Sovětský svaz: Porovnání verzí

| zánik = [[26. prosinec]] [[1991]] [[Rozpad Sovětského svazu|rozpadem]]

}}

 

Sovětský svaz měl ve své ústavě zakotvenou vedoucí roli [[Komunistická strana Sovětského svazu|komunistické strany]], která byla dominantní politickou silou do roku 1991. Ačkoliv byl Sovětský svaz nominálně unií [[Republiky v Sovětském svazu|svazových republik]] s hlavním městem v [[Moskva|Moskvě]], ve skutečnosti šlo o silně centralizovaný stát.

S rozlohou 22 402 200 km² byl Sovětský svaz největším státem na Zemi, tento status zůstal [[Rusko|Rusku]].<ref>[http://www.britannica.com/EBchecked/topic/513251/Russia Russia – Encyclopædia Britannica]. Britannica.com (27 April 2010). Retrieved on 29 July 2013.</ref> Pokrýval šestinu suchozemského povrchu, jeho velikost byla srovnatelná s rozlohou [[Severní Amerika|Severní Ameriky]].<ref>{{cite web|url=http://pages.towson.edu/thompson/courses/regional/reference/sovietphysical.pdf|archive-url=https://web.archive.org/web/20120915090942/http://pages.towson.edu/thompson/Courses/Regional/Reference/SovietPhysical.pdf|dead-url=yes|archive-date=15 September 2012|title=The Former Soviet Union: Physical Geography|author=Virginia Thompson|publisher=Towson University: Department of Geography & Environmental Planning|accessdate=24 March 2016}}</ref> Evropská část představovala čtvrtinu území státu a byla kulturním a ekonomickým centrem. Východní část v [[Asie|Asii]] dosahovala k [[Tichý oceán|Tichému oceánu]] a [[Afghánistán]]u na jihu. S výjimkou některých oblastí ve [[Střední Asie|Střední Asii]] byla mnohem méně obydlená. Táhl se od východu na západ přes vzdálenost 10 000 kilometrů 11 [[Časové pásmo|časovými pásmy]] a přes 7 200 kilometrů od severu na jih. Zasahoval do pěti klimatických zón: [[tundra]], [[tajga]], [[step]], [[poušť]] a [[hory]].

 

 

Největší horou SSSR byla Pik Kommunizma (dnes [[Qullai Ismoili Somoni]]) v [[Tádžická sovětská socialistická republika|Tádžikistánu]] s 7 495 m. Sovětský svaz také zahrnoval většinu největších světových jezer; [[Kaspické moře]] (společně s [[Írán]]em) a [[Bajkal]], největší a nejhlubší sladkovodní jezero na světě, které je také vnitřním vodním zdrojem v Rusku.

 

[[Soubor:Cold War border changes.png|náhled|230px|Změny hranic po rozpadu Sovětského svazu]]

| autor = Evropský parlament

| odkaz na autora = Evropský parlament

 

== Zahraniční politika ==

[[Soubor:President Ford informally concludes the Vladivostok Summit - NARA - 7062568.jpg|náhled|[[Gerald Ford]], [[Leonid Iljič Brežněv|Leonid Brežněv]] a [[Henry Kissinger]] se neformálně baví na Vladivostockém summitu v roce 1974]]

Konečná politická rozhodnutí v letech 1925-1953 učinil vždy Stalin, ale jinak byla sovětská politika vyhlašována komisí pro zahraniční politiku Ústředního výboru KSSS nebo nejvyšším orgánem strany - politbyrem. Operace mělo na starosti oddělené ministerstvo zahraničí, které bylo do roku 1946 známé jako Lidový komisariát pro zahraniční záležitosti či ''Narkomindel''. Mezi nejvlivnější mluvčí patřili [[Georgij Vasiljevič Čičerin|Georgij Čičerin]] (1872-1936), [[Maxim Maximovič Litvinov|Maxim Litvinov]] (1876-1951), [[Vjačeslav Michajlovič Molotov|Vjačeslav Molotov]] (1890-1986), [[Andrej Vyšinskij]] (1883-1954) a [[Andrej Andrejevič Gromyko|Andrej Gromyko]] (1909-89). Intelektuálové sídlili v [[Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě|Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů]].

 

=== Organizace ===

 

'''[[Rada vzájemné hospodářské pomoci|RVHP]]''' (Совет Экономической Взаимопомощи, Sovět Ekonomičeskoj Vzaimopomošči, СЭВ, SEV) byla v letech 1949-1991 hospodářskou organizací pod sovětskou kontrolou, která zahrnovala státy [[východní blok|východního bloku]] spolu s řadou komunistických států jinde ve světě. Moskva byla znepokojena [[Marshallův plán|Marshallovým plánem]] a cílem RVHP bylo zabránit tomu, aby země v sovětské sféře vlivu směřovaly k Američanům a jihovýchodní Asii. RVHP byla také odpovědí východního bloku na vytvoření [[Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj]] (OEEC) v západní Evropě.<ref name="loc-cs">"Germany (East)", Library of Congress Country Study, [http://memory.loc.gov/frd/cs/germany_east/gx_appnb.html Appendix B: The Council for Mutual Economic Assistance]</ref><ref>Michael C. Kaser, ''Comecon: Integration problems of the planned economies'' (Oxford University Press, 1967).</ref>

 

 

'''[[Kominforma]]''' (1947-1956), oficiálně ''Informační byro komunistických a dělnických stran'', byla první oficiální agenturou mezinárodního komunistického hnutí od rozpuštění Kominterny v roce 1943. Jeho úkolem bylo koordinovat akce mezi komunistickými stranami pod sovětským vedením. Stalin ji využil, aby nařídil západoevropským komunistickým stranám, aby opustily svou výlučně parlamentní linii a místo toho se soustředily na politické překážky operacím ohledně [[Marshallův plán|Marshallova plánu]].<ref>Michał Jerzy Zacharias, "The Beginnings of the Cominform: The Policy of the Soviet Union towards European Communist Parties in Connection with the Political Initiatives of the United States of America in 1947." ''Acta Poloniae Historica'' 78 (1998): 161-200.</ref> Také koordinovala mezinárodní pomoc komunistickým povstalcům během [[Řecká občanská válka|občanské války v Řecku]] v letech 1947-49.<ref>Nikos Marantzidis, "The Greek Civil War (1944–1949) and the International Communist System." ''Journal of Cold War Studies'' 15.4 (2013): 25-54.</ref> V roce 1948 byla vyloučena [[Jugoslávie]] poté, co [[Josip Broz Tito|Tito]] trval na nezávislém programu. Noviny Kominformy "Pro trvalý mír, pro lidovou demokracii!" podporovaly Stalinovy postoje. Koncentrace Kominformy na Evropu v sovětské zahraniční politice znamenala důraz na světovou revoluci. Tím, že vyjadřovala jednotnou ideologii, umožňovala účastníkům, aby se soustřeďovali spíše na osobnosti než na problémy.<ref>Heinz Timmermann, "The cominform effects on Soviet foreign policy." ''Studies in Comparative Communism'' 18.1 (1985): 3-23.</ref>