Ohmův zákon: Porovnání verzí

Přidáno 2 354 bajtů ,  před 1 rokem
Rozšíření podle dewiki a OSN
m (Verze 18140452 uživatele 85.132.131.98 (diskuse) zrušena exp.)
značka: vrácení zpět
(Rozšíření podle dewiki a OSN)
značka: možné problémové formulace
[[Soubor:Ohm's law knopf.anim.2.opt.150px.gif|náhled|Ohmův zákon: vztah mezi proudem, napětím a odporem je lineární a dá se zapsat trojím způsobem]]
[[Soubor:15. Омов закон.ogv|náhled|vpravo|280px|]]
[[Soubor:UIRCircuit électrique simple.pngsvg|náhled|Ohmův zákon: zdroj napětí, měřič proudu ('''A'''), resistor a paralelně měřič napětí ('''V''')]]
[[Soubor:15. Омов закон.ogv|náhled|vpravo|upright=1.2|Demonstrace Ohmova zákona: proud [[elektrolyt]]u (slané vody) představuje elektrický odpor; čím je delší, tím menší je (při stálém napětí) intenzita elektrického proudu obvodem]],
'''Ohmův zákon''' vyjadřujeje empirickoujeden ze základních fyzikálních zákonů a vyjadřuje závislost [[elektrický proud|proudu]] mezi dvěma body na vodiči na přiloženém [[elektrické napětí|napětí]]. a na odporu vodiče:<ref name="Radio">{{Citace monografie
| příjmení = Nečásek
| jméno = Sláva
| kapitola = Základní elektrotechnické vztahy
| strany = 11
}}</ref> <br />
}}</ref> Je pojmenován podle svého objevitele [[Georg Simon Ohm|Georga Ohma]]. Ohmův zákon zavádí jednak novou veličinu odpor a dále říká, že tento odpor je nezávislý na napětí (R= konst.).
 
''Je-li napětí na koncích vodiče stálé, je proud nepřímo úměrný odporu vodiče.''
 
:<math>I = {G\cdot U = {1\over R}\cdot U} = {U\over R}</math>,
 
 
:odtud napětí na koncích vodiče: <math>U = I \cdot R</math>
 
 
kde '''''I''''' je [[elektrický proud]]; '''''G''''' je [[elektrická vodivost]], '''''U''''' je [[elektrické napětí]] a '''''R''''' je [[elektrický odpor]].
Ohmův zákon tedy říká, že <math>R = \frac UI = \mathrm{const.}</math>
 
=== Předpoklad stálosti ===
Látky, které nesplňují podmínku R = konst. se nazývají látky neohmické (např. polovodiče).
Ohmův zákon předpokládá, že napětí na vodiči je stálé, čili že vnitřní odpor zdroje je malý, a předpokládá také, že odpor vodiče nezávisí na procházejícím proudu. Odpor většiny látek je však závislý na jejich teplotě, která se průchodem většího proudu může měnit. Zákon tedy platí jen v oblasti, kde intenzita proudu je dostatečně malá, aby napětí zdroje nekleslo a aby se vodič výrazně nezahříval. Naštěstí jsou tyto předpoklady v elektrotechnické praxi většinou splněny. Rovněž lze náročným technologickým postupem vyrobit látky, jejichž odpor může mít za určitých podmínek výrazně nelineární charakter – [[polovodič]]e. Při vedení elektrického proudu dochází i k jiným elektrickým jevům – běžné materiály mají kromě odporu také elektrickou [[permitivita|permitivitu]], může se projevovat vliv elektrické indukce. To všechno je třeba v pokusu vyloučit, má-li se platnost Ohmova zákona s dostatečnou přesností potvrdit.
 
Odpor většiny látek je závislý na jejich teplotě, která se průchodem proudu může měnit. Rovněž lze náročným technologickým postupem vyrobit látky, jejichž odpor může mít za určitých podmínek výrazně nelineární charakter – [[polovodič]]e. Při vedení elektrického proudu dochází i k jiným elektrickým jevům – běžné materiály mají kromě odporu také elektrickou permitivitu, může se projevovat vliv elektrické indukce.
 
=== Diferenciální tvar ===
Alternativním způsobem zápisu Ohmova zákona je tzv. diferenciální tvar:
 
 
kde <math>\mathbf{J}</math> je [[hustota elektrického proudu]], <math>\gamma</math> je [[měrná elektrická vodivost]] a <math>\mathbf{E}</math> je [[intenzita elektrického pole]]. Diferenciální tvar vyjadřuje vztah [[elektrické pole|elektrického pole]] a [[elektrický proud|elektrického proudu]]. Toto je původní tvar Ohmova zákona.
 
== Historie ==
Zákon je pojmenován podle [[Georg Simon Ohm|Georga Ohma]], německého středoškolského učitele matematiky a fyziky na jezuitské škole v [[Kolín nad Rýnem|Kolíně nad Rýnem]], který jej jako první odvodil a roku 1827 publikoval. Zákon, který se dnes učí na základních školách, vypadá triviálně, a patrně z tohoto důvodu jej němečtí vědci dlouho nebrali vážně. Až když Ohma roku 1841 vyznamenala [[Královská společnost]] v Londýně, dočkal se uznání i v Německu.
 
V roce 1827 však Ohmův vědecký výkon rozhodně nebyl triviální a Ohm na empirickém důkazu zákona pracoval několik let. Zařízení pro pokusné odvození zákona, které se dnes najde v každém fyzikálním kabinetu, tehdy neexistovalo: nebyly dostatečně citlivé měřicí přístroje a největší potíže působil Ohmovi zdroj napětí, který musí být stálý. Tehdejší galvanické zdroje proudu se dvěma elektrodami ve vodivém roztoku však trpěly řadou nedostatků. Jakmile začal obvodem procházet proud, na povrchu elektrod se začaly vylučovat bublinky nevodivého plynu, které zvýšily vnitřní odpor zdroje a tím snížily napětí. Tuto nesnáz, s níž si musí poradit každá baterie, Ohm nakonec vyřešil konstrukcí poměrně složitého termického zdroje napětí bez elektrolytu.
 
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{překlad| jazyk = de| článek = Ohmsches Gesetz |revize= 199305765}}
<references />
 
=== Literatura ===
* ''Ottův slovník naučný'', heslo Ohmův zákon. Sv. 18, str. 671
 
=== Externí odkazy ===
* [http://www.elektro-energetika.cz/calculations/ohm_zak.php Kalkulátor - Ohmův zákon ve stejnosměrném obvodu]
 
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}