Jan Josef z Valdštejna: Porovnání verzí

'''Jan Josef hrabě z Valdštejna''' ([[26. červen|26. června]] [[1684]] – [[22. duben|22. dubna]] [[1731]]) byl český šlechtic ze starobylého rodu [[Valdštejnové|Valdštejnů]]. Zastával vysoké úřady ve správě [[České království|Českého království]], proslul především jako progresívní podnikatel a zakladatel textilní [[manufaktura|manufaktury]] v [[Horní Litvínov|Horním Litvínově]]ě, která ve své době dosáhla evropského významu<ref>Československé dějiny v datech; Praha, 1987, s. 197</ref>. Patřil k nejbohatším šlechticům své doby, vlastnil rozsáhlý majetek ve středních a severních [[Čechy|Čechách]] ([[Křivoklát]], [[Duchcov]]) a na Vysočině ([[Třebíč]]). Kromě svých hospodářských aktivit byl také významným mecenášem umění a iniciátorem vzniku řady světských a sakrálních staveb, pro které angažoval přední barokní architekty a umělce ([[František Maxmilián Kaňka|F. M. Kaňka]], [[Octavio Broggio|O. Broggio]], [[Václav Vavřinec Reiner|V. V. Reiner]], [[Ferdinand Maxmilián Brokoff|F. M. Brokoff]], [[Matyáš Bernard Braun|M. B. Braun]]).

Byl mladším synem [[Arnošt Josef z Valdštejna|Arnošta Josefa z Valdštejna]] (1654–1708) a jeho manželky Marie Anny [[Kokořovcové z Kokořova|Kokořovcové]] (1651–1687). Absolvoval [[Kavalírská cesta|kavalírskou cestu]] a krátce po dosažení zletilosti byl jmenován říšským dvorním radou ([[1706]]), dosáhl také čestných hodností [[Císařský komoří|císařského komořího]] a [[Tajný rada|tajného rady]]. V letech 1720–1731 byl [[Nejvyšší maršálek|nejvyšším maršálkem Českého království]] a od roku [[1724]] zároveň prezidentem komerčního kolegia. Na rozdíl od svých současníků z řad šlechty, kteří do vysokých zemských úřadů promítali své osobní ambice a snahu o zvýšení rodové prestiže, Jan Josef z Valdštejna vysoké posty využíval k hospodářskému rozvoji celé země, tak jak to činil i na svých soukromých statcích. Dvakrát byl také principiálním komisařem u [[Český zemský sněm|českého zemského sněmu]] (1724, 1727–1728).

Jako [[Nejvyšší maršálek|nejvyšší zemský maršálek]] a zároveň dědičný nejvyšší kraječ Českého království měl důležitou ceremoniální úlohu v době korunovace [[Karel VI.|Karla VI.]] českým králem ([[1723]]). Kvůli postupující nemoci (trpěl [[Dna|dnou]], na jejíž následky nakonec předčasně zemřel) se nemohl zúčastnit všech slavností spojených s korunovací, ale zásadním aktům byl přítomen. V srpnu 1723 navíc císaře s celým dvorem hostil na [[Lány (zámek, okres Kladno)|zámku v Lánech]]<ref>VÁCHA, Štěpán a kol.: Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723; Praha, 2009 ISBN 978–80–7432–002–6</ref>. Díky svému mimořádnému zájmu o hospodářství žil převážně na svých statcích v Čechách, zatímco pobytům u dvora se vyhýbal. Přesto řadu let usiloval (neúspěšně) o získání prestižního [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]] a využíval k tomu přátelských kontaktů ve Vídni ([[Alois Tomáš Raimund hrabě z Harrachu|Alois Tomáš Harrach]]).

Již jako desetiletý se stal univerzálním dědicem majetku svého strýce, [[Arcibiskup pražský|pražského arcibiskupa]] [[Jan Bedřich z Valdštejna|Jana Bedřicha z Valdštejna]] (1645–1694), který mu odkázal [[Duchcov]] a [[Horní Litvínov]]. Toto panství po dobu jeho nezletilosti spravoval otec Arnošt Josef. Jan Josef převzal správu Duchcova v roce [[1707]], krátce nato po otci zdědil [[Křivoklát]], [[Nižbor]], [[Krušovice]] a [[Lány (okres Kladno)|Lány]] na Rakovnicku, k tomuto dominiu náležela také městečka [[Nové Strašecí]] a [[Unhošť]] ([[1708]]). O Křivoklát projevila vzápětí zájem dvorská komora, která měla na základě smlouvy z roku [[1685]] předkupní právo, Valdštejnem požadovaná částka 600 000 zlatých ale přesahovala možnosti komorní pokladny, takže z případného prodeje sešlo.<ref>SKALICKÁ, Eva: Šlechtické rody na Rakovnicku; Rakovník, 1998 s. 131–136 ISBN 80–85868–18–0</ref>. Jan Josef ještě téhož roku [[1709]] připojil ke Křivoklátu panství [[Petrovice (okres Rakovník)|Petrovice]] zakoupené za 100 000 zlatých. Po [[František Josef z Valdštejna|starším bratrovi]] převzal v roce [[1722]] seniorátní [[Svěřenství|fideikomis]] Třebíč a také [[Valdštejnský palác]] v [[Praha|Praze]]. Naproti Valdštejnskému paláci již v roce 1709 koupil dva domy, které nechal přestavět na palác, dnes známý jako [[Pálffyho palác|Pálffyovský]]. Mimoto v [[Celetná|Celetné ulici]] koupil v roce 1714 [[Dům U tří králů (Celetná)|dům U Tří králů]].

Po vzoru svého otce se od mládí zabýval hospodářskou problematikou a ekonomice svých statků věnoval značnou pozornost. Významné aktivity Jana Josefa z Valdštejna jsou spojeny s [[Litvínov]]emHorním Litvínovem, který se za jeho éry stal významným centrem textilního průmyslu. Hornímu Litvínovu vymohl v roce [[1715]] povýšení na městečko, téhož roku zde založil manufakturu na výrobu sukna. Horní Litvínov pak zaznamenal výrazný nárůst v počtu obyvatel a v manufaktuře pracovalo téměř 400 dělníků. Po otci převzal železářské podnikání v Nižboru, kde se za [[Válka o španělské dědictví|války o španělské dědictví]] vyráběly zbraně. I po válce podporoval v okolí Nižboru železné hamry. Mimoto vstoupil do konsorcia, které těžilo zlato v okolí [[Jílové u Prahy|Jílového u Prahy]]. V kontextu s dalšími aktivitami se jeví jako nevýznamná těžba [[Cinabarit|rumělky]] na [[Beroun]]sku.

Stejně jako většina tehdejší šlechty byl Jan Josef z Valdštejna celý život značně zadlužen a úvěrové zatížení se pohybovalo v řádech statisíců zlatých. Na rozdíl od svých současníků však úvěry nevyužíval jako spotřební, ale investiční. Podobně jako jeho otec Arnošt Josef se tak zařadil k úspěšným hospodářům z řad aristokracie v 18. století. Díky obrovské hodnotě zděděných statků a vysokým finančním výnosům (jen na panství Křivoklát se odhadoval ročně na cca 40 000 zlatých) neměl potíže nové úvěry získávat a bez problémů je splácel.

Jako zadavatel soukromých i veřejných staveb zanechal největší stopu v [[Duchcov]]ě, který byl jeho hlavním sídlem. Pokračoval ve výstavbě [[Duchcov (zámek)|zámku]] započaté jeho předchůdci, za jeho éry se na úpravách zámku podílel [[Octavio Broggio|O. Broggio]], k sochařské výzdobě byli přizváni [[Matyáš Bernard Braun|M. B. Braun]] a [[Ferdinand Maxmilián Brokoff|F. M. Brokoff]], francouzskou zahradu projektoval [[Jan Ferdinand Schor|J. F. Schor]]. Z osobní iniciativy Jana Josefa vznikl hlavní sál s výjevy z historie rodu Valdštejnů, které namaloval [[Václav Vavřinec Reiner|V. V. Reiner]]<ref>PRCHAL, Vítězslav: Společenstvo hrdinů. Válka a reprezentační strategie českomoravské aristokracie 1550–1750; Praha, 2015, s. 281–284 ISBN 978–80–7422–279–5</ref>. Reiner je také autorem fresky v dnes již neexistujícím kostele Nanebevzetí Panny Marie v sousedství hraběcího špitálu ([[František Maxmilián Kaňka|F. M. Kaňka]]). Po požáru Duchcova nechal na vlastní náklady vystavět novou radnici (1711).<ref>KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996, s. 788–792 ISBN 80–85983–13–3</ref>

Některé stavby z doby Jana Josefa z Valdštejna dnes již neexistují, jedná se například o areál hospodářského dvora s kostelem sv. Petra a Pavla (O. Broggio) v obci [[Liptice]], která zanikla v roce [[1976]] v souvislosti s rozšiřováním těžby uhlí. Zbořen byl také hraběcí špitál s kaplí Nanebevzetí Panny Marie v Duchcově, hodnotná freska V. V. Reinera byla ale umístěna v nově vystavěném zahradním pavilónu. [[Kostel svatého Šimona a Judy (Zabrušany)|Kostel svatého Šimona a Judy]] v [[Zabrušany|Zabrušanech]] poblíž Duchcova původně z let 1723–1728 postavený na oslavu vítězství v jednom majetkovém soudním sporu musel ustoupit těžbě uhlí již počátkem 20. století, místní obyvatelé si ale vymohli vybudování jeho repliky.

Z jejich manželství pocházely tři dcery, Eleonora (1708–1723) a Marie Josefa (1709) však zemřely v dětství. Dospělého věku se dožila jen nejstarší Marie Terezie (1707–1756), která se v [[Praha|Praze]] v červnu 1723 provdala za knížete [[Josef Vilém z Fürstenbergu|Josefa Viléma Fürstenberga]] (1699–1762). Jejich sňatek byl naplánován do doby pražské korunovace Karla VI. českým králem a díky účasti celého dvora i zahraničních hostů se stal mezinárodní záležitostí. Marie Terezie se stala také dědičkou značné části otcova majetku (Křivoklát, Lány, Nižbor, Krušovice, Dobrovice, Loučeň) a přispěla tak k domestikaci rodu [[Fürstenbergové|Fürstenbergů]] v Čechách. Valdštejnské [[Svěřenství|fideikomisy]] Duchcov a Třebíč zdědili synovci Jana Josefa [[František Arnošt z Valdštejna]] (1706–1748) a [[František Josef Jiří z Valdštejna|František Josef]] (1709–1771).