Bedřich Placák: Porovnání verzí

Přidáno 18 bajtů ,  před 4 měsíci
členění článku
(členění článku)
 
{{Infobox - osoba}}
'''Bedřich Placák''' ([[16. únor]]a [[1914]] [[Vídeň]] – [[1. březen|1. března]] [[1993]] [[Praha]]) byl [[Češi|český]] lékař.
'''Bedřich Placák''' ([[16. únor]]a [[1914]] [[Vídeň]] – [[1. březen|1. března]] [[1993]] [[Praha]]) byl [[Češi|český]] lékař. Pocházel z rodiny [[Češi ve Vídni|vídeňských Čechů]], vyrůstal v [[Litoměřice|Litoměřicích]], studoval medicínu na [[Univerzita Karlova|Univerzitě Karlově]], školu nedokončil kvůli [[uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939]] (promoval až po válce) a nastoupil jako [[sekundář]] do [[Fakultní nemocnice Královské Vinohrady|vinohradské nemocnice]]. V roce 1944 odešel do [[Bílé Karpaty|Bílých Karpat]] a zapojil se do [[Slovenské národní povstání|Slovenského národního povstání]] jako lékař partyzánské jednotky [[Miloš Uher|Miloše Uhra]]. Po válce vstoupil do [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]] a byl funkcionářem Svazu partyzánů. V [[únor 1948|únoru 1948]] působil v [[Akční výbory Národní fronty|akčním výboru]] vinohradské nemocnice, pak odjel jako dobrovolník do Jugoslávie a pracoval v [[mostar]]ské nemocnici, kterou musel opustit po [[roztržka Tito–Stalin|roztržce mezi Titem a Stalinem]]. Od roku 1951 byl zaměstnán na chirurgickém oddělení [[Ústřední vojenská nemocnice|Ústřední vojenské nemocnice]], v letech 1953–54 vedl [[Československá vojenská mise v Koreji (1950–1953)|vojenskou nemocnici v Koreji]]. Roku 1956 se stal primářem, stál u zrodu československé [[kardiochirurgie]], byl členem [[Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně|České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně]] a v roce 1968 získal profesuru na Univerzitě Karlově. Za veřejnou kritiku [[invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa]] byl vyloučen z KSČ a pracoval na podřadných místech např. ve Výzkumném ústavu tuberkulózy [[Nemocnice Na Bulovce]]. Poté, co podepsal [[Charta 77|Chartu 77]], mu byla znemožněna práce ve zdravotnictví a živil se jako náborář pražského dopravního podniku, lesní dělník a noční hlídač v [[Pražská Loreta|Loretě]]. V roce 1981 se stal jedním z mluvčích Charty 77, režim ho za to zbavil všech vyznamenání a degradoval z plukovníka na vojína. V roce 1990 byl rehabilitován a povýšen na generála. Vydal knihy ''Partyzáni bez legend'' (Klub nezávislého samizdatu 1992) a posmrtně ''Paměti lékaře'' (Torst 1997), přeložil také publikace [[Erich Fromm|Ericha Fromma]], [[Étienne Gilson]]a a [[Golo Mann]]a, přispíval do [[Literární noviny|Literárních novin]]. Jeho synem je spisovatel a publicista [[Petr Placák]].
 
== Životopis ==
'''Bedřich Placák''' ([[16. únor]]a [[1914]] [[Vídeň]] – [[1. březen|1. března]] [[1993]] [[Praha]]) byl [[Češi|český]] lékař. Pocházel z rodiny [[Češi ve Vídni|vídeňských Čechů]], vyrůstal v [[Litoměřice|Litoměřicích]], studoval medicínu na [[Univerzita Karlova|Univerzitě Karlově]], školu nedokončil kvůli [[uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939]] (promoval až po válce) a nastoupil jako [[sekundář]] do [[Fakultní nemocnice Královské Vinohrady|vinohradské nemocnice]]. V roce 1944 odešel do [[Bílé Karpaty|Bílých Karpat]] a zapojil se do [[Slovenské národní povstání|Slovenského národního povstání]] jako lékař partyzánské jednotky [[Miloš Uher|Miloše Uhra]]. Po válce vstoupil do [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]] a byl funkcionářem Svazu partyzánů. V [[únor 1948|únoru 1948]] působil v [[Akční výbory Národní fronty|akčním výboru]] vinohradské nemocnice, pak odjel jako dobrovolník do Jugoslávie a pracoval v [[mostar]]ské nemocnici, kterou musel opustit po [[roztržka Tito–Stalin|roztržce mezi Titem a Stalinem]]. Od roku 1951 byl zaměstnán na chirurgickém oddělení [[Ústřední vojenská nemocnice|Ústřední vojenské nemocnice]], v letech 1953–54 vedl [[Československá vojenská mise v Koreji (1950–1953)|vojenskou nemocnici v Koreji]]. Roku 1956 se stal primářem, stál u zrodu československé [[kardiochirurgie]], byl členem [[Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně|České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně]] a v roce 1968 získal profesuru na Univerzitě Karlově. Za veřejnou kritiku [[invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa]] byl vyloučen z KSČ a pracoval na podřadných místech např. ve Výzkumném ústavu tuberkulózy [[Nemocnice Na Bulovce]]. Poté, co podepsal [[Charta 77|Chartu 77]], mu byla znemožněna práce ve zdravotnictví a živil se jako náborář pražského dopravního podniku, lesní dělník a noční hlídač v [[Pražská Loreta|Loretě]]. V roce 1981 se stal jedním z mluvčích Charty 77, režim ho za to zbavil všech vyznamenání a degradoval z plukovníka na vojína. V roce 1990 byl rehabilitován a povýšen na generála. Vydal knihy ''Partyzáni bez legend'' (Klub nezávislého samizdatu 1992) a posmrtně ''Paměti lékaře'' (Torst 1997), přeložil také publikace [[Erich Fromm|Ericha Fromma]], [[Étienne Gilson]]a a [[Golo Mann]]a, přispíval do [[Literární noviny|Literárních novin]]. Jeho synem je spisovatel a publicista [[Petr Placák]].
 
== Externí odkazy ==
Neregistrovaný uživatel