Clay Regazzoni: Porovnání verzí

{{Infobox - osoba}}

 

Ve formuli 1 závodil v letech [[1970]] - [[1980]], vyhrál 5 [[Grand Prix]]. Po těžké nehodě při Grand Prix USA v roce 1980 musel kariéru ve formuli 1 ukončit. Zůstal s ochrnutou dolní polovinou těla upoután na invalidní vozík, přesto se ale později dál věnoval závodění, například v [[Rallye Dakar|Rallye Paříž-Dakar]]. Pracoval také jako televizní komentátor.

Se závoděním začal poměrně pozdě, zásluhu na tom, že se dopracoval až do formule 1, měl především jeho krajan a přítel Silvio Moser. V dobách, kdy neměl ani finanční ani technickou podporu, mu poskytl své zázemí. Zlom v kariéře švýcarského pilota nastal v roce 1970, kdy vyhrál titul mistra Evropy F2 a úspěšně vstoupil do světa Velkých cen v barvách stáje [[Scuderia Ferrari|Ferrari]]. Absolvoval pouze dvě třetiny mistrovství (střídal se s Italem Ignaziem Giuntim), ale i přesto skončil třetí v konečném hodnocení. Kvalita vozů Ferrari však postupně klesala, navíc v roce 1972 zničil několik vozů a [[Enzo Ferrari|Ferrari]] ho propustil v nelibosti. Za 60 000 liber přešel ke stáji BRM, ale na britském voze zažil vůbec nejhorší sezónu v F1. Vrátil se zpět do stáje Ferrari a společně s [[Niki Lauda|Niki Laudou]] vytvořili vynikající týmovou dvojici. V roce [[1974]] měl na dosah mistrovský titul, ale několik smolných událostí ho o něj připravilo (špatná práce mechaniků v [[Monako|Monaku]] a [[Rakousko|Rakousku]], v [[Belgie|Belgii]] mu došlo [[palivo]]). Získal pouze titul vicemistra s tříbodovým odstupem za [[Emerson Fittipaldi|Emersonem Fittipaldim]]. Od roku [[1975]] už byl ve stínu Nikiho Laudy, ale to neznamená, že nedokázal mnohokrát svou bojovnost a zajel výborné závody (Itálie 1975, USA-západ 1976). Jeho druhé působení u Ferrari ukončily obchodní zájmy, za jeden z [[důvod]]ů pak byla dodatečně udávána jeho vina na kolizi s Laudou ve Velké ceně Anglie.

 

Pokoušel se získat kontrakt ve stáji [[Brabham]], ale jednání s [[Bernie Ecclestone|Ecclestonem]] zkomplikovalo rozpuštění stáje [[Penske]] - šéf Brabhamu neváhal a podepsal kontrakt s Watsonem značně výhodněji. Svou licitací přišel o šanci startovat ve špičkovém týmu, nakonec přijal nabídku Mo Nunna a startoval za [[Ensign]]. Další rozčarování nastalo, když pro rok [[1978]] podepsal smlouvu se [[Shadow]], a až poté se dozvěděl, že tým opustila většina klíčových zaměstnanců. Rok v americkém týmu byl pro něj velkým rozčarováním a začal tu zažívat jev, na který nebyl zvyklý - dělalo mu potíže se kvalifikovat do závodu.

Když pro sezónu 1979 odmítl angažmá u [[WilliamsF1|Williamsu]] [[Hans-Joachim Stuck]], obrátil se [[Frank Williams]] na Claye. A „Rega“ v britské stáji zažil dokonalou renesanci. Nadchl soubojem se [[Jody Scheckter|Scheckterem]] v Monaku (2. místo) a v Anglii dokázal po dlouhých třech letech vyhrát svou celkově pátou Grand Prix. Williams se i přes jeho úspěchy na konci roku rozhodl nahradit jej mladším [[Carlos Reutemann|Reutemannem]]. Vrátil se nazpět do stáje [[Ensign]], protože šéf stáje Mo Nunn si zajistil slibnou podporu [[British Leyland]]. Jenže už ve čtvrtém závodě v americkém Long Beach se u jeho vozu zlomil brzdový pedál a „Nezničitelný“, jak se také Regazzonimu říkalo, narazil do půldruhatunového betonového bloku. Zranil si dvanáctý [[obratel]], ochrnul na spodní polovinu těla a skončil na invalidním vozíku.

 

{{DEFAULTSORT:Regazzoni, Clay}}

[[Kategorie:Švýcarští piloti F1]]

[[Kategorie:Piloti F1 stáje Ferrari]]