Teleskopický obušek: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
 
Řádek 1:
[[Soubor:21'_ASP_Baton.jpg|thumb|21" teleskopický obušek]]
 
'''Teleskopický obušek''' je moderní úderná ruční [[zbraň]] určená projako [[sebeobrana|sebeobranu]]útočný civilistůnebo aobranný jakoprostředek [[donucovacíozbrojených prostředek|donucovací]]složek, čipřípadně obrannýjako prostředekpomůcka upro ozbrojenýchsebeobranu složekcivilních osob. MeziV lidmiběžném povědomí mnohoje přezdívek,znám napříkladpříkladmo jako: teleskop, obuch, instantní klacek, atdetc.
 
== Historie ==
Zřejmě první tzv. ''zabijáky'' byly použity ve [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] britskými jednotkami Commandos“Commandos”. Poslední vysouvací část však nebyla trubka, ale pružina.
 
Teleskopický obušek, jak jej známe dnes, pravděpodobně vyvinula v 80. letech firma ASP v [[Spojené státy americké|USA]] pro potřeby speciálních jednotek. Tato zbraň se záhy stala velmi populární a rozšířila se i mezi prostými lidi jako účinný prostředek sebeobrany. Dalším výrobcem teleskopických obušků je například česká společnost Euro Security Products (ESP).<ref>{{Citace kvalifikační práce
| příjmení = KRIVDA
| jméno = Michal
Řádek 21:
 
== Konstrukce ==
Teleskopický obušek se skládá ze tří ocelových trubek zasunutých v sobě, nejmenší (přední) trubka prochází ostatními až do koncovky obušku kde je její konec jištěn třením o perko proti samovolnému otevírání obušku. Prudkým švihnutím se obušek rozloží do plné délky, zde dojde k tzv. ''frikční aretaci'' trubek, kdy se do sebe zaseknou kuželové plochy na koncích trubek. Složení závisí na provedení, respektive typu; v případě těch “obyčejných” se musí provést rychlý úder obušku volně uchopeného za konec kolmo k tvrdému povrchu, tím se kužely uvolní a následně lze být obušek zavřen (tento způsob je velmi nepraktický a nepružný, tím pádem i obušky takovéto konstrukce signifikantně pozbývají na efektivitě i efektnosti); v případě “specializovaných”, jež disponují tlačítkem, se prostě ono zařízení stiskne a trubky se opět tiše zasunou. Ilustrované instrukce jsou předpokládány být na krabičce nebo v manuálu každého obušku. Další důležitou částí je rukojeť, která je zpravidla gumová a měla by zabránit vytržení obušku z ruky.
Prudkým švihnutím se obušek rozloží do plné délky, zde dojde k tzv. ''frikční aretaci'' trubek, kdy se do sebe zaseknou kuželové plochy na koncích trubek.
Složení se provádí rychlým úderem obušku volně uchopeného za konec kolmo k tvrdému povrchu. Pokud obušek nelze složit, několikrát důrazně poklepeme vodorovně obuškem
o tvrdou podložku. Tím se kužely uvolní a následně můžeme obušek zavřít. Ilustrované instrukce by měly být na krabičce nebo v manuálu každého obušku. Je-li k zavření obušku použito vysloveně hrubé síly,
mohou na kuželových plochách vznikat kovové hobliny případně i drobné praskliny, a obušek poté nemusí jít vůbec zavřít, případně
nebude možné aby zůstal otevřený. V takovém případě ztrácí záruku (toto se netýká obušků, které byly již vadné z výroby).
Další důležitou částí je rukojeť, která je zpravidla gumová a měla by zabránit vytržení obušku z ruky.
 
== Varianty ==