Jomkipurská válka: Porovnání verzí

 

=== Egypt ===

Sádát sice byl pro prodloužení příměří s Izraelem, ale zároveň bojoval s dalšími mocenskými skupinami v Egyptě, zejména se skupinou [[viceprezident]]a [[Alí Sabrí|Alího Sabrího]], a proto byl nucen směrem k Izraeli a [[Spojené státy americké|USA]] volit konfrontační tón, kterým se snažil upevnit svou pozici v arabském světě. Ale ani [[sovětsko-egyptské vztahy]] nebyly ideální. [[Moskva]] nepokrytě podporovala Sabrího, čímž ještě více zvýšila Sádátovu averzi vůči sobě. Proto začal Sádát hledat spojení do Spojených států. Americká vláda ale nedokázala tuto nabídku uchopit a řadou nešťastných kroků promarnila šanci na mírové urovnání na [[Blízký východ|Blízkém východě]]. Přestože byl Sádát jak velmocemi, tak arabským světem považován za slabého či dočasného vůdce, dokázal se v květnu [[1971]] víceméně [[Ústava|ústavní]] cestou zbavit Sabrího skupiny a upevnit tak svou svrchovanou moc v Egyptě. Zároveň koncem téhož měsíce podepsal s [[Andrej Gromyko|A. Gromykem]] novou [[Sovětsko-egyptská mírová smlouva|sovětsko-egyptskou mírovou smlouvu]], ve které se [[Sovětský svaz|SSSR]] zavázal k dodávám moderních zbraňových systémů a získal egyptské základny, čímž rozšířil rozsah své vojenské přítomnosti na Blízkém východě.<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Wanner

| strany = 17

}}[Dále jen: ''Dunstan'']</ref> S dalšími jednáními se Rogersův plán vlivem izraelského a egyptského odmítání kompromisů a vlažného postoje amerických vrcholných představitelů dostával do stále bezvýchodnější situace, až v listopadu 1972 skončil americkou rezignací na jakékoliv další mírové iniciativy v regionu.<ref>Wanner, str. 94</ref>

Sádát si byl vědom toho, že jeho mocenské postavení je ve skutečnosti vratké, a proto se snažil je upevnit. Navenek vydával opakovaná prohlášení o mobilizacích proti izraelské okupaci, ta však přestávala být brána vážně.<ref>{{Citace monografie

| příjmení1 = Black