Bálint Bakfark: Porovnání verzí

Přidáno 18 bajtů ,  před 1 rokem
formulace
(-copyvio, drobnosti)
(formulace)
'''Bálint Bakfark''', také '''Valentin Bakfark''' (asi [[1506]], Brassó (nyní [[Brašov]]) – [[15. srpen]] [[1576]], [[Padova]]) byl [[Maďarsko|maďarský]] [[loutna|loutnista]] a [[hudební skladatel]], narozený na území dnešního [[Rumunsko|Rumunska]]. Byl prvním maďarským hudebníkem, který si vydobyl renomé v celé Evropě.
 
Své první roky strávil na dvoře [[Sedmihradské knížectví|sedmihradského]] knížete [[Jan Zápolský|JánoseJana ZápolyaZápolského]], pozdějšího krále Jana I. Ten mu také udělil za jeho služby šlechtický (grófskýhraběcí) titul. Po Janově smrti v roce 1540 se Bakfark přestěhoval do Francie, kde vstoupil do služeb kardinála Francoise[[François de Tournon|Françoise de Tournon]], hlavního rádce francouzského krále [[František I. Francouzský|Františka I.]] NásledněPoté strávil nějaký čas na několika evropských dvorech, zejména polského krále [[Zikmund II. AugustaAugust|Zikmunda II. Augusta]], jako dvorní hudebník.
 
Bakfark byl jedním z nejslavnějších loutnistů své doby. Jeho virtuózní hraníhra pomohlopomohla založit popularitu instrumentální hudby v Evropě. Byl také významným skladatelem. Jeho první sbírka loutnových skladeb byla publikována v [[Lyon]]u v roce 1553 pod názvem ''Intabulatura ... Liber primus''. V roce 1565 vydal druhou sbírku v [[Krakov]]ě pod názvem ''Pannonii harmonicarum musicarum...tomus primus''.
 
V roce 1576 se stal obětí [[mor]]u. Když cítil, že se smrt blíží smrt, spálil všechna svá díla, která dosud nebyla zveřejněna.<ref>http://www.britannica.com/biography/Balint-Bakfark</ref>
== Odkazy ==
=== Reference ===