Emanuel Jan Křtitel Schöbel: Porovnání verzí

}}</ref> Ve studiu pokračoval na filozofii v Praze, kde se definitivně rozhodl věnovat se duchovní dráze. Zvolil si řeholní stav a [[6. srpen|6. srpna]] [[1845]] vstoupil do [[Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou|Řádu křižovníků s červenou hvězdou]]. Dne [[2. březen|2. března]] [[1848]] složil slavné sliby a téhož roku 6. července byl vysvěcen na [[kněz]]e. Dále studoval teologii, aktivně pracoval v řádu a [[30. červenec|30. července]] [[1849]] byl jmenován kooperátorem v mateřinci (základní řeholní dům) v Praze. [[Doktor teologie|Doktorát teologie]] získal roku [[1852]] a pro školní rok [[1853]]-[[1854]] byl jmenován suplujícím profesorem biblistiky na Karlově univerzitě. Současně se věnoval pedagogice, věrouce, mravouce a církevním dějinám. Od [[1. říjen|1. října]] [[1856]] se stal katechetou na Vyšší obchodní škole v Praze, kde byl pak roku 1866 ustanoven profesorem. Zde působil do [[24. květen|24. května]] [[1870]]. Roku 1869 vydal čtyřsvazkové, německy psané dílo „Učebnice náboženství pro vyspělou mládež“.

 

Jelikož mu nebyla lhostejná sociální problematika, přijal nabídku funkce „špitálmistra“. V křižovnickém starobinci začal usilovat o celkové zlepšení zdravotního stavu tamních obyvatel. Po úspěšných výsledcích byly změny provedeny i v mimopražských řádových ústavech.