Dravci: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
m Editace uživatele 185.236.160.7 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Tomwiki2016
značka: rychlé vrácení zpět
Řádek 1:
{{Různé významy|tento=[[řád (biologie)|řádu]] [[ptáci|ptáků]]|druhý=[[živočichové|živočiších]] lovících jiné živočichy|stránka=predátor}}
 
8
{{Taxobox
| jméno = Dravci
Řádek 24:
Mezi dravce patří jak malí ptáci velikosti kosa, tak velcí ptáci s rozpětím křídel přes dva metry. Charakteristickým znakem je hákovitě zahnutý ostrý zobák, ostré drápy a silná široká křídla (přizpůsobení k lovu živé kořisti). Kořist loví ve dne. Mají výborný zrak, zatímco čich mají slabý.
 
Dravci jsou dlouhověcí ptáci, věk jestřábovitých není známý! Nekteříjestřábovití se dožívají I přes 10030 let. Jsou [[monogamie|monogamní]]. Menší druhy dravců mívají větší snůšky, [[inkubace]] je kratší a mláďata jsou déle krmena v hnízdě. Oba partneři se aktivně podílejí na péči o [[mládě|mláďata]]. Pokud jeden z rodičů uhyne, zahynou s největší pravděpodobností také mláďata. Je tomu tak proto, že rodiče mají rozdělené role, samec přináší ulovenou potravu na hnízdo a samice mláďata krmí. Uhyne-li tedy samice, samec dále přináší potravu, ale mláďata nejsou schopna se sama nakrmit; uhyne-li samec, samice je nucena sama lovit a s největší pravděpodobností mláďata opustí. Opuštění mláďat hrozí také tehdy, jsou-li ptáci na hnízdě rušeni. Mladí dravci dospívají dlouho, až 3 roky. Teprve poté jsou schopni rozmnožování.
 
Samice dravých ptáků bývají často větší a hmotnější než samci, což je dáno evolučním tlakem v podobě preferencí samečků. Větší samičky mají totiž lepší šanci ochránit hnízdo a následně vylíhlé potomstvo před predátory a jiným nebezpečím.<ref>Jonny Schoenjahn, Chris R. Pavey & Gimme H. Walter (2020). [https://academic.oup.com/biolinnean/article-abstract/129/3/532/5707510 Why female birds of prey are larger than males.] ''Biological Journal of the Linnean Society'', '''129'''(3): 532–542. doi: https://doi.org/10.1093/biolinnean/blz201</ref>