Rekatolizace: Porovnání verzí

Přidáno 110 bajtů ,  před 1 rokem
m
komise s odkazy
m (oslí pohřeb + reference)
m (komise s odkazy)
| jméno = Edita
| titul = Hodnocení pobělohorské rekatolizace zůstává kontroverzní / Christnet.eu
| vydavatel =
| periodikum = www.christnet.eu
| url = http://www.christnet.eu/clanky/5639/hodnoceni_pobelohorske_rekatolizace_zustava_kontroverzni.url
| datum vydání =
| jazyk = cs
| url archivu =
| datum přístupu = 2020-05-01
}}</ref> Podrobný (ovšem nikoli jednostranně nezaujatý) popis těchto případů lze nalézt například v knize ''Historie o těžkých protivenstvích církve české'' od [[Jan Amos Komenský|Jana Amose Komenského]].<ref>Jan Amos Komenský: [http://texty.citanka.cz/komensky/perztoc.html Historie o těžkých protivenstvích církve české] na citanka.cz</ref> Většina dokumentů té doby se nachází především ve státních archivech a v rukopisných odděleních knihoven v zahraniční – např. v Německu, Švýcarsku, Polsku i jinde. NeČást všechny archivy (státní i církevní) byly probádány, ale část informací z některých zahraničních archivů zpřístupnila české veřejnosti historička [[Edita Štěříková]] ve svých knihách.
 
== Rekatolizace v Čechách ==
Vyhánění nekatolických duchovních ze země probíhalo už od [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hory]] a podařilo se ho uskutečnit poměrně rychle – rekatolizační návod, který poměrně radikálně navrhuje netrpět v zemi žádné nekatolické kněží a požaduje úplné zrušení [[Rudolfův majestát|Rudolfova majestátu]], byl vydán už na jaře 1621, tedy jen pár měsíců po Bílé hoře.
 
Další opatření následovala v dubnu roku 1624, kdy byl vydán císařský patent, kterým se v Čechách povolovalo pouze katolické náboženství a o pár dní později další, který zakazoval královským městům přijímat nekatolické měšťany a také zakazoval nekatolíkům ve městě vykonávat živnost. V roce 1624 byla také zřízena první rekatolizační komise, která zjišťovala informace o obsazení far, a zkoumala, jak probíhá vypovídánívyhošťování nekatolických kněží, později tyto misionářské komise aktivně vyhledávaly a podobně"obracely kacíře".<ref>[[František Martin Pelcl]]: ''Paměti''. Praha 1956</ref> Jejich činnost zrušil až [[Josef II.]] dne 31. 12. 1780.<ref name=":0">[[Eva Melmuková]]: ''Patent zvaný toleranční''. Praha, 1999 </ref>
 
Rekatolizační opatření byla definitivně začleněna do české ústavy v letech 1627–1628, kdy bylo vydáno [[Obnovené zřízení zemské]]. Obnovené zřízení navrátilo mezi české stavy katolické duchovenstvo a zrušilo všechna privilegia směřující proti zájmům katolického náboženství, které tím bylo povýšeno na jediné privilegované vyznání (s výjimkou trpěného židovství).
 
== Násilná rekatolizace ==
Kromě relativně nenásilné rekatolizace po vzoru [[Jan Lohelius|Jana Lohelia]] a [[Valerian Magni|Valeriána Magni]] se běžně uplatňovala i její násilná forma. Měla ji na starost světská moc a zahrnovala vypovídání nekatolíků a nekatolických kněží ze země, konfiskaci jejich majetku a tvrdé tresty v případě neuposlechnutí. Tento způsob měl ale spoustu nedostatků – násilí vyvolávalo prudký odpor na rozdíl od nenásilné formy, takto obrácení lidé se nestávali nijak horlivými katolíky a nucená emigrace vedla k vylidňování země. K násilnostem docházelo hlavně v prvních desetiletích po Bílé hoře, převážně při pacifikaci lokalit, které se postavily misionářům na odpor, například poté, co roku 1629 ubili sedláci v Rovensku jezuitu [[Matěj Burnatius|Matěje Burnatia]] vtrhlo do vsi vojsko a téměř čtyřicet vzbouřenců zaplatilo životem. Do násilné rekatolizace se také řadí zákazy sňatků mezi nekatolíky ustanovené patenty z let 1624–1625. Rovněž byly zavedeny a praktikovány [[Oslí pohřeb|oslí pohřby]].<ref>[[Eva Melmuková]]name=":0" ''Patent zvaný toleranční'', Mladá fronta, 1999. Str. 69–70</ref>
 
== Podíl jezuitů na rekatolizaci ==
1 593

editací