Wikipedie:Transkripce latinských a řeckých jmen: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m -vybočení ze stylu: infinitiv místo „se píše“ |
v příkladu město „Selínús“ s vyznačení dlouhých samohlásek dle bodu 2. a referenční příručky |
||
Řádek 4:
Na této stránce je shromážděno několik zásad, jak postupovat při '''přepisu ([[Transkripce (lingvistika)|transkripci]]) latinských a řeckých jmen a názvů''', používaných zvláště v dějinách starověku.
#Antická jména se skloňují, jak je běžné v dosavadní literatuře – vychází se vždy ze způsobu skloňování latinského či řeckého. Příklady: latinsky [[Nominativ|nom.]] ''Claudius'', [[Genitiv|gen.]] ''Claudii'', česky [[Nominativ|nom.]] ''Claudius'', [[Genitiv|gen.]] ''Claud'''ia''''', latinsky [[Nominativ|nom.]] ''Valens'', [[Genitiv|gen.]] ''Valentis'', česky [[Nominativ|nom.]] ''Valens'', [[Genitiv|gen.]] ''Valen'''ta''''', latinsky [[Nominativ|nom.]] ''Nero'', [[Genitiv|gen.]] ''Neronis'', česky [[Nominativ|nom.]] ''Nero'', [[Genitiv|gen.]] ''Nero'''na'''''; v řečtině je to podobné, píšeme tedy například ''
#*Několik zásad skloňování naleznete na stránce [[Wikipedie:Pravopisné rady#Skloňování řeckých a latinských jmen]].
#Řecké názvy se přepisují s vyznačením délky samohlásek, jak je obvyklé, avšak ve jménech a názvech, které se týkají dějin [[byzantská říše|Byzance]], se délka samohlásek nevyznačuje.
| |||