Orient: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
jazykové upřesnění |
úprava nadpisu →Historie pojmu: +starověcí Řekové |
||
Řádek 6:
Orient znamená v románských jazycích východ a je odvozen od [[latina|latinského]] ''oriens, oriente'' (pocházející, vycházející), ''oriente (sole)'' ([[ablativ]] lokální) znamená místo na [[východ]]ě, odkud vychází [[slunce]]. Ze synonyma ''sole levante'' vzniklo označení [[levanta]], užívané i v češtině 19. století. Jejich protiklad, [[okcident]] z latinského ''occidens, occidente (sole)'',<ref>''Langenscheids Wörtebuch latainisch-deutsch,'' Berlin 1994, příslušná hesla.</ref> znamená západ, ale jako označení Západu čili [[Západní kultura|západního světa]] se mimo [[románské jazyky]] používá zřídka.
==
Vnímání východu jako cizího, exotického orientu má počátek u [[Starověké Řecko|starověkých Řeků]], jejichž [[Klasické Řecko|klasické období]] a národní identita se utvářely pod dojmem [[Řecko-perské války|řecko-perských válek]], ve kterých se ubránili východním „[[barbar]]ům“.
Jakožto označení světové strany byl obsah pojmu ''orient'' přirozeně závislý na tom, kde mluvčí stojí a odkud se dívá. Tak ve [[Starý zákon|Starém zákoně]] znamenal orient (řec. ''anatolé'') [[Střední východ]], ve [[Starověký Řím|starověkém Římě]] východní [[Středomoří]] a ve [[Střední Evropa|střední Evropě]] mohl znamenat [[Turecko]] a východní [[Balkán]]. Z odpovídajícího řeckého slova ''anatolé'' vznikl název [[Anatolie]], východní části Turecka.
| |||