Smalt: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
formulace
značky: editace z mobilu editace z mobilní aplikace editace z mobilní aplikace pro Android
→‎Historie: zdroj? na potenciálně reklamní tvrzení
Řádek 19:
}}</ref>
 
V českých zemích je nejstarší použití smaltu zaznamenáno na [[české korunovační klenoty|českých korunovačních klenotech]] ([[svatováclavská koruna]]) a na kříži [[Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]] V ozdobnictví byly nejdříve používány barevné smalty na zlatě, výjimečně na stříbře. Až později s výrobou smaltovaných odznaků se objevuje na [[tombak]]u, což je vlastně mosaz Ms90 resp. Ms95 (číslo udává procentuální zastoupení [[měď|mědi]] ve slitině, zbytek je [[zinek]]) velmi vhodná pro [[tváření]]. A to buď smalt průhledný, připomínající barevné sklo nebo neprůhledný – jakási barevná intarzie. Speciální odnoží ozdobnického smaltéřství je tzv. limožský smalt. Jde o ruční malbu, většinou miniatur, štětcem, za použití vypalovacích keramických barvítek na bílý již vypálený smalt, který se s barvítky opět vypaluje. Jednou z mála firem na světě, která tuto techniku ještě v současné době ovládá je firma Radka Aljančiče v Jizerských horách.{{zdroj?}}
 
Smalt jako povrchová úprava kovů je použita v [[19. století]] (kolem r. [[1850]]). Smaltovaly se nejdříve železné nádoby na vodu, pak i pekáče, kbelíky a i celé litinové vany na koupání. Smaltované nádoby odolávaly rzi a bylo možné je keramickými barvami zdobit. K nanášení smaltu se používalo sypání suchého smaltu sítkem nebo později máčení v mokré smaltové kaši, což byl vlastně vířený smaltový pudr ve vodě. Smalt se poté před vypálením musel pečlivě vysušit. Teplota pro vypalování smaltu na kov leží mezi 750–850&nbsp;°C a její působení je velmi krátké. Teplota vypalování keramických barvítek do smaltu je mezi 700–750&nbsp;°C.