Livonský řád: Porovnání verzí

Přidáno 57 bajtů ,  před 6 měsíci
m
m (linkfix)
Po sloučení přeživších mečových bratří s Řádem německých rytířů obrátil nový Livonský řád svoji pozornost na východ, k územím ruských knížectví, která byla v té době ohrožena [[Mongolská říše|mongolskou]] expanzí. Současně se snažili proniknout do [[novgorod]]ské země [[Švédové]], aby získali pod svoji kontrolu zdejší obchodní cesty. Útočníci se pokusili svoje vojenské akce zkoordinovat.
 
Roku [[1240]] se [[Švédsko|Švédové]] vylodili pod vedením jarla [[Birger (jarl)|Birgera]]a v ústí [[Něva (řeka)|Něvy]]. Současně zaútočili na Rus také němečtí rytíři z Livonska a zmocnili se pevnosti [[Izborsk]]. Poté jim otevřel svoje brány [[Pskov]], neboť vládnoucí [[Bojar|bojaři]] byli ochotni uznat svrchovanost řádu místo [[Novgorod]]u. Rytíři odsud podnikali další výpravy, na nichž se nebezpečně blížili k Novgorodu. Novgorodský kníže [[Alexandr Něvský]], který již dříve [[Bitva na Něvě|porazil Švédy na Něvě]], nyní vyrazil urychleně na sever. Tady dobyl křižáckou pevnost [[Koporje]] a nechal ji rozbořit (1241). Poté vyhnal řádovou posádku z Pskova. Křižácké vojsko, které mělo vtrhnout na novgorodskou půdu severně od [[Čudské jezero|Čudského jezera]], zastavil Alexandr na jaře roku [[1242]] v tzv. [[Bitva na Čudském jezeře|„ledové“ bitvě]], která se odehrála na zamrzlé jezerní ploše.
 
„Ledová“ bitva ukončila s definitivní platností pokusy livonských rytířů proniknout na východ a německou východní expanzi ve [[středověk]]u vůbec. Základním posláním obou rytířských řádů ve východním Pobaltí měla být christianizace dosud pohanského obyvatelstva. V polovině [[13. století|13. století]] začala [[papežská kurie]] počítat s livonskými rytíři (a také se Švédy) jako s prostředníky pokatoličtění pravoslavných Rusů, jimž se za to mělo dostat pomoci proti Tatarům.