Bitva u Marenga: Porovnání verzí

==== Lombardská armáda ====

Koncentrovaná rakouská armáda v prostoru Alessandrie se nenacházela v bezvýchodné situaci, avšak ani zdaleka ne v ideální. Téměř všechny zásobovací trasy už byly nepřítelem odříznuty, a k uskupení se ze západu blížil generál Suchet, z jihu generál Masséna a od Alp francouzské posily, například Italská legie. Generál Melas proto 12. června svolal válečnou radu, na které se radil o dalším postupu. Za potěšující na ní shledal to, že má nad Francouzi pořád dvojnásobnou převahu v jezdcích a trojnásobnou v dělech, tím ale pozitivní zprávy pro jeho vojsko končily. Na poradě byla zavrhnuta možnost ústupu na jih k Janovu, kde by mohli být Rakušané obklíčení jako Masséna před necelými dvěma měsíci. Navíc tuto ústupovou linii vojska Massény nyní blokovala, byť byla v dost tragickém stavu. Před rakouským vrchním velitelem nakonec zůstaly dvě možnosti. První bylo pokusit se probít skrz hlavní francouzské síly na Piacenzu a obnovit spojení s jednotkami podmaršálka Vukassoviche, které byly odříznuty daleko na východě v pevnosti Mantova. Druhou možností byl postup na sever, skrz město Casale, kde byla umístěna pouze část divize generála Chabrana, 3500 mužů, kteří v pozici setrvávali od doby, kdy je opustil Lannes s velkou částí svého předvoje.

Melasův štáb nakonec rozhodl zvolit cestu oklikou přes sever, jenže v noci z 12. na 13. června se Chabranova divize přesunula z Casale až k řece Pád, čímž bránila Melasovi v rychlém přechodu vodního toku, nutného k úspěchu celé akce. Generál jezdectva tudíž náhle změnil názor a rozhodl se před Alessandrií podstoupit bitvu se Záložní armádou. Aby však toto rozhodnutí zakryl, využil dvojitého agenta Toliho, Itala, který mezi jednotkami "pendloval" už od francouzského vpádu a podával oběma stranám dost zkreslené informace. Generálmajor Zach, náčelník štábu, nechal Toliho "náhodou" nahlédnout do denních rozkazů pro 14. červen, které naznačovaly, že Rakušané se vydají na sever a pokusí se probít skrz Chabrana. Zároveň Zach žalostně líčil, jak je armáda demoralizovaná a bitvu u Montebella vnímá jako naprostou porážku rakouských zbraní. Ihned poté co Toli odešel, nařídil Zach rozkazy zrušit, a pontony které měly být údajně použít k přechodu Pádu, byly přesunuty na řeku Bormida, ležící na východ od Alessandrie. Tam už stál jeden most složený z člunů, tudíž Rakušané nyní disponovali dvěma přechody přes řeku, za kterou se plánovali rozvinout do generální bitvy, kterou na francouzské straně nikdo neočekával.

 

 

=== Popis bojiště ===

 

=== Operační plány pro bitvu ===