Wikipedista:Phamphi/Pískoviště 3: Porovnání verzí

Odebráno 17 221 bajtů ,  před 8 měsíci
uhrabání pískoviště
(uhrabání pískoviště)
značka: vyprázdnění
 
Tomáš Famfule, švališér
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Tomáš Famfule
| obrázek = Tomáš Famfule.jpg
| velikost obrázku = 280px
| popisek = Strýc Tomáš Famfule, kresba Jana Alše.
| rodné jméno =
| datum narození = {{Datum narození|1793|12|7}}
| místo narození = [[Mirotice]], {{Vlajka a název|Rakouské císařství}}
| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1876|9|11|1793|12|7}}
| místo úmrtí = [[Mirotice]], {{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
| vzdělání =
| alma mater =
| zaměstnavatel =
| povolání = Voják (švališér)
| titul =
| ocenění =
| vyznání =
| choť =
| partner =
| děti =
| rodiče = Jan Famfule<br />Kateřina Mikešová roz. Blížilová
| příbuzní =
| podpis =
| znám jako = Starý vojenský vysloužilec, mirotický švališér, dragounek
| web =
}}
 
{{příbuzenstvo|příbuzenstvo=
{{příbuzný|sestra|Veronika Alšová, rozená Famfulová}}
{{příbuzný|švagr|František Aleš}}
{{příbuzný|synovec|[[Mikoláš Aleš]]}}
}}
 
'''Tomáš Famfule''', na vojně sloužící pod jménem '''Thomas Famfollet''' ([[7. prosinec|7. prosince]] [[1793]] – [[11. září]] [[1876]]), byl příslušník [[Jezdectvo|jezdecké]] [[Pěchota|pěchoty]] rakouské ([[Habsburská monarchie|habsburské]]) armády, vojenský vysloužilec a strýc [[Mikoláš Aleš|Mikoláše Alše]]. Kvůli příslušnosti k lehké jízdě přezdívalo se mu ''(mirotický) [[švališér]]'' či ''[[dragoun]]ek''. Famfuleho vliv na mladého Alše a jeho tvorbu přiměl [[Alois Jirásek|Aloise Jiráska]] sepsat o něm skicu ''Tomáš Famfule, švališér'' na základě Famfuleových pamětí obohacených vzpomínkami jeho synovce. Jirásek jej zpodobnil též ve ''Skalácích'' jako vysloužilce Užďana. Famfuleho postava jakožto předloha mnohých děl Jiráska a kreseb Alše pomohla koncem [[19. století]] vytvoření archetypu českého vojáka.
 
== Život ==
=== Mládí ===
Tomáš Famfule, bratr Alšovy matky, se narodil v roce [[1793]]<ref group="p" name="Rok narození">Jirásek uvádí rok narození 1795. Jan Toman uvádí datum narození 7. prosince 1793. V případě rozporů je v tomto článku pracováno s datacemi dle Jana Tomana.</ref> v [[Mirotice|Miroticích]] na [[Písek (město)|Písecku]]. Ve svých dvanácti letech se začal učit [[krejčovství]]. ''Vyučil se, pracoval nějaký čas v [[Blatná|Blatné]]; roku [[1809]] musil do [[Praha|Prahy]] na kommissní šití. Tohoto válečného roku šilo přes šest set krejčovských tovaryšů v [[Klementinum|Klementinu]] pro armádu.''<ref name="Jirásek">{{Citace monografie
| příjmení = Jirásek
| jméno = Alois
| příjmení2 =
| jméno2 =
| odkaz na autora =
| titul = Vojenské povídky
| vydavatel = Československý spisovatel
| místo = Praha
| rok = 1952
| isbn =
| kapitola =
| strany =
}}</ref> "Po komissu" zůstal jako tovaryš pracovat v Praze po další tři roky. V roce 1812, byl velký odvod na vojnu. ''Brali kde koho, zvláště mladé tovaryše [...]''.<ref name="Jirásek"/> Podařilo se mu z Prahy uprchnout, byl však záhy chycen v [[Budyně|Budyni]] a odveden do [[Litoměřice|litoměřických]] kasáren. Odtud rovněž utekl a snažil se dostat na jih do rodných Mirotic. V rodném domě se pak u rodičů nějaký čas skrýval, dokud i tam nebyl jeho úkryt kompromitován. Sám se nakonec přihlásil a v [[Písek (město)|Písku]] byl pak přijat k lehké jízdě "k slavnému pluku Vesan švališér" (Čtvrtý pluk švališerský, tehdy barona Vincenta, pak 14. pluk dragounský, známý svým útokem v bitvě u Kolína r. 1757).
 
=== Na vojně ===
[[File:Tomáš Famfule, švališér - ilustrace (Mikoláš Aleš).jpg|thumb|Ilustrace Mikoláše Alše dodaná k povídce ''Tomáš Famfule, švališér'' ve výboru Jiráskových vojenských povídek vydaném v roce 1952.]]
 
Alois Jirásek píše, že Tomáš Famfule ''dostal se na vojnu, kdy ohromný požár [[Napoleonské války|napoleonských válek]] plápolal nejprudčeji.''<ref name="Jirásek"/> V roce 1812 odjel z Písku do Prahy fasovat výstroj a výzbroj. Přes [[Morava|Moravu]] se pak rekruti brali pěšky do [[Uhry|Uher]], kde jmenovitě "stáli"<ref group="p" name="jízdní pěchota">Jízda stojí. Pěchota leží. Famfule výslovně uvádí "stojí".</ref> celý měsíc, dostali koně a učili se jezdit. Poté byli posláni do [[Francouz]] za plukem. Tomáš Famfule nastoupil jako ''',,Thomas Famfollet“'''. Z Francie pak táhli do [[Polsko|Polska]] a pak zpět do Francouz, kde stáli celý měsíc. Poté táhli zpět do Čech, konkrétně do [[Klatovy|Klatov]], kde pluk zůstal až do roku [[1820]]. Následně se přemístili do [[Vídeň|Vídně]], kde stáli dalších devět měsíců. Poté, co se velitel pluku dobrovolně hlásil, táhli spolu s dalšími pluky na jih [[Itálie]] "krotit zbouřené Vlachy" (tj. Italy) v rámci [[Risorgimento#Počátky hnutí|povstání v Neapoli]], jež vypuklo v létě roku 1820 a v roce následujícím bylo rakouskou armádou za podpory evropských panovníků sdružených ve [[Svatá aliance|Svaté alianci]] potlačeno.<ref>[https://www.odmaturuj.cz/dejepis/revolucni-hnuti-1-pol-19-stol/ Odmaturuj.cz: Revoluční hnutí 1.pol 19.stol.]</ref>
 
Na výpravě do Itálie plnil Tomáš Famfule až do [[Treviso|Treviza]] funkci ubytovatele (vedoucí účtů v plukovním štábu). V Itálii zůstala první plukovnická [[eskadrona]], v níž Tomáš Famfule sloužil, pět let (do roku [[1825]]), z toho tři roky přímo v [[Neapol]]i.<ref group="p" name="Kolovrat">V této eskadroně sloužil také [[Jan Nepomuk Karel Krakovský z Kolovrat|Karel hrabě Kolovrat]]. Při výstupu na Vesuv utrpěl úraz žhavým uhlíkem ze sopky a přišel o pravé oko.</ref> ''Tehdy uviděl Tomáš Famfule i výbuch [[Vesuv]]u a zažil hroznou bouři, když s oddělením své eskadrony tvořil průvod ruskému vyslanci.''<ref name="Jirásek"/> Během svého pobytu v Itálii též získal svého věrného [[vraník]]a, s kterým si vytvořil silné pouto a kterého mu všichni záviděli. Z Itálie ''se vrátil roku [[1826]]. Ze [[Salerno|Salerna]] táhli přes [[Řím]], kdež si mirotický švališer koupil na památku dvě měďorytiny, obrázek sochy sv. Petra a pohled na chrám svatopetrský [...]''.<ref name="Jirásek"/> Z Říma se přes sever Itálie a přes [[Lublaň]] a [[Štýrský Hradec]] dostali zpátky do Uher. Díky „milostivému létu“ byl Famfulův pluk, roztroušený po vsích, svolán do [[Kőszeg|Kyseku]], kde vojáci získali úlevu ve službě o jeden rok, čímž Tomáš Famfule u linie dosloužil a mohl jít domů. Slouživ cca 14 let, vrátil se do Čech, ovšem následně musel ještě k zemské obraně (Bohmische Landwehr, tzv. „landvér“), jež užívaly vysloužilce jako pohraniční stráže. U „hraničkářů“ v [[podkrkonoší]] v okolí [[Nové Město nad Metují|Nového Města nad Metují]], u [[Vrchlabí]] či [[Žacléře|Žacléřů]] zůstal čtyři léta v hodnosti Unterjägra - podmyslivce do roku [[1830]].
 
=== Návrat domů a péče o Mikoláše Alše ===
[[File:Mikoláš, František a Jan Alšovi & dopis Mikoláše Alše strýci Tomáši Famfulovi.jpg|thumb|Bratři Mikoláš, František a Jan Alšovi. Níže dopis Mikoláše Alše strýci Tomáši Famfulemu.]]
[[File:Obydlí Mikoláše Alše.jpg|thumb|Informační cedule v Písku na budově na rohu Ningrovy ulice a Masných krámů, kde Mikoláš Aleš v 60. letech 19. století bydlel se svými bratry a strýcem Tomášem Famfulem.]]
 
Za ta léta vojny, tj. švališérské služby, byl Tomáš Famfule pouze dvakrát v rodných Miroticích. Když táhli do Francouz a jeli kolem Písku, zaskočil si mladý švališér během jedné noci ze [[Zlivice|Zlivic]] u [[Čížová|Čížové]] domů. Podruhé se podíval do Mirotic, když stáli v Klatovech. Nadobro se vrátil, až když mu po několika letech u „landvér“ bylo vyhověno v žádosti o definitivní ukončení služby. Tomáš Famfule cítil potřebu vrátit se do rodného domu a urovnat rodinné a majetkové záležitosti po zemřelém otci Janu Famfulem (zemřel v roce [[1834]]).
 
Z vojny si s sebou přinesl ''soukenný pásek pivoňkové barvy [...] a ty dva obrázky z Říma a lahvičku popela, jenž mu napršel za výbuchu Vesuvského na helmu a plášť. [...] Zůstal svobodný, a žil v rodině své sestry, jejíž dětem byl jako druhým otcem. Po rodičích zdědil chalupu, v níž se pak narodil Mikoláš Aleš. [...] Stavení to později přenechal Famfule svému švagru Alšovi, v jehož rodině zůstal trvale. S ní sdílel všecky starosti i častá stěhování.''<ref name="Jirásek"/> <ref group="p" name="Aleš-Famfule">Již od dob Jana Famfuleho (Tomášova otce) byly členové rodiny Famfulovy počítáni k rodině Alšově (TOMAN, s. 172).</ref>
 
{{Citát|„To je popel z Wezufu od Roku 1822. Ten sem přines z neAplu. Tomáš Famfule.“|Tomáš Famfule}}
 
Od dubna [[1835]] žil tedy Famfule již v Miroticích, kde se o něho starala matka a dvě neprovdané sestry. ''Začal si zase pomalu zvykat na své původní řemeslo krejčovské a poctivě a skromně se živil. ''<ref name="Toman">{{Citace monografie
| příjmení = Toman
| jméno = Jan
| příjmení2 =
| jméno2 =
| odkaz na autora =
| titul = Rod píseckých a mirotických Alšů
| vydavatel = nakladatelství Růže
| místo = České Budějovice
| rok = 1974
| isbn =
| kapitola =
| strany =
}}</ref> Chodily mu též menší částky od finanční stráže za podíl na prodaném pašovaném kontrabandu (např. tabák), který zabavil. Na založení rodiny už zralý čtyřicátník nepomýšlel.<ref name="Toman"/> Matka mu zemřela v roce [[1846]].
 
Od října [[1861]] bydlel Famfule se sourozenci Alšovými (František a Jan, nejmladší Mikoláš se přistěhoval v roce [[1862]]) v Písku v podnájmu na různých místech, naposledy v domě č. 13 na rohu dnešních Masných krámů a Ningrovy ulice<ref group="p" name="Masokrámská-Ningerova">Tehdy se jednalo o ulici Maskorámskou čp. 159. Dnešní Ningrova ulice byla pojmenována po historikovi a přísném učiteli češtiny bratří Alšů [[Karel Ninger|Karlu Ningrovi]].</ref> u hokynáře Matěje Dusíka. Tomáš Famfule byl jejich opatrovatelem a zákonným bytným. Přijel za nimi do Písku po třech letech jejich studia (na píseckém gymnáziu a vyšší reálce), kdy se jejich prospěch začal zhoršovat. Dohlížel tedy zejména na studium mladých synovců.<ref group="p" name="Heyduk">Učitelem mladého Mikoláše Alše zde byl mj. [[Adolf Heyduk]].</ref> ''Byl odpovědným dozorcem mladých sestřenců, jejich společníkem, spravoval na ně, byl jim v ten čas otcem i matkou.''<ref name="Jirásek"/> Po vysvědčení vždy naložili věci na vůz a odjeli na léto do Mirotic.
 
Krejčovstvím se již Famfule neživil, pouze když bylo třeba synovcům něco ušít či opravit. Chodil však sám vždy vyšňořený a hladce oholený.
 
Roku [[1865]] zemřel nejstarší z bratrů Alšových, František. Dva roky poté si sám vzal život druhý nejstarší Jan. Tomáš Famfule tak zůstal v Písku bydlet s nejmladším synovcem Mikolášem Alšem. Roku [[1869]] zemřela Famfuleho sestra (Alšova matka), Mikoláš opustil gymnázium a odešel do Prahy na malířskou akademii. Alois Jirásek píše, že dále Tomáš Famfule ''[...] zůstal u švagra, s kterýmž se dobře snášel, kterýž se však za rok oženil. Přišla macecha do domu a ta neměla ohledu na starého švališera.''<ref name="Jirásek"/> Famfule se tak nakonec v srpnu [[1874]] vystěhoval a uchýlil se do mirotického podkostelního špitálu - chudobince. S Mikolášem Alšem se ve svých posledních letech vídal jen, když se vracel z Prahy. ''„Tak co Češi, co Češi!“ ptával se starý vysloužilec, jenž nestál netečně u proudu národem šumícího. [...] Bývali spolu často i večer i v noci, kdy starý švališer na zahradě hlídal. Kouřili, strýc vzpomínal minulých dob na vojně i v Miroticích, jejich rodu, zlobíval se ještě na státní bankrot z roku jedenáctého i na to, že zbytečně ztraceno Slezsko.''<ref name="Jirásek"/>
 
Tomáš Famfule zemřel [[11. září]] [[1876]], tři roky předtím, než Mikoláš Aleš uspěl při konkurzu na výzdobu [[Národní divadlo|Národního divadla]]. Velkého úspěchu svého synovce se tak nedožil. Pochován je v Miroticích.
 
== Vliv na Mikoláše Alše ==
Vliv na Mikoláše Alše a jeho fantazii, jež se promítla do jeho tvorby, mj. barvitě popisuje Jirásek v povídce ''Tomáš Famfule, švališér'':
 
{{Citát|A pak vypravování strýce Tomáše, jeho vzpomínky na Mikoláše Alše, kyrysníka ve Franci zhynuvšího, na vlastní příhody, na vojnu a cizí země! Jaké to poklady mladé duši, její obraznosti, zrovna pro ten svět starého vojáka zvláště vnímavé a jako sladěné!|Alois Jirásek}}
 
Tomáš Famfule svým synovcům, jejich přátelům a četným návštěvám, o černých hodinkách, vyprávěl příhody o tažení do Francie, co viděl v Uhrách a co zažil v Itálii, ''vypravoval, jak viděl [[Vesuv]] soptit, že byla od toho tma v pravé poledne, jak v [[Sorrento|Sorrentě]] se díval na moře a na delfíny, jak jezdil se štafetou do [[Gaeta|Gaety]].''<ref name="Jirásek"/> Vzpomínal na své koně, zvláště vraného. Vypravoval rovněž o potyčkách s italskými povstalci v [[Padova|Padově]] či o tom, jak císařští vojáci řádili v [[Nola|Nole]], kdy "ani kostelů nešetřili".
 
''Když došlo na Řím, na kostel sv. Petra, vzpomínal vřeleji a jednou, když své sestřence znovu tam prováděl, zatoužil: „Jestli kdo z vás v ty místa přijde, vzpomeňte si na mě.“''<ref name="Jirásek"/> Jirásek píše, že když se Mikoláš Aleš později po získání věhlasu dostal Říma, aby se poklonil dílu starých géniů, jeho první vzpomínka byla právě na starého švališéra Tomáše Famfuleho, jenž tou dobou již odpočíval v rodných Miroticích.
 
Jak uvádí [[Zdeněk Nejedlý]]: ''"Vojenské Alšovy obrazy, ať sgrafitové, ať akvarely nebo kresby, nejsou výjevy z určitých bitev, nejsou žádná glorifikace armády, nýbrž jsou kus života v ní, hlavně kus českého života z dob, kdy se ještě verbovalo, kdy na vojnu chytali, kdy chycené dopravovali svázané k pluku, kdy čeští synkové zmírali v severoitalských pevnostech často i na "domácí nemoc", kdy musili do bitev v Němcích, v Italii, v Nizozemsku, ve Francii i doma a bojovali hrdinsky, jak jim dosvědčují i cizí válečné letopisy."''<ref name="Kautman">{{Citace monografie
| příjmení = Kautman
| jméno = František
| příjmení2 =
| jméno2 =
| odkaz na autora = František Kautman
| titul = předmluva k výboru Vojenské povídky Aloise Jiráska
| vydavatel = Československý spisovatel
| místo = Praha
| rok = 1952
| isbn =
| kapitola =
| strany =
}}</ref>
 
== Vliv na Aloise Jiráska ==
Alšův strýc, Tomáš Famfule sehrál významnou úlohu i v díle Aloise Jiráska, do jehož mnoha děl přešel v podobě typu, krásného lidového typu českého vojáka, který tím Jirásek pomohl zrodit. O Jiráskovi platí do velké míry to, co sám píše o Alšovi ve svém medailonku ''Tomáš Famfule - švališer''. Tomáš Famfule se stal vzorem pro mnoho Jiráskových postav, počínaje postavou "salakvadry" Baltazara Užďana v první rozsáhlejší Jiráskově práci, ve ''Skalácích'' a nezapomenutelným Ceypkem z ''F.L. Věka'' a Doubenem z ''U nás'' konče. ''Jadrnost, poctivost a dobrota, prozářená krásným lidským humorem jsou charakteristické pro tyto postavy. [...] Právě takto Jirásek spolu s Alšem vytvořili lidový typ českého vojáka, takový, jaký skutečně byl [...]."<ref name="Kautman"/>
 
== Odkazy ==
=== Literatura ===
* * {{Citace monografie
| příjmení = Jirásek
| jméno = Alois
| příjmení2 =
| jméno2 =
| odkaz na autora = Alois Jirásek
| titul = Vojenské povídky. S kresbami Mikoláše Alše
| vydavatel = Československý spisovatel
| místo = Praha
| rok = 1952
| isbn =
| kapitola =
| strany =
| jazyk =
}}
* * {{Citace monografie
| příjmení = Toman
| jméno = Jan
| příjmení2 =
| jméno2 =
| odkaz na autora =
| titul = Rod píseckých a mirotických Alšů
| vydavatel = nakladatelství Růže
| místo = České Budějovice
| rok = 1974
| isbn =
| kapitola =
| strany =
| jazyk =
}}
=== Reference ===
<references />
=== Související články ===
* [[Národní obrození]]
* [[Risorgimento#Počátky hnutí|Risorgimento]]
* [[Dějiny Itálie#Hnutí „carbonari“|Dějiny Itálie]]
=== Poznámky ===
<references group="p" />
=== Externí odkazy ===
* [http://www.primaplana.cz/news/tomas-famfule-svaliser-k-zivotopisu-mikolase-alse-/ Alois Jirásek: Tomáš Famfule, švališér (s doplněním ilustrací z výstavy ''Mikoláš Aleš 1852 – 2007'')]
* [http://www.ctenizpisku.cz/cteni_autori/ales-mikolas/ Čtení z Písku: Mikoláš Aleš]