| poznámka = [Dále jen Hošek (2004)]}}</ref> Jeho charakteristickými znaky v [[Řecká mytologie|mytologii]] jsou lstivost a pohyblivost – je ochráncem nejen pro stáda navracejícím majitelům zatoulané kusy, ale i pro jejich zloděje[[zloděj]]e, a pocestným nejen pomáhá se neztratit, ale za noci je z cest i svádí, a hranice nejen střeží, ale i překračuje. Od homérské doby nově vystupuje také jako posel bohů, především svého otce [[Zeus|Dia]], jehož rozhodnutí oznamuje a provádí, takže je prostředníkem mezi bohy navzájem i mezi bohy a lidmi. Odtud se stává bohem všech dovedností, které s touto jeho rolí souvisí, tedy zejména výmluvnosti a přesvědčivého [[rétorika|užívání řeči]], vynalézavosti, myšlení a nakonec intelektuální aktivity vůbec.
V [[Římská mytologie|římské mytologii]] byl ztotožňován s bohem [[Merkur (mytologie)|Merkurem]], neboli s archandělem [[Rafael (archanděl)|Rafaelem]]. Ze spojení s egyptským bohem [[Anup]]em vznikla v antickém [[Synkretismus|synkretismu]] postava Hermanubis. V [[Egyptská mytologie|egyptské mytologii]] je pak především ztotožňován s [[egyptští bohové|bohem]] [[Thovt]]em, který později dostal (řecké) označení [[Hermes Trismegistos]]. Toto dělení však není jednoznačné, v důsledku různých výkladů dochází často k překrývání jednotlivých božstev a k používání různých jmen pro každého z nich. Je spojován s archandělem [[Rafael (archanděl)|Rafaelem]].{{zdroj?}}
