Bitva u Marenga: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Jinak je marengo cosi jiného. |
→Záložní armáda v Melasově týlu: - pokračování, stejný zdroj značky: možné problémové formulace editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 40:
Mezitím co Francouzi relativně rychle přelézali Alpy, Rakušané neměli o něčem takovém ani tušení. Podmaršálek Kaim, který velel vojskům v průsmycích z Turína, nepodnikl žádné iniciativní operace a dá se říci, že štáb pod velením Antona Zacha doslova tápal ve tmě. Jisté zprávy se k němu sice o Záložní armádě dostaly, nikdo si ale nehodlal připustit, že je vojsko určené pro italské válčiště. V rakouských představách měla část armády být vyslaná na německou frontu, a zbytek měl potlačit roajalistické povstání v Lyonu. Aby si však velící Kaim pokryl všechny možné výstupy ze Švýcarska, zablokoval hrstkami jednotek každý přístup. Tím rozdrobil svoje síly a umožnil francouzským silám ještě jednodušší průchod. Nebyla to však zcela jeho chyba, jelikož z rakouského štábu žádné pokyny pro případ francouzského útoku nepřišly.
[[Soubor:Fort de Bard.jpg|vlevo|náhled|
Rakušanům, kteří byli naprosto neinformováni a zaskočeni, umožnila aspoň částečnou reakci posádka pevnosti Bard. Francouzské průzkumy s touto překážkou vůbec nepočítaly, a generála Lannes 19. května šokovaně zjistil, že pouhých 150 mužů v pevnosti může zablokovat celou Záložní armádu. Snažil se pevnost ostřelovat dvěma kanóny ze čtyř co měl, ale o ty rychle přišel, protože pevnost měla vlastní artilerie požehnaně, a její dělostřelci už byli zastřílení (tj. znali dostřel svých děl a potřebné úhly k palbě z pevnosti). Napoleon posílal Lannesovi rozhořčené dopisy, protože nemohl pochopit, jak 6000 mužů předvoje může blokovat nějaká "pevnůstka". Lannes se nakonec pevnost zkusil obejít, ale zjistil že terén ze všech stran je pro vojska a obzvláště jezdectvo s artilerií neprostupný. 22. až 23. května začali vojáci předvoje zasypávat blízké rokle, aby existovala aspoň nějaká možnost přechodu kolem vzdorujícího bodu. Lannes nakonec ztratil trpělivost, a jelikož jeho útok na Ivreu, klíčové město, byl pro tažení nepostradatelný, podařilo se mu tajně projít pod příkrovem noci pod hradbami pevnosti a ošemetné dobývání přenechal jádru Záložní armády, pro které se pevnost skutečně stala těžkým oříškem.
Po Lannesovi, který se doslova prosmýkl směrem na Ivreu, dorazil i Napoleon s celou silou svého vojska. Hned po příchodu pochopil, proč je pevnost bráněna patnácti desítkami mužů tak nezdolatelná, přesto však nařídil generální útok. Ten skončil jako většina útoků z dnů předchozích, tj. neúspěchem. Napoleon nakonec vydal rozkaz obejít pevnost přes nedávno zpevněné rokle, ovšem generál Marmont, velitel dělostřelectva, jasně zamítl jakýkoliv pokus o přejití těchto roklí se svým dělostřeleckým parkem. Záložní armáda dělostřelectvo opustila (s výjimkou Chabranovy divize, složené z nováčků, která do Itálie přešla přes průsmyk Malý svatý Bernard), přičemž Marmont se pokusil svoje jednotky rovněž propašovat pod příkrovem tmy, jako to udělal Lannes. Ze začátku měl štěstí a první noc se mu podařilo protáhnout 6 děl (24. května 1800) a následují noc čtyři. To však bylo vše - rakouské hlídky bděly a víc děl přepravit nedovolily, což byla do budoucna pro potřeby tažení velká ztráta. Dělostřelectvo i s Marmontem zůstalo u pevnosti uvězněné až do té doby, než se z rozkazu podmaršálka Kaima vzdala, což se stalo 2. června, a i její velitel von Bernkopf mohl se svou hrstkou odejít se stejnými poctami, jakých se dostalo stejně ztrápenému Massénovi ve stejnou dobu v Janově.
Generál jezdectva Melas a podmaršálek Kaim pochopili až příliš pozdě, co se kolem nich děje. Když Melas obdržel 24. května zprávu z pevnosti Bard, o francouzském obchvatu a postupu na Ivreu, začalo mu být jasné v jak špatné situaci se nachází. Okamžitě rozkázal návrat podmaršálka Elsnitze, který pořád bojoval na Varu s generálem Suchetem (na francouzské hranici), a začal stahovat směrem k Turínu všechny jednotky, které mohl postrádat. Tehdy pochopil, proč se Masséna drží v Janově tak urputně, a vydal pokyn donutit ho ke kapitulaci za každou cenu, protože síly podmaršálka Otta von Bartokéze které vázal, mu mohly být cennou posilou. Pro Rakušany ale už bylo pozdě, protože bleskový předvoj Jeana Lannese obsadil 24. června (ve stejný den, kdy jádro armády obešlo pevnost Bard) svůj cíl, Ivreu, kde navíc získal 10 (nebo 15, zdroje se liší) kanónů, které pro něj byly nepostradatelné. Zároveň ho konečně dohnali jezdci Oliviera Rivauda a on zahájil s celým svým uskupením bez jakýchkoliv odkladů pochod na Turín. V následné bitvě u Chiusella, kde se jeho oddíly střetly s vojsky podmaršálka Hadicka, vypudil Rakušany z údolí stejnojmenné řeky, byť za to zatratil vyššími ztrátami než nepřítel (250 - 300 vlastních oproti 115 rakouským). Napoleon, který bitvu viděl na vlastní oči, ještě téhož večera, 26. května 1800, zasedl se svým náčelníkem štábu generálem Berthierem a svým švagrem Muratem, načež zvážil svoje možnosti. Mohl postupovat směrem na Turín, zmocnit se ho, a vydat se vyprostit Massénovu armádu, nebo se mohl stočit na východ, obsadit Milán a přerušit Melasovi komunikační linie. Napoleon nakonec chladnokrevně "zazdil" Massénovu armádu, a celé francouzské uskupení se stočilo směrem na Milán, přičemž v náporu na Turín pokračoval jen Lannes, který tak měl vytvářet falešné zdání útoku na toto město.
| |||