Žofie Bavorská: Porovnání verzí

Budoucí královna vyrůstala v [[Landshut]]u u svého strýce Bedřicha, staršího otcova bratra, který byl stejně jako Václav IV. příznivcem lovu. Roku 1388 ji vzal strýc do Prahy, kde se věnoval mimo jiné i politickým jednáním. Prý půvabná dvanáctiletá princezna krále Václava IV. okouzlila, ostatně asi podobně jako politické služby, které mu její strýc mohl nabídnout. Nevěstina otce zastupoval při vyjednávání sňatku právě vévoda Bedřich. Nejen z tohoto kroku je zřejmé, že Václav IV. rozhodně nebyl tak neschopným panovníkem, jak jej líčí některé zaujaté kroniky. Sňatkem s nemajetnou Žofií totiž upevnil svoji moc a postavení, rovněž si jím připoutal odbojné [[Wittelsbachové|Wittelsbachy]].▼

Svatba se konala 2. května 1389 v [[Cheb]]u.<ref name="Čechura"/> Václava a Žofii oddal králův kancléř Jan, kamminský biskup. Král byl totiž ve vleklém sporu s pražským arcibiskupem [[Jan z Jenštejna|Janem z Jenštejna]], které komplikovaly i Žofiinu [[korunovace|korunovaci]] českou královnou; tu mohl provést jedině arcibiskup. Žofie byla na českou královnu korunována 15. března 1400 a ve stejném roce byla korunována na královnu římskou.▼

Václav oslavil manželský svazek tím, že dal zhotovit řadu vynikajících rukopisů – ''[[Bible Václava IV.]]'' byla společným rukopisem krále a královny a rukopis ''[[Willehalm]]'' [[apoteóza|apoteosou]] manželské věrnosti. Stejně jako její předchůdkyně se prý rychle sžila s českým prostředím.▼

Jejím prvním vlastním [[věnné město|věnným městem]], které ji 26. února 1399 daroval král Václav IV. byl východočeský Dvůr nad Labem, později zvaný Dvůr paní králové – [[Dvůr Králové nad Labem]]. Ostatní [[Královské věnné město|věnná města]] získala Žofie až sedm let po smrti poslední manželky Václavova otce [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císaře]] [[Karel IV.|Karla IV.]], císařovny-vdovy [[Alžběta Pomořanská|Alžběty Pomořanské]] 14. února 1393. Při jejich spravování projevovala dobrý ekonomický cit a svůj majetek dokonce rozmnožila. Získala panství [[Potštejn]] s [[Kostelec nad Orlicí|Kostelcem nad Orlicí]] či hrady [[Lichnice|Lichnici]] a [[Bradlec]] a svůj zájem věnovala i zakladatelské činnosti.▼

15. března 1400 byla Žofie konečně arcibiskupem [[Olbram ze Škvorce|Olbramem ze Škvorce]], synovcem Jana z Jenštejna, korunována českou královnou. Ve stejném roce spočinula na její hlavě i koruna římská. V letech 1402 -1403 v době odboje proti králi Václavovi a jeho [[internace|internaci]] ve [[Vídeň|Vídni]] pobývala královna Žofie ve svých východočeských věnných městech, především v [[Hradec Králové|Hradci Králové]] a ve Dvoře Králové nad Labem.▼

Královna Žofie v dalších letech proslula jako posluchačka a velká obdivovatelka [[Jan Hus|Jana Husa]]. Docházela do [[Betlémská kaple|Betlémské kaple]] na jeho [[kázání]] a stejně jako král Václav ho dlouho chránila. V září 1410 v královských listech papeži společně s Václavem žádala zrušení [[klatba|klatby]] nad Husem. Vztah Jana Husa ke královně byl zřejmě blízký, jak se dá vyvodit ze srdečných zmínek o ní v Husových kostnických listech.{{#tag:ref|[[Jan Hus]] z [[Kostnice (město)|Kostnice]] opakovaně děkoval své královské příznivkyni za všechno, co pro něho učinila; ještě i v posledním listu z 5. 7. 1415 (den před popravou) píše: "Králové, mé milostivé paní, děkujte ote mne ze všeho dobrého, jež jest mi činila."<ref>[[Jan Hus|HUS, Jan]]. ''Sto listů M. Jana Husi''. Editor [[Bohumil Ryba]]. 1. vyd. Praha: Jan Laichter, 1949. 303 s. cnb000713874. [Citovaný text je na str. 248.] </ref>|group="pozn."}} Rozhodná Žofie se nakonec Husovým odpůrcům zdála větší hrozbou než váhavý král.{{#tag:ref|Žaloby českých katolíků proti králi i královně „měly jistě větší důvod, pokud šlo o Žofii, nežli o Václava, mezi oběma stranami kolísajícího."<ref>''Královny a kněžny české''. (Zkrácená verze publikace „Královny, kněžny a velké ženy české", vyd. r. 1940 ve Vilímkově nakl.) Praha: X-Egem, 1996. 254 s. ISBN 80-7199-010-8. [Stať „Královny Johana a Žofie" je na str. 122–133; autor [[Rudolf Urbánek]]. Citovaný text je na str. 129.]</ref> Bylo zdůrazňováno, že královna je pravnučkou císaře [[Ludvík IV. Bavor|Ludvíka IV. Bavora]], který zemřel v církevní [[Interdikt|klatbě]], a „že škodí církvi ve prospěch husitů všude, kam sahá v zemi její vliv."<ref>ANTONÍN, Robert et al. ''Lucemburkové: česká koruna uprostřed Evropy.'' Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 929 s. ISBN 978-80-7422-093-7. [Stať „Královny Johana a Žofie" je na str. 758–762; autorka Božena Kopičková. Citovaný text je na str. 762.]</ref>|group="pozn."}} Oba se ovšem nakonec museli stáhnout v obraně Husova učení do pozadí. Za zmínku stojí i to, že královna správně předvídala nepokoje po smrti mistra Jana Husa.▼

Václav IV. zemřel v roce 1419 po zprávách o [[Pražská defenestrace (1419)|první pražské defenestraci]] a zřejmě komplikované, ale relativně spokojené manželství tak skončilo. Ani z Václavova druhého manželství se nenarodil dědic. Po Václavově smrti se Žofie uchýlila pod ochranu švagra [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda]], jehož nástupnictví na český trůn podporovala. Nějaký čas byla Žofie správkyní království a 6. října 1419 přední čeští páni uzavřeli s královnou Žofií spolek na obranu „práva a řádu zemského“.▼

Doba ovšem donutila Žofii úřad složit a Zikmund musel své zájmy hájit sám. Královna-vdova si na něm vydobyla pevné sídlo v [[Bratislava|Prešburku]], kam odjela na Hod Boží vánoční (25. prosince 1419). Se Zikmundem se také přela o náhrady za svůj majetek. Uherský král prý uvažoval o tom, že královnu-vdovu znovu provdá, zřejmě za polského krále [[Vladislav II. Jagello|Vladislava II. Jagella]]. Žofie Bavorská zemřela v rouše klarisky 4. listopadu 1428 v dnešní [[Bratislava|Bratislavě]]. Podle poslední vůle chtěla být uložena k poslednímu odpočinku v Mnichově v rodném Bavorsku, její přání však nebylo splněno – byla pohřbena v boční kapli v bratislavské [[Katedrála svatého Martina (Bratislava)|katedrále sv. Martina]].<ref>[http://dom.fara.sk/?q=dom/o_dome Dóm sv. Martina]</ref> Té se dnes říká Kaple královny Žofie či Královnina kaple.▼