Budova Slovenského rozhlasu: Porovnání verzí

{{Infobox - budova}}

[[Soubor:Building of Slovak Radio in Bratislava, Bratislava I District.jpg|vpravo|náhled|Budova Slovenského rozhlasu z ulice Imricha Karvaša]]

 

Rozložité prostory, které [[Slovenský rozhlas|rozhlas]] na svůj provoz nezbytně potřebuje, museli architekti soustředit na malém [[půdorys]]u. Jelikož radikálně odmítali verzi třiceti pater nad sebou, zpočátku uvažovali o rovném domě s ustoupení na koncích. Postupně však dospěli k symetrické kompozici ocelového koše, která měla výhodu, že dokázala udržet samu sebe - podobně jako koš z proutí. Tak vznikl tvar obrácené pyramidy, který okamžitě vyvolal mezi obyvatelstvem vznik fám a teorií. Od tvrzení, že jde o zmenšeninu [[Chufuova pyramida|Cheopsovy pyramidy]], po úvahy nad negativními energiemi, které taková stavba do svého okolí vyzařuje.{{Doplňte zdroj}} Konečná forma budovy vyplynula totiž z její funkce a potřeb a byla úzce provázána s použitým materiálem - ocelí.

 

Na Slovensku byl rozhlas prakticky první ocelovou budovou. Toto prvenství však s sebou přineslo několik nevýhod. Jelikož stavitelé nebyli na práci s ocelovou konstrukcí zvyklí a kontakty se světovým vývojem byly více než chabé, učili se na vlastních chybách. Spojovací systémy použité na stavbě rozhlasu vymýšleli architekti takříkajíc na koleně ve spolupráci s dělníky. Stalo se také, že na sluneční straně začala ocelová konstrukce v létě praskat. Selhávaly často základní věci, dělníci nebyli zvyklí pracovat profesionálně, precizně, takže samotní architekti trávili víkendy čištěním obkladů, ušpiněných od malty. Podle Svetka jsou některé místnosti rozhlasu i dnes "upravené hůř než stáje", což je pro autora takového projektu víc než ponižující.

 

Budova rozhlasu má mohutnou podnož s hlavními nahrávacími zařízeními, které jsou důkladně odizolovány od jakéhokoli hluku. Její [[plochá střecha|ploché střechy]] s více rovinami tvoří rozsáhlé terasy, v nichž se ozývá vize moderního rozvolnění města, rozvinutá o pozdní moderní mimoúrovňové terasy. Z nich měly vycházet mosty spojující tento komplex přes okolní komunikace s přilehlými objekty a tvořící součást okolních pěších tras. Nad podnožím stojí na devíti mohutných křížových stojkách redakční a vysílací část. Pracoviště redakcí se nacházejí za sítí diagonálních ocelových vazníků, které zároveň tvoří vzhledovou strukturu [[fasáda|fasády]]. Střed pyramidy tvoří [[železobeton]]ové komunikační jádro a mezi ním a obalem se směrem nahoru rozšiřuje vnitřní hala. Přechází na výšku pěti podlaží. Největší přínos znamenala [[interiér]]ová úprava budovy rozhlasu. Trojice autorů zamýšlela vytvořit jakousi kancelářskou krajinu, plnou světla, zeleně, vzduchu. Prostory šesti podlaží měly být otevřené a vzájemně provázané. Tuto myšlenku se však nepodařilo realizovat do detailů, zůstala jen torzem.

 

V interiérech rozhlasu se najdou rarity, jakou je například ''Velké koncertní studio''. Sál visí v prostoru na ocelové konstrukci s pružinami shora. Dříve se kovové pružiny umisťovaly ve spodních částech akusticky náročných prostor, opotřebovaly se a časem ztrácely smysl. V koncertním sále rozhlasu nesou mnohem menší zátěž, je k nim volný přístup a lze je vyměňovat.

Ne všechny původní záměry Svetka, Ďurkoviče a Kisslinga se dočkaly uskutečnění. Architekti plánovali využití teras a bezprostředního okolí budovy rozhlasu ve prospěch kulturního života, zamýšleli také další stavby. Navržený komplex rozhlasového centra se neměl uzavírat do sebe. Vytváří bohaté společenské prostředí, výtvarně i účelově velmi působivé, organizující široké zájmové území. Mezi uvažovanými okolními budovami měl být rozhlas, jak dnes vidíme sám o sobě dost vysoký, pouze drobnou stavbou. Vize velké modernizace této části města stála na starší myšlence, podle které se měla tudy táhnout chybějící okružní městská komunikace. V době, kdy [[Slovenský rozhlas]] vznikal, byla Mýtná ulice téměř periferní částí Bratislavy. Rozhlas měl být jednou z prvních budov, které později vytvoří příčnou osu městské zástavby, tedy jakýsi přechod mezi [[Staré Mesto (Bratislava)|Starým]] a [[Nové Mesto (Bratislava)|Novým Městem]]. Příčná osa byla nápadem architekta Hrušky. Její začátek plánoval v predstaničním prostoru, pokračovala by vedle v areálech vysokých škol. Měla obsahovat ubytovací, kulturní, společenské a sportovní zařízení a také koncepčně soustředit vládní budovy. Projekt zůstal nezrealizovaný. Stavba byla dokončena až v roce [[1985]]. Po roce [[1989]], když se monopol velkého a jediného státního rozhlasu rozplynul, se ukázalo, že provoz může fungovat i ve skromnějších prostorách. Budova se také začala zpochybňovat z hlediska provozní náročnosti.