Lidový soud v Lanškrouně: Porovnání verzí

[[Soubor:Památník obětem odsunu Němců na lanškrounském hřbitově.JPG|thumb|Pomník obětem odsunu na lanškrounském hřbitově s nápisem v obou jazycích: ''"Naše srdce byla raněna, náš rozum touží po smíru".'']]

Jako '''lidový soud v Lanškrouně''' (německy ''Blutgericht von Landskron'', doslova ''lanškrounský krvavý soud'') nebo přesněji '''partyzánský soud v Lanškrouně'''<ref name="Partyzánský">Partyzánský soud v Lanškrouně v roce 1945 - [http://www.abchistory.cz/lanskroun-1945-partyzansky-soud.htm www.abchistory.cz]</ref> je označována událost, k níž došlo ve dnech 17.–21. května 1945 ve východočeském městě [[Lanškroun]]ě.<ref name="Kreis Landskron">http://www.kreis-landskron.de/vertreibung/l3/</ref> Podle německých historiků bylo při tomto „soudu“ zastřeleno 51 německých obyvatel Lanškrouna a okolí a dalších více než sto jich zemřelo v důsledku mučení. Vedle toho dalších více než 100 tamějších Němců v obavě před „soudem“ raději spáchalo sebevraždu, v některých případech spolu s celou rodinou.<ref name="Kreis Landskron" /> Uvedené počty úmrtí jsou však čerpány pouze ze sudetoněmeckých archívů. Dle českých historiků (Jiří Padevět<ref name="Padevět"/>, nebo muzeum [[Ústí nad Orlicí]]), je počet obětí nižší.

Popravených by zřejmě bylo více. Nejkrvavější část soudu byla totiž přerušena požárem, který jedna žena německé národnosti založila ve svém domě na náměstí.<ref name="Padevět"/> Při hašení tohoto požáru polevila původní popudlivá nálada partyzánů, lačnících po exemplárních tvrdých trestech. Druhý den už proto zřejmě nikdo nebyl odsouzen k smrti, ale partyzáni vyměřovali „jenom“ fyzické tresty 20–50 tvrdých ran na záda apod. Následně z města odjeli.<ref name="Partyzánský:0">{{Citace />elektronické monografie

Pozdější snahy o vyšetření celé události byly ze strany poválečných úřadů úspěšně mařeny. Teprve na přelomu tisíciletí byl na lanškrounském hřbitově postaven nenápadný památník, připomínající masakr z května roku 1945.<ref name=":0" />

Mezi popravenými bylo hned několik lidí, kteří se podíleli na nacionálně socialistickém režimu anebo rozbití Československa. Šlo dle historika Jiřího Padevěta o Reinharda Schwaba z [[Horní Třešňovec|Horního Třešňovce]], který měl být místní vedoucím [[NSDAP]] a nositelem pamětní medaile na 1. říjen 1938, udělované za pomoc při rozbití Československa. Dále mělo jít o jistého Josefa Jurenku z Lanškrouna, který měl být podle Lanškrounské kroniky konfidentem [[Gestapo|Gestapa]]. Dále šlo o Richarda Rottera, úředníka obávaného pracovního úřadu (Arbeitsamtu) (nucené nasazení); Karla Piffla, truhláře z Lanškrouna, držitele pamětní medaile na 1. říjen 1938; Leo Janische, opět úředníka pracovního úřadu z Lanškrouna (dle jiného materiálu měl být vedoucím tohoto úřadu); Josefa Faltejska z [[Dolní Čermná|Dolní Čermné]], mělo jít o [[zrádce]] a snad se údajně pokusil o útěk; Johanna Klementa, elektrotechnika z Lanškrouna, údajně šlo o konfidenta Gestapa; Rudolfa Gertha, zámečník z Lanškrouna, který se dle lanškrounské kroniky měl vytrhnout eskortě a byl zastřelen při pronásledování, šlo o držitele pamětní medaile na 1. říjen 1938. Viktor Benesch z Lanškrouna, údajný udavač měl být zastřelen, když prchal před partyzány, šlo opět o držitele pamětní medaile na 1. říjen 1938. Josef Neugebauer byl stavitelem a předválečným činovníkem Henleinovy [[SdP]] a Otto Dietrich byl taktéž stavitelem a byl činný dříve v [[Deutscher Turnverein]]u a v roce [[1935]] byl vyšetřován pro protistátní činnost. Dále Padevět uvádí Johana Haflera z Lanškrouna jako příslušníka SA a Karla Langera, zaměstnance pracovního úřadu. Dalším případem je Theodor Benesch z Lanškrouna, který byl dle kroniky zastřelen před svým domem, když měl údajně ohrožovat partyzány při domovní prohlídce pistolí. A dále Richard Reichsmidter z Lanškrouna, který měl klást partyzánům ozbrojený odpor. Již 15. května měl být zastřelen Leopold Leschniger, který se měl při zatýkání bránit střelnou zbraní.