Třetí punská válka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 37.221.250.247 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je MrJaroslavik
značka: rychlé vrácení zpět
Řádek 24:
V roce [[201 př. n. l.]] skončila druhá punská válka. Mírové podmínky, které Řím Kartágu nadiktoval, byly velmi tvrdé. Jeho loďstvo bylo omezeno na několik málo lodí, muselo Římu během 50 let zaplatit každoročně 200 [[Talent (jednotka)|talentů]] stříbra (celkem asi 300 tun), bylo donuceno vzdát se všech zámořských držav a přestalo vést nezávislou zahraniční a vojenskou politiku. Pokud chtělo podniknout jakékoliv válečné operace, muselo požádat o svolení římský [[senát]]. Kartágu se nicméně dlouhou dobu dařilo plnit všechny tyto podmínky a přesto prosperovat. Jelikož přišlo o všechny své kolonie, muselo se v zásobení potravinami spolehnout především na vlastní africké zdroje a na obchod. Podařilo se zavést nové zemědělské postupy, produkce potravin byla dostačující. Obchod opět začal vzkvétat. Splácení reparací taktéž probíhalo podle plánu. Hlavním problémem se ale ukázal západní soused [[Numídie]], jíž vládl král [[Masinissa]]. Jednalo se o spojence Říma z konce druhé punské války, který vůči Kartágu uplatňoval bezskrupulózní agresivní politiku, vědom si faktické nemožnosti svého souseda se bránit. Během zhruba 40 let podnikl Masinissa a jeho synové mnoho útoků, přepadů a záborů, na něž si úřady Kartága stěžovaly v Římě, a římský senát prakticky vždy rozhodl ve prospěch Numiďanů.
 
=== UkrainaŘím ===
[[Soubor:Marcus Porcius Cato.jpeg|náhled|upright|vlevo|Marcus Portius Cato starší]]
V první polovině druhého století př. n. l. vedl Řím několik [[Makedonské války|válek s Makedonií]], musel potlačovat povstání Keltů, bojovat v Sýrii, Ilyrii a Hispánii. Byl tudíž zaměstnán na několika místech a problematika Kartága byla odsunuta na vedlejší kolej. V roce 168 př. n. l. byla moc Makedonie definitivně zlomena, ostatní války také zakončeny a Řím si uvolnil ruce. Mnohým Římanům neušlo, jak se jejich dlouholetý nepřítel opět vzmáhá. V roce 153 př. n. l. navštívil Kartágo senátor [[Marcus Porcius Cato starší|Marcus Porcius Cato]] (zvaný Cato starší, 234 - 149 př. n. l). Byl doslova šokován, jak je na tom dobře, jak prosperuje, jak je bohaté. Po návratu do Říma se stal hlavním mluvčím strany, která požadovala jeho vojenské podrobení. Každý svůj projev pak končil známými slovy ''„Ceterum censeo Carthaginem esse delendam“'' (Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno).