Ilja Repin: Porovnání verzí

Odebráno 18 bajtů ,  před 1 rokem
m
opravy překlepů, kosmet. úpravy
(Verze 18468783 uživatele 185.73.102.156 (diskuse) zrušena, prameny udávají většinou ruský; jako dítě vojenských osadníků nemusel být etnicky Ukrajinec)
značka: vrácení zpět
m (opravy překlepů, kosmet. úpravy)
{{Infobox - umělec}}
[[Soubor:REPIN portret REPIN.jpg|náhled|Autoportrét, 1878 ([[Ruské národní muzeum]], [[Petrohrad]])]]
[[Soubor:Gorky-Stasov-Repin in Kuokkala 1900x by Bulla K.jpg|náhled|Zleva: [[Maxim Gorkij]], [[Vladimir Vasiljevič Stasov]] a Ilja Repin (1900)]]
'''Ilja Jefimovič Repin''' ([[ukrajinština|ukrajinsky]] ''Ілля Юхимович Рєпін'', [[ruština|rusky]] ''Илья Ефимович Репин''; [[5. srpen|5. srpna]] [[1844]] [[Čuhujiv]], [[Ruské impérium]] – [[29. září]] [[1930]] [[Repino|Kuokkala]], [[Finsko]]) byl ruský malíř a pedagog, představitel kritického realismu. Maloval výjevy ze života ruského lidu, aktuální politické události i historické náměty. Je autorem řady portrétů svých současníků. Ve 20. letech 20. století byl postupně vybudován kult jeho realistického umění a byl vydáván za předobraz a vzor [[socialistický realismus|socialistického realismu]].
 
 
=== Malířské začátky ===
Repin se narodil ve městě [[Čuhujiv|Čugujev]] nedaleko [[Charkov]]a v srdci historické oblasti nazývané [[Slobodská Ukrajina]] na východě země. Jeho rodiče byli ukrajinskými vojenskými osadníky. V roce [[1866|1863]], po učňovských létech u místního malíře ikon Bunakova a přípravném studiu malířství portrétů odešel do [[Petrohrad]]u a krátce nato byl přijat jako student na [[Císařská akademie umění|CísařskouCarskou akademii umění]]. Z osobností, které zde potkal, měli na jeho život i tvorbu největší vliv kritik a historik umění [[Vladimir Vasiljevič Stasov|V.V.Stasov]] a malíř [[Ivan Nikolajevič Kramskoj|I.N.Kramskoj]].<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Codr
| jméno = Milan
 
=== Historická a současná témata ===
[[Soubor:Gorky-Stasov-Repin in Kuokkala 1900x by Bulla K.jpg|náhled|Zleva: [[Maxim Gorkij]], [[Vladimir Vasiljevič Stasov]] a Ilja Repin (1900)]]Krátce před atentátem na cara [[Alexandr II. Nikolajevič|Alexandra II.]] v roce [[1881]] začal malovat sérii obrazů zabývajících se tématem ruského revolučního hnutí: ''Odmítnutí zpovědi'', ''Zatčení propagandisty'', ''Setkání'', ''Nečekali'' ; poslední je nepochybně jeho mistrovským dílem na toto téma, míchajíc rozdílné psychologické stavy s ruskými a ukrajinskými národními motivy. Jeho rozměrově velké dílo ''Náboženský proces v provincii [[Kursk]]'' je někdy považováno za archetyp „ruského národního stylu“. Dílo ukazuje různé sociální třídy a napětí mezi nimi posazené do kontextu tradičních náboženských rituálů a spojené s pomalým, ale neúprosným pohybem vpřed.
 
Krátce před atentátem na cara [[Alexandr II. Nikolajevič|Alexandra II.]] v roce [[1881]] začal malovat sérii obrazů zabývajících se tématem ruského revolučního hnutí: ''Odmítnutí zpovědi'', ''Zatčení propagandisty'', ''Setkání'', ''Nečekali'' ; poslední je nepochybně jeho mistrovským dílem na toto téma, míchajíc rozdílné psychologické stavy s ruskými a ukrajinskými národními motivy. Jeho rozměrově velké dílo ''Náboženský proces v provincii [[Kursk]]'' je někdy považováno za archetyp „ruského národního stylu“. Dílo ukazuje různé sociální třídy a napětí mezi nimi posazené do kontextu tradičních náboženských rituálů a spojené s pomalým, ale neúprosným pohybem vpřed.
 
V roce 1885 dokončil Repin jedno ze svých psychologicky nejsilnějších děl, obraz ''Ivan Hrozný a jeho syn Ivan 16. listopadu 1581''. Toto plátno zachycuje děsivého Ivana objímajícího svého umírajícího syna, kterého právě udeřil a smrtelně zranil v nekontrolovatelném návalu vzteku. Podoba Ivana je v značném kontrastu s podobou jeho klidného, skoro kristovsky vyhlížejícího syna. Plátno budilo kontroverze už v době svého vzniku a [[Alexandr III. Alexandrovič|car Alexandr III.]] ho zakázal vystavovat. <ref name=":1" /> V roce 1913 malbu poničil nožem náboženský fanatik a na restaurování se podílel sám Repin.<ref>{{Citace elektronického periodika
}}</ref>
 
V roce 1901 si u něj ruská vláda objednala jeho nejgrandióznějšíhonejgrandióznější dílo, 400×877 cm velké plátno - skupinový portrét ''Slavnostní zasedání státní rady,'' na kterém je kromě cara vyobrazeno dalších sto účastníků. <ref name=":2" /> Repin na něm pracoval přes dva roky se svými dvěma studenty [[Boris Michajlovič Kustodijev|B.M.Kustodijevem]] a [[Ivan Semjonovič Kulikov|I.S.Kulikovem]]. <ref name=":1" />
 
[[Soubor:Жилой дом усадьбы Пенаты, Репино.jpg|náhled|Repinův dům Penaty ]]
}}</ref> Psal své paměti, které byly vydány v roce 1916 pod názvem ''Daleké a blízké''.<ref name=":1" />
 
Po roce 1917 a [[říjnová revoluce|říjnové revoluci]] vyhlásilo [[Finsko]] nezávislost. Různé sovětské instituce ho pozvaly k návratu zpět do vlasti, ale pozvání odmítl s omluvou, že je na cestu příliš starý a nemocný. Během tohoto období věnoval Repin mnoho času k malování náboženských předmětů, ačkoliv jeho pojetí v tomto směru bylo obvykle inovativní a netradiční. S výjimkou portrétu hlavy provizorní vlády [[Alexandr Fjodorovič Kerenskij|Alexandra Kerenského]] nikdy nemaloval nic, co by se týkalo tématu revoluce z roku 1917 anebo sovětského pokusu, který poté následoval. Jeho poslední kresba, radostné a bohaté plátno nazývané „''Hopák''“ byla na téma ukrajinského kozáka. V roce 1930 zemřel v [[Repino|Kuokkale]] a je pohřben na zahradě svého domu v tzv. mohyle Čugujev. <ref name=":1" /> Po [[pokračovací válka|pokračovací válce]] byla Kuokkala postoupena Sovětskému svazu a byla přejmenována na [[Repino|Rjepino]] ([[Leningradská oblast]]). V roce 1940 byl dům Penaty otevřen pro veřejnost jako muzeum. Během války byl vypálen, ale později zrekonstruován. <ref name=":2" />
 
V roce 1930 zemřel v [[Repino|Kuokkale]] a je pohřben na zahradě svého domu v tzv. mohyle Čugujev. <ref name=":1" /> Po [[pokračovací válka|pokračovací válce]] byla Kuokkala postoupena Sovětskému svazu a byla přejmenována na [[Repino|Rjepino]] ([[Leningradská oblast]]). V roce 1940 byl dům Penaty otevřen pro veřejnost jako muzeum. Během války byl vypálen, ale později zrekonstruován. <ref name=":2" />
 
''Orientální rapsodie,'' op. 29 [[Alexandr Glazunov|Alexandra Glazunova]] z roku 1889 je věnována Iljovi Repinovi.
== Galerie ==
<gallery>
[[Soubor:REPIN portret REPIN.jpg|náhled|Autoportrét, 1878 ([[Ruské národní muzeum]], [[Petrohrad]])]]
Soubor:REPIN Ivan Terrible&Ivan.jpg|''[[Ivan Hrozný a jeho syn Ivan 16. listopadu 1581]]'', 1870-1873 ([[Treťjakovská galerie]], [[Moskva]])
Soubor:Ilia Efimovich Repin (1844-1930) - Volga Boatmen (1870-1873).jpg|''[[Burlaci na Volze]]'', 1870-73 ([[Státní ruské muzeum]], [[Petrohrad]])
Soubor:Wedding of Nicholas II and Alexandra Feodorovna by Ilja Repin (1894, Russian museum).jpg|Svatba [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláše II.]] a [[Alexandra Fjodorovna Ruská|velkokněžny Alexandry Fjodorovny]], 1894
Soubor:Procesión de Pascua en la región de Kursk, por Iliá Repin.jpg|''Velikonoční procesí v Kurské gubernii'', 1880-83 ([[Treťjakovská galerie]], [[Moskva]])
Soubor:Ilja Jefimowitsch Repin - Reply of the Zaporozhian Cossacks - Yorck.jpg|''[[Záporožští kozáci píší dopis tureckému sultánovi]]'', 1880-91 (Státní ruské muzeum)
</gallery>