Eliška Přemyslovna: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Odstranění chybného obrázku Elišky Rejčky, doplnění odkazů značka: editace z Vizuálního editoru |
m Doplnění obrázku a citátu značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 127:
Roku 1307 po smrti Rudolfa se na trůn vrátil Eliščin švagr Jindřich Korutanský a sestra Anna. Jindřich se tentokrát nehodlal vzdát české koruny jen tak lehce. Z Korutan do Čech přitáhl houfec žoldnéřů, vedený maršálkem [[Konrád III. z Aufensteina|Konrádem z Aufensteinu]], jemuž se podařilo obsadit [[Praha|Prahu]] a českou pokladnici [[Kutná Hora|Kutnou Horu]]. To dočasně posílilo královu vratkou moc. Jeho vláda však byla slabá a zadlužovala královskou pokladnu.
Jindřich chtěl svou švagrovou Elišku Přemyslovnu dát za ženu neurozenému pánovi z Bergova. Eliška však toto manželství odmítala. Vzniklý spor Jindřich vyřešil tím, že ji nechal uvěznit na Pražském hradě. Eliška odmítla manžela těmito slovy k Jindřichovi:
▲''„Chceš-li mne, králi, řádně provdat, nehanob mne, ale urči mi někoho rodem mi rovného, nebo dovol, abych přijala řeholi a oddala se trvale Bohu. Tomu se dobrovolně a ochotně podrobím. Jestliže však o mně rozhodneš tak, že ponížíš můj rod, poznáš mne bezpochyby jako svého nepřítele.“''
==== Jan Lucemburský - manžel Elišky Přemyslovny ====
Řádek 157 ⟶ 155:
=== Rozpad manželství ===
Přes všechny rozpory mezi manželi porodila Eliška roku 1316 syna Václava, pozdějšího krále Karla IV, a v roce 1318 dalšího syna Přemysla Otakara. Roku 1319 se však manželství rozpadlo úplně. Jan uvěřil obvinění, které mu našeptal Jindřich z Lipé, že Eliška usiluje o český trůn pro svého syna Václava. Přepadl hrad [[Loket (hrad)|Loket]], kde Eliška žila v ústraní, a vzal jí tři nejstarší děti. Především mu šlo o nejstaršího syna Václava, následníka trůnu. Jeho cílem také bylo zabránit Elišce v působení na politiku království.
{{Citát|Král, prudkým hněvem uchvácen, přichvátal tudíž se zástupem branných do Lokte, kdež královna s dítkami svými bydlila. Do hradu vstoupiv, kázal hned, aby posádka tamější opustila místa svá na věžích a zdích, postoupila jich lidem nově od něj přivedeným, a když oni, zaraženi rozkazem tak nenadálým, octli se v rozpacích, kázal hned stříleti do nich jako do nepřátel.
Královna lekla se náramně, domnívajíc se zpočátku, že manžel její snad smyslem se pominul. Ale z klamu svého brzy vyvedena jest, když co nejen od nejvěrnějších jejích služebníkův a služebnic, ale i od všech dítek ji odloučiv, do Mělníka ji poslal, kdežto se skromnou družinou život svůj v osamělosti tráviti měla.|František Palacký}}
V témže roce se proti králi a jeho politice vzedmula vlna odporu. Královna společně s posledním spojencem, Vilémem Zajícem z Valdeka a dalšími odpůrci Jindřicha z Lipé, obsadila Prahu. Janovo vojsko však bylo silnější a vzpoura skončila prohrou Elišky, která se pak odebrala na [[Mělník]].
Řádek 164 ⟶ 165:
=== Návrat do Čech ===
[[Soubor:Zbraslav Eliska Vaclav.jpg|náhled|317x317pixelů|Náhrobek Elišky Přemyslovny a jejího otce Václava II.]]
Do Čech se Eliška vrátila v roce 1325. Byla oslabená [[Tuberkulóza|souchotinami]], zlomená událostmi a pokořená svým manželem. Neměla již nikoho blízkého, neboť její děti žily v cizině. Její jediný opravdový spojenec Vilém Zajíc z Valbeka zemřel již v roce 1321 během vojenského tažení.
Ke konci života se Eliška věnovala sbírání svatých ostatků, podpoře stavby [[Zbraslavský klášter|Zbraslavského kláštera]] a rovněž usilovala o svatořečení [[Anežka Česká|Anežky České]]. Zemřela v osmatřiceti letech 28. září 1330 na [[Tuberkulóza|tuberkulózu]] v domě Jana Volka na [[Vyšehrad|Vyšehradě]]. Dne [[1. říjen|1. října]] [[1330]] byla pohřbena na [[Zbraslav|Zbraslavi]] v přemyslovské nekropoli v [[Kostel svatého Jakuba|kostele sv. Jakuba Většího]]. Spočinula tak ve vedle svého otce Václava II. a svého bratra Václava III. Po své smrti sem byl pochován i její vnuk [[Václav IV.]] se svou manželkou [[Johana Bavorská|Johankou Bavorskou]].
== Potomci ==
| |||