Livonský řád: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 6 měsíci
m
linkfix
(drobné úpravy, šablony vlajek)
m (linkfix)
Roku [[1240]] se [[Švédsko|Švédové]] vylodili pod vedením jarla [[Birger]]a v ústí [[Něva (řeka)|Něvy]]. Současně zaútočili na Rus také němečtí rytíři z Livonska a zmocnili se pevnosti [[Izborsk]]. Poté jim otevřel svoje brány [[Pskov]], neboť vládnoucí [[Bojar|bojaři]] byli ochotni uznat svrchovanost řádu místo [[Novgorod]]u. Rytíři odsud podnikali další výpravy, na nichž se nebezpečně blížili k Novgorodu. Novgorodský kníže [[Alexandr Něvský]], který již dříve porazil Švédy na Něvě, nyní vyrazil urychleně na sever. Tady dobyl křižáckou pevnost [[Koporje]] a nechal ji rozbořit (1241). Poté vyhnal řádovou posádku z Pskova. Křižácké vojsko, které mělo vtrhnout na novgorodskou půdu severně od [[Čudské jezero|Čudského jezera]], zastavil Alexandr na jaře roku [[1242]] v tzv. „ledové“ bitvě, která se odehrála na zamrzlé jezerní ploše.
 
„Ledová“ bitva ukončila s definitivní platností pokusy livonských rytířů proniknout na východ a německou východní expanzi ve [[středověk]]u vůbec. Základním posláním obou rytířských řádů ve východním Pobaltí měla být christianizace dosud pohanského obyvatelstva. V polovině [[13. století|13. století]] začala papežská [[papežská kurie]] počítat s livonskými rytíři (a také se Švédy) jako s prostředníky pokatoličtění pravoslavných Rusů, jimž se za to mělo dostat pomoci proti Tatarům.
 
Tato myšlenka však nebyla nikdy uskutečněna. Roku [[1283]] dokončili němečtí rytíři podmanění Prusi a obrátili svoji pozornost na Žmuď, kterou jim odstoupil litevský král [[Mindaugas]] roku [[1253]]. Z druhé strany na ni zaútočili livonští rytíři, kteří právě opanovali území Zemgalů. Žmuď měla pro řád zásadní význam. Její opanování by znamenalo územní spojení obou řádových států, pruského i livonského.