[[Soubor:Kurt Schuschnigg 1936.jpg|thumb|Schuschnigg při setkání s rakouskými dětmi (1936)]]
V čele nové vlády stál sice opět Schuschnigg, avšak členy vlády se již stali i rakouští [[Nacismus|nacisté]]. To znamenalo zlom v dosud protinacistickém směřování vlády. Od roku [[1934]] byla Vv Rakousku zakázána německá periodika, řada nacistů byla ve vězení. Od roku [[1936]] se situace změnila, nacisté naopak začali získávat vliv. Členem kabinetu se stal [[sudetští Němci|sudetský Němec]] a nacista [[Arthur Seyß-Inquart]] (pocházel z českého [[Stonařov]]a), stále častější byly pronacistické a prohitlerovské demonstrace. Tlak nacistů se stupňoval. V únoru [[1938]] byl Schuschnigg pozván, či spíše předvolán, do [[Orlí hnízdo|osobního sídla]] [[Adolf Hitler|Adolfa Hitlera]]. Tam mu bylo předloženo k podpisu sedmibodové komuniké, dle něhož se mimo jiné měl Arthur Seyß-Inquart stát ministrem bezpečnosti, měli být propuštěni z vězení všichni rakouští nacisté a k rakouskému vojsku mělo být přiděleno 100 německých důstojníků. Schuschnigg komuniké nepodepsal, Hitler stanovil lhůtu pro vyjádření na tři dny. Hitlerovy požadavky byly plněny za mlčenlivého přihlížení mezinárodního společenství. V Rakousku se množily nacisty organizované nepokoje a demonstrace. V této situaci se Schuschnigg rozhodnl vyhlásit [[plebiscit]], zda si občané Rakouska nadále přejí samostatné, křesťansko-sociální Rakousko. [[Petice|Petici]] rakouské vlády za zachování Rakouska podepsalo 1 milion Rakušanů.
