. let a klasické houslové crossovery [[Vanessa Mae|Vanessy Mae]] a [[Catya Maré]].</ref> V [[Heavy metal|heavy metalu]] řada sólových kytaristů (hrajících na [[Elektrická kytara|elektrickou kytaru]]) včetně [[Ritchie Blackmore|Ritchie Blackmoreho]] a [[Randy Rhoads]]e,<ref>{{Citace kvalifikační práce
| url = https://digitalcommons.wayne.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1668&context=oa_theses
}}</ref> tvořili své styly hraní podle vzoru barokní nebo klasické instrumentální hudby.
=== Lidová hudba ===
Skladatelé klasické hudby často využívali [[Lidová hudba|lidovou hudbu]] (hudbu vytvořenou hudebníky, kteří obvykle nejsou klasicky vyškoleni, často z čistě ústní tradice). Někteří skladatelé, jako [[Antonín Dvořák]] a [[Bedřich Smetana]]<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Yeomans, David, 1938-
| titul = Piano music of the Czech romantics : a performer's guide
| url = https://www.worldcat.org/oclc/65165354
| vydavatel = Indiana University Press
| místo = Bloomington
| počet stran = viii, 225 pages
| isbn = 0-253-21845-4
| isbn2 = 978-0-253-21845-2
| oclc = 65165354
}}</ref>, použili lidová témata k tomu, aby své práci dodali národnostní chuť, zatímco jiní, jako je [[Béla Bartók]], používali specifické motivy, která byla celé vytrženy z původní lidové hudby.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Stevens, Halsey, 1908-1989.
| titul = The life and music of Béla Bartók
| url = https://www.worldcat.org/oclc/27842014
| vydání = 3rd ed.
| vydavatel = Clarendon Press
| místo = Oxford
| počet stran = xxii, 358 pages
| isbn = 0-19-816355-X
| isbn2 = 978-0-19-816355-8
| oclc = 27842014
}}</ref>
== Komercializace ==
Určité části z klasické hudby se často používají komerčně (buď v reklamě, nebo ve zvukových stopách filmu). V televizních reklamách se z několik pasáží stalo [[klišé]], zvláště úvod ''[[Also sprach Zarathustra]]'' [[Richard Strauss|Richarda Straussa]] (proslavený filmem ''[[2001: Vesmírná odysea (film)|2001: Vesmírný odysea]]'' a v České republice televizním pořadem ''[[Česká soda]]'') a úvodní část „[[O Fortuna]]“ z ''[[Carmina Burana (Orff)|Carminy Burany]]'' [[Carl Orff|Carla Orffa]]; další příklady jsou „[[Dies irae]]“ z [[Giuseppe Verdi|Verdiho]] [[Rekviem (Verdi)|Requiem]], „''Ve sluji Krále hor''“ z Peer Gynta [[Edvard Grieg|Edvarda Griega]], úvodní takty [[Ludwig van Beethoven|Beethovenovy]] [[Symfonie č. 5 (Beethoven)|symfonie č. 5]], [[Richard Wagner|Wagnerova]] „Jízda Valkýr“ z ''Valkýr'', [[Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov|Rimského-Korsakova]] ''Let čmeláka'', a výňatky z ''Rodea'' [[Aaron Copland|Aarona Coplanda]]. Několik prací z tzv. Zlatého věku animace přizpůsobilo dění ke klasické hudbě. Pozoruhodné příklady jsou ''Fantazie'' [[Walt Disney|Walta Disneye]], [[Tom a Jerry|Tom a Jerryho]] ''O myši Johannovi '' a [[Warner Bros.]] ''Rabbit of Seville'' a ''Jak to chodí v opeře''.
Podobně se filmy a televize často vracejí ke standardním, klišé výňatkům z klasické hudby, které mají zprostředkovat vytříbenost nebo bohatství: mezi nejčastěji slyšené skladby v této kategorii patří [[Johann Sebastian Bach|Bachova]] [[Suity pro sólové violoncello|Suita pro sólové violoncello č. 1]], [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozartova]] ''[[Malá noční hudba]]'', [[Antonio Vivaldi|Vivaldiho]] ''[[Čtvero ročních dob]]'', [[Modest Petrovič Musorgskij|Musorgského]] ''[[Noc na Lysé hoře]]'' (dle orchestrace Rimského-Korsakova) a [[Gioacchino Rossini|Rossiniho]] předehra z [[Vilém Tell (Rossini)|Viléma Tella]]. Mediální historik Shawn Vancouror argumentuje, že komercializace klasické hudby na začátku 20. století mohla poškodit hudební průmysl nedostatečným zastoupením.
== Odkazy ==
| |||