Emanuel Moravec: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Protektorát: (Za okupace neexistoval Čs. rozhlas.)
Ferenczy (diskuse | příspěvky)
m →‎Synové Emanuela Moravce: Oprava skloňování.
Řádek 66:
 
== Synové Emanuela Moravce ==
'''Igor Moravec''' (1920–1947), syn z manželství s Helenou, rozenou Bekovou. Po okupaci republiky se stal loajálním nástrojem vůle svého otce. Díky otcově vlivu začal pracovat v koncernu [[Melantrich]], v oddělení, které řídil aktivistický novinář [[Emanuel Vajtauer]]. Později působil jako lektor v nacisty ovládaném státním nakladatelství [[Orbis]]. V dubnu 1942 Igor požádal o německou státní příslušnost. Žádost byla kladně vyřízena, takže mohl už v létě 1942 narukovat k [[Waffen SS]] a odejít na frontu. Začátkem roku 1945 byl na východní frontě zajat postupující [[Rudá armáda|Rudou armádou]]. Na podzim 1945 ze zajetí uprchl a strastiplným způsobem se s falešnými dokumenty vrátitvrátil do [[Československo|Československa]]. Asi půl roku úspěšně žil pod falešnou identitou na venkově. V květnu 1946 byl prozrazen. [[Mimořádný lidový soud]] ho odsoudil k trestu smrti.<ref>Pejčoch, Ivo – Plachý, Jiří: Synové Emanuela Moravce. In: Historie a vojenství, 2009, č. 1, s. 79–83.</ref>
 
'''[[Jurij Moravec]]''' (1923–1964), syn z manželství s Helenou, rozenou Bekovou. V mládí byl členem [[Pražská Dvojka|Druhého skautského oddílu]], vedeného spisovatelem [[Jaroslav Foglar|Jaroslavem Foglarem]]. Inklinoval k výtvarnému umění. Na rozdíl od svých bratrů byl k otcově kolaborantské kariéře kritický. Německé občanství bylo Jurovi vysloveně vnuceno. Stejně tak byl donucen k nástupu do německé armády, kde potom opakovaně projevoval výraznou nekázeň. Po válce byl postaven před Mimořádný lidový soud, který ho odsoudil k sedmi letům vězení. Trest si odpykával mimo jiné v soustavě [[Nápravně pracovní tábory při československých uranových dolech|jáchymovských trestaneckých táborů]], konkrétně v táboře [[XII (pracovní tábor)|XII]].<ref>{{Citace monografie