Jan Neuwirt: Porovnání verzí

český patofyziolog a experimentální hematolog
Smazaný obsah Přidaný obsah
-kan-fan- (diskuse | příspěvky)
založení
značka: možné subjektivní formulace
(Žádný rozdíl)

Verze z 19. 5. 2020, 13:41

Jan Neuwirt (26. listopadu 1927 – 31. prosince 1993 v Praze), byl patofyziolog a experimentální hematolog, od roku 1990 profesor a ředitel Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze.

Narodil se manželům Růženě, roz. Cífkové a Františkovi Neuwirthovým. Spolu s nimi a se starší sestrou Hanou, historičkou, vyrůstal v rodinné usedlosti U modrého hroznu, v Holečkově 48 na Smíchově. Tam také později žil i s manželkou Radanou a dvěma dcerami, Kateřinou a Annou, a v domácí péči zemřel.

Jan se brzy rozhodl stát se lékařem, jako otec František, stomatolog, a strýc Karel, urolog. Vystudoval a promoval na Lékařské fakultě Karlovy Univerzity (LF UK), kde se také seznámil se svou ženou Radanou, klinickou hematoložkou (*1927). Pak krátce pracoval v Plzni a v roce 1956 se vrátil do Prahy, aby nastoupil na Ústav patologické fyziologie LF UK a začal svou dlouhou a plodnou kariéra v experimentální hematologii.

V roce 1970 uspořádal mezinárodní Symposium Erythropoieticum v Praze, které jeho ústavu i jemu přineslo mezinárodní vědecké uznání.[1] Následovala další sympozia, která do Prahy přivedla další prvotřídní vědce.

V roce 1982 byl jmenován vedoucím katedry experimentální hematologie Ústavu hematologie a krevní transfuze (založen 1952), jehož se v roce 1990 stal ředitelem. Tam se zasloužil i o rozvoj molekulární biologie v ČR.

Byl členem Vědecké rady Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Vědecké rady Ministerstva zdravotnictví a předsedou Grantové agentury Ministerstva zdravotnictví České republiky.

Je autorem a spoluatorem kolem tří set odborných příspěvků a řady monografií. Také Patofyziologie krve, která je jednou ze základních učebnic studentů lékařství v České republice a na Slovensku.

Byl vášnivým hráčem ledního hokeje, fotbalu a tenisu, ale lovu, vášni otce Františka, se vyhýbal.

Díky Janově štědrosti a jeho ujištění, že můžeme dělat vědu stejného kalibru, jaký je běžný ve světě, jsme byli přitahováni tajemstvím experimentální hematologie.
Jan přivítal závan svobody, který do naší země přišel v roce 1968, ale jeho nadšení ztěžovalo jeho život v sedmdesátých a počátkem osmdesátých let, kdy bylo naší fakultě zakázáno jeho povýšení. To byl důvod, proč odešel do Hematologického ústavu a transfuze krve, kde potřebovali, a ocenili, dynamického a jasného člověka, jakým Jan byl.
Jan si užával týmových sportů, jako ledního hokeje a fotbalu. Pamatuji si jak jednou řekl: „Chtěl bych být trenérem.“ A byl to opravdu dobrý trenér: podpůrný, čestný, nesobecký, odvážný, osobně angažovaný a inteligentní. Jan mě velmi ovlivnil a upřímně doufám, že jeho dědictví bude v naší současné práci pokračovat. Jsem si jistý, že pokud někteří z mých mladých spolupracovníků dosáhnou vědeckého mistrovství, bude to Janova zásluha více než moje.
Emanuel Nečas, patofyziolog UK, ve vzpomínkách, od začátků spolupráce s Janem Neuwirtem v polovině 60. let[2]

Odkazy a reference

<referencec/> Databáze

Publikace – mezinárodní

Česky

  • Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století, Kdo je kdo, Praha 1998
  • B. Buršíková: Historicko-medicínská výročí v roce 2002, Časopis lékařů českých, roč. 141, č. 3, s. 101-104, České lékařská společnost Jany Evangelisty Purkyně, 2002
  • L. Chrobák: K nedožitým 75. narozeninám prof. MUDr. Jana Neuwirta, DrSc. Transfuze a hematologie dnes, roč. 8, č. 4,, s. 175-176, Společnost pro transfuzní lékařství a Česká hematologická společnost ČLS JEP, 2002
  1. Symposium Erythropoieticum (viz odkazy)
  2. Emanuel Nečas: Jan Neuwirt: A Remembrance, Stem Cells 1994;12:231 (viz odkazy)