Wikipedie

Jaromír Homolka: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m překlepy, spojovníky, odkazy, slovosled, lepší vyjádření
dodatky a literatura
Řádek 7:
Po návratu do Čech bydlela rodina se třemi syny (Jaromír byl prostřední) v blízkém okolí Prahy. Jaromír poznával umělecké památky Prahy dříve, než nastoupil ke studiu dějin umění na filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
 
Po absolutoriu školy jako zásadní pro svou profesní orientaci na gotické sochařství označoval setkávání s profesorem [[Albert Kutal|Albertem Kutalem]]. Nastoupil brzy jako kurátor sbírky středověkého sochařství vve Sbírce starého umění Národní galeriigalerie v Praze, kterou pod vedením [[Oldřich J. Blažíček|Oldřicha J. Blažička]] budoval společně s [[Ladislav Kesner|Ladislavem Kesnerem]] starším, [[Jaromír Šíp|Jaromírem Šípem]] a [[Pavel Preiss|Pavlem Preissem]]. Podílel se tam na mnoha výstavách, například roku 1965 na projektu výstavy ''Jihočeská gotika'' v Alšově jihočeské galerii nav Hluboké nad Vltavou, nebo na reprezentačních výstavách české gotiky v zahraničí. Vedle toho se věnoval pozdně gotickému sochařství na Slovensku (monografie o díle [[Mistr Pavel z Levoče|Mistra Pavla z Levoče]]) a dále již gotickému sochařství obecně.
V 70.letech přešel jako pedagog na katedru dějin umění [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|filosofické fakulty]] [[Univerzita Karlova|Karlovy univerzity v Praze]], kde byl jako bezpartijní dlouhá léta pouhým asistentem. Díky své stranicky zapojené manželce dosáhl alespoň roku 1979 povolení k roční stáži v Itálii. Teprve v roce 1988 se habilitoval a v roce 1990 byl jmenován profesorem dějin umění. V letech 19991–1994 také zastával místo děkana filozofické fakulty. V posledních letech své kariéry i po odchodu do důchodu externě přednášel vybrané kapitoly z dějin gotického umění na katedře dějin křesťanského umění [[KTF UK]].▼
 
▲V roce 70.letech[[1964]] přešel na výzvu profesora [[Jaroslav Pešina|Jaroslava Pešiny]]<ref>F. Šmahel, 2017, s. 52</ref> jako pedagog na katedru dějin umění [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|filosofické fakulty]] [[Univerzita Karlova|Karlovy univerzity v Praze]], kde byl jako bezpartijní dlouhá léta pouhým asistentem. Díky své stranicky zapojené manželce dosáhl alespoň roku 1979 povolení k roční stáži v Itálii. Teprve v roce 1988 se habilitoval a v roce 1990 byl jmenován profesorem dějin umění. V letech 19991–19941991–1994 také zastával místo děkana filozofické fakulty. V posledních letech své kariéry i po odchodu do důchodu externě přednášel vybrané kapitoly z dějin gotického umění na katedře dějin křesťanského umění [[KTF UK|Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy]].
Po smrti profesora [[Albert Kutal|Alberta Kutala]] v 80.letech začal také přednášet dějiny umění v semináři dějin umění filozofické fakulty univerzity v Brně. Ve svém badatelském odkazu navazoval především na působení [[Albert Kutal|Alberta Kutala]]. Jeho oblastí zájmu bylo zejména gotické sochařství, pochopitelně především parléřovské sochařství a z něj sochařství tzv. [[krásný sloh|krásného slohu]], ale také šířeji parléřovské sochařství jako takové. Rukopis své monografie o [[Petr Parléř|Petru Parléřovi]] si v nakladatelství [[Odeon (nakladatelství)|Odeon]] vyzvedl k přepracování po výstavě ''Parléřové a krásný sloh'', konané roku 1978 pod vedením Antona Legnera v Kolíně nad Rýnem, ale nikdy jej již nevrátil.▼
 
Po smrti profesora [[Albert Kutal|Alberta Kutala]] v 80.letech začal také přednášet dějiny umění v semináři dějin umění filozofické fakulty univerzity v Brně. Ve svém badatelském odkazu navazoval především na působení [[Albert Kutal|Alberta Kutala]]. Z kolegů a spolupracovníků ho vázalo dlouholeté přátelství především k brněnskému Albertu Kutalovi, bruselskému Robertu Didierovi a k fotografu [[Tibor Honty|Tiborovi Hontymu]].
Vedle tohoto zájmu se věnoval nejdříve pozdně gotickému sochařství na Slovensku a gotickému sochařství obecně.
 
Z kolegů a spolupracovníků ho vázalo dlouholeté přátelství k historikům umění: brněnskému Albertu Kutalovi, bruselskému Robertu Didierovi a k fotografu [[Tibor Honty|Tiborovi Hontymu]]. Ze svých žáků si oblíbil [[Jan Royt|Jana Royta]] a [[Jiří Fajt|Jiřího Fajta]].
▲PoJeho smrtibadatelským profesorapolem [[Albertbylo Kutal|Albertavždy Kutala]]gotické v 80.letech začal také přednášet dějiny umění v semináři dějin umění filozofické fakulty univerzitysochařství, v Brně70. Ve svém badatelskémletech odkazuse navazovalsoustředil především na působení [[Albert Kutal|Alberta Kutala]]. Jeho oblastí zájmu bylo zejména gotické sochařství, pochopitelně především parléřovské sochařství a z něj sochařství tzv. [[krásný sloh|krásného slohu]], ale také šířeji parléřovskésouvislosti parléřovského sochařství jakov takovéEvropě. Rukopis své monografie o [[Petr Parléř|Petru Parléřovi]] si v nakladatelství [[Odeon (nakladatelství)|Odeon]] vyzvedl k přepracování po výstavě ''Parléřové a krásný sloh'', konané roku 1978 pod vedením Antona Legnera v Kolíně nad Rýnem, ale nikdy jej již nevrátil.
 
== Žáci ==
Ze svých žáků si oblíbil [[Jan Royt|Jana Royta]] a [[Jiří Fajt|Jiřího Fajta]]. K jeho pokračovatelům se ovšem počítají dvě desítky medievalistů, protože kromě odborných kvalit byl také velkým ''mágem slova'', jak v Homolkově nekrologu připomněl František Šmahel.
 
Dvě generace žáků složily hold svému učiteli k 70. narozeninám sborníkem příspěvků, který vyšel jako 4. díl katalogu k výstavě Gotika v západních Čechách roku 1996, který vydala Národnní galerie v Praze, a k 80. narozeninám sborníkem ''Ars vivendi''(2006), který vydal Ústav teorie a dějin umění České akademie věd v Praze.
 
S manželkou a dcerou bydlel v Praze 6 – [[Vokovice|Vokovicích]], rád jezdil na chalupu v [[Petrovice (okres Příbram)|Petrovicích]] u Sedlčan.
 
== Dílo ==
Podílel se na několika výstavách a katalozích českého a slovenského gotického umění, například ''Umění doby posledních Přemyslovců'' ve Středočeském muzeu v [[Roztoky u Prahy|Roztokách u Prahy]], nebo na katalogu k neuskutečněné výstavyvýstavě ''Gotika v Čechách 1350–1420'' (z roku 1970). Další badatelské období věnoval sochařství pozdní gotiky, jež publikoval v kolektivní monografii ''Pozdně gotické umění v Čechách (1471-1526)''.
 
Napsal monografii věnovanou [[Mistr Pavel z Levoče|Mistru Pavlu z Levoče]], věnoval se i dílu [[Albrecht Dürer|Albrechta Dürera]].
Řádek 25 ⟶ 30:
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* [[Lubomír Slavíček]] (ed.), ''Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008)'', Svazek 1, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
* [[František Šmahel]]: Do "světa bez hranic", odchod Jaromíra Homolky, ''Dějiny a současnost'', září 2017, s. 52.
 
=== Externí odkazy ===
Řádek 30 ⟶ 38:
 
{{Autoritní data}}
{{Portály|Česko|Lidé}}
 
{{DEFAULTSORT:Homolka, Jaromír}}
[[Kategorie:Čeští historikové umění]]
[[Kategorie:Medievalisté]]
[[Kategorie:Vyučující na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy]]
[[Kategorie:Narození 1926]]
[[Kategorie:Úmrtí 2017]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaromír_Homolka“