Jilemnické povstání (1945): Porovnání verzí

Od roku 1941 fungovala na Jilemnicku komunistická odbojová skupina '''Flora''' založená z iniciativy mříčenského komunisty Jaroslava Křapky. Flora měla být součástí odbojové jednotky ''[[Železný kapitán]]'', která se dělila na čtyři podskupiny, z nichž jedna působila na Semilsku, druhá na Jilemnicku, třetí na území Prahy (městský obvod [[Praha 8]]) a čtvrtá na nádraží [[Praha-Bubny (nádraží)|Praha-Bubny]].<ref name=":5">MÁLKOVÁ, Žaneta. ''Odbojová činnost v okrese Semily v letech 1939–1945''. Pardubice, 2009. Diplomová práce. Univerzita Pardubice Fakulta filozofická. Vedoucí práce Doc. PhDr. Václav Veber.</ref> Tato skupina pomocí vysílačky na [[Liščí hora (Krkonoše)|Liščí hoře]] vysílala na ilegální zprávy<ref>VHA, fond 308, 56-3. Zpráva krajského velitelství Státní bezpečnosti v Liberci ze dne 16. prosince 1949 o šetření činnosti odbojové skupiny „Flora“</ref>, odposlouchávala telefonní hovory mezi Jilemnicí a [[Jičín|Jičínem]] a pomáhala osobám žijícím v ilegalitě. Do spiknutí byl zapojen i vrchní strážmistr Josef Žižka a komisař politické správy JUDr. Stanislav Hlaváč, kteří nad odbojáři drželi ochrannou ruku.

Na podzim se Jaroslav Křapka a další zapojili do pomoci dvoudvěma uprchlýchuprchlým [[Belgie|belgickýchbelgickým]] zajatcůzajatcům, schovávajícíchschovávajícím se v lese zvaném [[Brabenec (lesJilemnice)|Brabenec]]. Zajistili jim potřebné ošacení a ochranu. Zajatcům se nakonec podařilo dostat do své vlasti a po válce obdrželo šest členů Flory oficiální poděkování z Belgie a čestný odznak za prokázanou pomoc.<ref name=":0">{{Citace monografie