Lehký topný olej: Porovnání verzí

Odebráno 20 425 bajtů ,  před 1 rokem
+pracuje se, meziuložení
m (Verze 18396667 uživatele 37.221.250.252 (diskuse) zrušena)
značka: vrácení zpět
(+pracuje se, meziuložení)
{{Pracuje se|2dnů|23. 4. 2020, 21:16 (CEST)}}
{{Neověřeno}}
{{Upravit|definice/celý úvod dle [[Nápověda:Úvod článku]]}}
 
{{Urgentně upravit|20200413143648}}
'''Lehký topný olej''' je hořlavá kapalina tvořená směsí kapalných [[Uhlovodíky|uhlovodíků]] se čtrnácti až dvaceti atomů uhlíku (C14-C20) . Získává se [[Destilace|destilací]] ([[Rektifikace (chemie)|rektifikací]]) a [[Rafinace|rafinací]] z [[Ropa|ropy]].
 
== Ropa ==
{{viz též|Ropa}}
[[Soubor:Zasoby ropy (celosvětové).jpg|náhled|Celosvětové zásoby ropy]]
[[Soubor:Struktura oleje.jpg|náhled|Chemické vazby a struktury uhlíku a vodíky]]
[[Soubor:Struktura oleje.jpg|náhled|Chemické vazby a struktury uhlíku a vodíky]]Ropa je jedním z důležitých energetických zdrojů, který má lidstvo k dispozici. Její původ je v současnosti vysvětlován pomocí 2 teorií. Jedna tvrdí, že ropa pochází z rozložených zbytků těl prvohorních živočichů a rostlin, které se hluboko v zemi vlivem nepřístupu vzduchu a vysokého tlaku během dlouhého období přeměnily v ropu, tak jak ji známe dnes. Druhá teorie říká, že se v nitru Země nacházejí velké zásoby uhlovodíků, jež se posouvají směrem k povrchu, a stává se z nich ropa.
== Výroba ==
Lehký topný olej se získává frakční destilací ropy při teplotě 240 až 300°C. Lehký topný olej kondenzuje při nižší teplotě než [[parafín]], ale při vyšší teplotě než [[petrolej]]. Do lehkého topného oleje jsou přidávány přísady (aditiva) pro zlepšení vlastností. Jsou to stabilizátory, lubrikačními aditivy, zlepšovače tekutosti a spalování. Lehký topný olej je kvůli požadovaným nízkoteplotním vlastnostem zpravidla upraven již v rafinerii. Těžké topné oleje (mazut) kondenzují při teplotě 340 až 400°C.
 
== Vzhled ==
Objem celosvětové těžby ropy čítá v současnosti kolem 4,38 miliardy tun ročně. Rezervy (tzn. objem, který jsme schopni za přijatelných nákladů vytěžit pomocí současných technických prostředků) se odhadují na 243 miliard tun. K tomu přidejme dalších 448 miliard tun zdrojů, které prokazatelně existují, ale nejsou v současnosti technicky a/nebo hospodárně dosažitelné a další neprokázaná, ale geologicky možná a v budoucnu potenciálně vytěžitelná množství. To vše dohromady pokrývá energetické nároky ještě mnoha generací.
Lehký topný olej je chemicky podobný [[Motorová nafta|motorové naftě]].
 
== Využití ==
Ropa se skládá z velkého počtu uhlovodíků, které se odlišují svojí skladbou. Tyto sloučeniny se skládají především z prvků uhlík (C) a vodík (H), mohou ale obsahovat i síru (S), dusík (N) a další chemické prvky. Podle kombinace uhlíkových atomů a jejich vzájemných chemických vazeb rozlišujeme čtyři základní skupiny uhlovodíků:
Lehký topný olej je využíván pro vytápění domácností. Těžký topný olej byl v minulosti využíván v teplárnách a výtopnách.
 
== Druhy ==
* parafíny
Topné oleje se vyrábí v různých druzích. Rozdělit topné oleje můžeme podle těchto krytérií.<ref>{{Citace monografie
* cykloparafíny
| příjmení = Blažek
* olefiny (alkeny)
| jméno = Josef
* aromáty
| příjmení2 = Rábl
| jméno2 = Vratislav
| titul = Základy zpracování a využití ropy
| url = http://147.33.74.135/knihy/uid_isbn-80-7080-619-2/pdf/197.pdf
| vydání = 2., přeprac
| vydavatel = Vydavatelství VŠCHT
| místo = Praha
| rok vydání =
| počet stran = 254
| strany = 197
| isbn = 80-7080-619-2
| isbn2 = 978-80-7080-619-7
| oclc = 124089884
}}</ref>
=== Hustoty ===
* extra lehké (TOEL)
* lehké (LTO)
* těžké (TTO)
 
=== StrukturaObsahu uhlovodíkůsíry ===
* málosirné do 50 mg/kg
Parafíny jsou nasycené uhlovodíky, u kterých jsou atomy uhlíku seřazeny buď v jednom přímém řetězu (normální parafíny, n-parafíny) nebo v řetězu s rozvětvením (isoparafín, i-parafín).
* středněsirné
* vysokosyrné
Přirozený podíl síry chemicky vázané v topném oleji EL se označuje jako obsah síry. Organické sloučeniny síry jsou přirozenou složkou topných olejů, ze které při spalování vzniká oxid siřičitý (SO<sub>2</sub>). SO<sub>2</sub> patří k látkám znečišťujícím ovzduší, jeho emise jsou tak snižováním obsahu síry v palivech kontrolovány. Přípustné množství síry obnáší pro topný olej extra lehký standard od roku 2008 max. 0,1%. Lehký topný olej může být označován za nízkosirný, když jeho obsah síry nepřekročí 50 mg/kg (0,005% m/m).
 
V závislosti na obsahu síry jsou v normě DIN 51603-1 stanoveny dvě kvality:
Cykloparafíny jsou nasycené uhlovodíky, ve kterých jsou atomy uhlíku seřazeny do prstence. Proto se jim říká cykloparafíny. Prstence jsou nejčastěji složené z pěti, šesti nebo sedmi uhlíkových atomů.
 
* '''Topný olej EL Standard'''
Olefiny (alkeny) se odlišují od parafínů tím, že jsou nenasycené (vyznačují se minimálně jednou chemickou dvojnou vazbou).
 
Extra lehké palivo skládající se z uhlovodíků, jehož obsah síry leží mezi 50 mg/kg a 1000 mg/kg (0,1% m/m)
Aromáty jsou nenasycené prstencovité uhlovodíky, jejichž charakteristickým rysem je benzenový kruh. Tento kruh se skládá ze šesti atomů uhlíku, z nichž každý má k jednomu sousedovi jednoduchou a k druhému dvojitou vazbu.
 
* '''Topný olej EL Nízkosirný'''
== Výroba topného oleje EL ==
 
Extra lehké palivo skládající se z uhlovodíků, jehož obsah síry nepřekračuje 50 mg/kg. Topný olej EL může být podle této normy označen za nízkosirný, když obsah síry nepřekročí 50 mg/kg.
=== Postup konverze ===
 
Druh produktů, které chceme získat pomocí destilace, se dá ovlivňovat výběrem druhu ropy. Stále se zvyšující potřeba lehkých produktů, jako např. benzín, a klesající poptávka po těžkém topném oleji, vyžadují postupy, které mohou uhlovodíky s vysokým bodem varu změnit na uhlovodíky s nízkým bodem varu. Tento proces se odehrává v krakovacích zařízeních, kde se molekuly s dlouhým řetězcem štěpí na kratší. Tři druhy těchto postupů jsou termické krakování, katalytické krakování a hydro-krakování.
 
== Kvalita ==
Odsíření
 
Síra je v ropě obsažena v mnoha různých formách, od sirovodíku až po velmi komplexní molekulární struktury. Odsířeny musí být zvláště produkty získané z ropy bohaté na síru. To se děje v zařízení zvaném hydrorafinační reaktor. Proudy produktu přicházející z předchozích kroků zpracování se v reaktoru mísí s vodíkem a při teplotě cca 400&nbsp;°C a tlaku od 25 do 70 bar jsou vedeny přes katalyzátor. Přitom se vodík spojuje se sírou obsaženou v produktu. Takto vznikající sirovodík se odvádí do tzv. Clausových jednotek, kde se po částečném shoření mění na elementární síru a vodu.
 
=== Směšovací zařízení ===
 
Topné oleje se míchají z více komponentů, aby vyhověly stanoveným vysokým požadavkům. Kvalita těchto smíchaných produktů se kontroluje analýzou v laboratořích. Teprve když jsou splněny všechny požadavky, je produkt uvolněn do distribuce.
 
== Vlastnosti produktu a požadavky na topný olej EL ==
 
Topný olej EL je ušlechtilým palivem pocházejícím se zpracování ropy. Podle použitých surovin a zvoleného postupu zpracování se jedná o zcela individuální produkt s pevně stanovenými kvalitativními vlastnostmi. Někdy jsou rozdíly mezi jednotlivými druhy topného oleje postřehnutelné pouhým okem. Mezi spotřebiteli rozšířený názor, že světlý topný olej EL je lepší, než tmavší, je ale mylný, protože „vzhled“ je závislý na druhu použité ropy ve spojení s látkami použitými k označení topného oleje, např. červeným barvivem. Během výrobních procesů a distribuce jsou neustále odebírány a analyzovány vzorky, aby bylo možné zaručit vysoký standard kvality topných olejů, které jsou na trhu prodávány.
 
== Vlastnosti ==
=== Normovaná kvalita ===
 
U moderních olejových zařízení došlo v minulosti k výrazným změnám. Především je třeba jmenovat:
 
 
* přechod z dvou- na jednotrubkový systém přívodu paliva ke kotli z důvodu ochrany vodních zdrojů
* moderní olejové kotle se sníženou spotřebou paliva a dočasnou odstávkou zařízení během nočního útlumu při vytápění
* delší doba skladování u spotřebitele kvůli výrazně snížené spotřebě paliva
* náročnější požadavky na kvalitu topného oleje kvůli moderním hořákům s redukovanými emisemi
* menší olejová zařízení s citlivými součástkami
* rozšiřující se počet moderních olejových kondenzačních kotlů
 
K tomuto narůstajícímu technickému pokroku a vývoji vysoce efektivních olejových zařízení je přihlédnuto v normě pro topné oleje EL. V úpravách normy v roce 2003 byly poprvé kompletně sepsány požadované vlastnosti topného oleje EL nízkosirného. Kromě obsahu síry max. 50 mg/kg byla předepsána i dostatečná mazivost dle DIN ISO 12156-1 (hraniční hodnota max. 460 mm) a použití aditiv bez složek tvořících popílek. Dosud běžný topný olej EL je od té doby označován jako topný olej EL Standard.
|}
 
Obsah síry
 
Přirozený podíl síry chemicky vázané v topném oleji EL se označuje jako obsah síry. Organické sloučeniny síry jsou přirozenou složkou topných olejů, ze které při spalování vzniká oxid siřičitý (SO<sub>2</sub>). SO<sub>2</sub> patří k látkám znečišťujícím ovzduší, jeho emise jsou tak snižováním obsahu síry v palivech kontrolovány. Přípustné množství síry obnáší pro topný olej EL Standard od roku 2008 max. 0,1%. Lehký topný olej (LTO) může být označován za nízkosirný, když jeho obsah síry nepřekročí 50 mg/kg (0,005% m/m).
 
Cca 1-3% množství SO<sub>2</sub> vznikajícího při spalování se v topeništi mění na SO<sub>3</sub> a spolu s vodní párou vzniklou při spalování tvoří aerosol kyseliny sírové. Ten může při překročení rosného bodu kyseliny sírové kondenzovat a způsobit vyvíjení tzv. kondenzačních korozních produktů. V závislosti na obsahu síry může tato kondenzační koroze zasáhnout napojené tahy kotle, kde se pak usazeniny (sulfáty železa) drží a omezují výměnu tepla. Při čištění kotle se tyto usazeniny odstraňují.
 
V závislosti na obsahu síry jsou v normě DIN 51603-1 stanoveny dvě kvality:
 
* '''Topný olej EL Standard'''
 
Extra lehké palivo skládající se z uhlovodíků, jehož obsah síry leží mezi 50 mg/kg a 1000 mg/kg (0,1% m/m)
 
* '''Topný olej EL Nízkosirný'''
 
Extra lehké palivo skládající se z uhlovodíků, jehož obsah síry nepřekračuje 50 mg/kg. Topný olej EL může být podle této normy označen za nízkosirný, když obsah síry nepřekročí 50 mg/kg.
 
=== Hustota ===
Nízkoteplotní vlastnosti topného oleje je možno charakterizovat pomocí předepsaných testovacích postupů prováděných v laboratoři. Při nich jsou vzorky vždy za definovaných podmínek ochlazeny, aby bylo dosaženo následujících třech charakteristických teplotních hodnot, které nastávají po sobě: Cloud Point (CP), Cold Filter Plugging Point (CFPP) a Pour Point.
 
=== Cloud Point (CP) ===
 
'''CP je teplota, při níž se za stanovených laboratorních podmínek čirý, tekutý produkt stává kalný nebo obláčkovitý kvůli výskytu parafínových krystalů. DIN: max. +3&nbsp;°C.'''
 
CP sám o sobě nevypovídá nic o použitelnosti topného oleje při nízkých teplotách, protože zakalení topného oleje nemá žádný vliv na jeho použitelnost. Určující pro definici nízkoteplotních vlastností topného oleje EL je kombinace Cloud Point a hraniční hodnoty filtrovatelnosti (CFPP).
 
=== Cold Filter Plugging Point (CFPP) ===
 
Pro použití topného oleje EL, zvláště při přepravě a skladování, je důležité chování za nízkých teplot. Prostřednictvím zlepšovačů tekutosti (přesněji filtrovatelnosti) přidávaným většinou už v rafineriích nebo skladech, se dosahuje toho, že topný olej EL je použitelný i při teplotách výrazně pod bodem CP. Sám bod CP se těmito aditivy nemění. Kombinace hraničních hodnot CP a CFPP podle DIN umožňují v praxi získat kvalitní produkt s vyhovujícím chováním při nízkých teplotách (platí pro zařízení umístěná v nezámrzných prostorech).
 
=== Pour Point ===
 
'''Pour Point není součástí DIN 51603-1. Jako Pour Point označujeme nejnižší teplotu, při které je topný olej EL právě ještě tekutý, pokud je ochlazován při stanovených podmínkách.'''
 
Pour Point je čistě laboratorní hodnota a popisuje dolní hranici použitelnosti, týkající se protékání topných olejů potrubím. Pro praxi nemá tento údaj přílišnou vypovídací hodnotu, protože např. nezohledňuje, že se olejový filtr může ucpat již při teplotě, která PP přesahuje. Kvůli tomu již není součástí normy DIN.
 
=== Dodatečné požadavky dle DIN 51603-1 na topný olej EL nízkosirný ===
Topný olej EL nízkosirný je zpravidla nabízen se speciálně vyvinutými sadami aditiv (stejně jako topný olej EL Standard), aby bylo dosaženo zlepšení určitých kvalitativních vlastností. Aby byla zajištěna provozní bezpečnost zvláště těch olejových spalovacích zařízení, které se vyznačují kompaktní konstrukcí a minimem otvorů v odvodu spalin pro optimalizaci přenosu tepla, nejsou povolena aditiva tvořící popel.
 
'''Použití aditiv je přípustné za účelem zlepšení kvality. Vhodná aditiva bez známých škodlivých vedlejších účinků, zvláště bez složek tvořících popel, mohou být ve vhodných koncentracích přidána.'''
 
'''Mazivost'''
 
Kvůli značné redukci obsahu síry je nyní v normě pro topný olej nízkosirný požadována dostatečná mazivost kvůli provozní bezpečnosti čerpadel olejových hořáků. Aby bylo dosaženo splnění tohoto požadavku, je produkt podle potřeby upravován tzv. lubrikačními aditivy.
 
'''Na základě dosud získaných zkušeností můžeme o dostatečné mazivosti mluvit tehdy, není-li překročena hraniční hodnota 460 mikrometrů podle DIN EN ISO 12156-1.'''
 
== Druhy topných olejů ==
Předběžná norma vzniká tehdy, když praktické zkušenosti všech zainteresovaných stran s produktem ještě nejsou plně a dostatečně zhodnoceny. Předběžná norma si neklade za cíl úplnost, nýbrž stanovuje jen takové vlastnosti, které se během dosavadní diskuse ukazují jako nezbytné pro dosažení dostatečné kvality. Předběžná norma pro bio-topný olej dává výrobcům olejových zařízení a jejich součástek zatím rámcové podmínky dosažení způsobilosti pro použití bio-topných olejů v jejich výrobcích.
 
== Přísady do topného oleje (aditiva) ==
 
Přísady topných olejů se většinou označují jako aditiva. Na trhu se nabízejí hlavně stabilizátory, zlepšovače tekutosti a spalování. V mnoha druzích aditiv se kombinují různé účinné látky. Při použití aditiv je bezpodmínečně nutné respektovat údaje od výrobce, zvláště s ohledem na dávkování. Topný olej EL je kvůli požadovaným nízkoteplotním vlastnostem zpravidla upraven již z rafinerie.
 
=== Zlepšovače tekutosti ===
* Žluté zbarvení filtračního papíru při měření množství sazí neznamená nutně přítomnost zbytků paliva ve spalinách. Pokud zbarvení přetrvává i po vyprání filtru v ředidle (acetonu), jedná se o oxidy železa z použitého zlepšovače spalování.
 
== Skladování topného oleje EL ==
 
Při skladování topného oleje EL v nádržích spotřebitele došlo v minulých letech ke změnám. Díky moderním, úsporným kotlům a hořákům a snížení energetické náročnosti budov klesá i spotřeba topného oleje. Zásoby spotřebitelů dnes vydrží při stejném objemu výrazně déle než v minulosti. V závislosti na skladovacích podmínkách se může tvořit omezené množství v oleji nerozpustných částic, které se ukládají na dno nádrže společně s kondenzační vodou.
* Při čištění olejové nádrže se doporučuje vypláchnout také olejové vedení k hořáku.
* Díky plovoucímu sání můžeme zabránit nasátí usazenin ze spodní části olejové nádrže, které způsobují ucpání filtrů.
 
== Filtry ==
 
Filtry v olejovém potrubí mezi nádrží a tryskou mají za úkol chránit citlivé součásti hořáku jako čerpadlo, předehřívač a trysku před nečistotami a zabránit závadám na hořáku.
 
=== Primární filtr ===
 
Primární filtry se zpravidla nacházejí ve filtrační transparentní nádobě a liší se materiálem, propustností (jemností) a povrchem. Nejhrubší jsou zpravidla vložky ze spékaného bronzu a síťky z nylonu nebo kovového drátu. Filtrační prvky ze slinutých umělých hmot vykazují se svojí velikostí pórů od 30 do 75 µm vysokou jemnost. Vyznačují se mimo toho velkou plochou povrchu a vysokou trvanlivostí a měly by být používány přednostně.
 
Plstěné filtry jsou velmi citlivé na mechanickou zátěž. Při jejich použití se mohou uvolnit nejjemnější vlákna a dostat se až do tangenciálních drážek trysky a narušit její funkci.
 
Tam, kde se požaduje obzvlášť jemné filtrování, mohou ke slovu přijít i speciální konstrukce. Nejpoužívanější je přitom konstrukce podobná filtru motorového oleje osobního automobilu. Ve filtrační nádobě z plechu se nachází skládaný jemný filtrační papír s velkým povrchem.
 
=== Čerpadlový filtr ===
 
Čerpadlové filtry jsou tvořeny síťovinou, jejíž velikost ok je větší, než u primárního filtru. Tento filtr chrání čerpadlo jedině před hrubšími částicemi, a jemnější pevné částečky, které prošly primárním filtrem, zde nejsou zachyceny.
 
=== Tryskový filtr ===
 
Tryskové filtry vyrobené z filcu nebo slinutých umělých hmot jsou přibližně tak jemné, jako primární filtry. Usazeniny z tryskového filtru jsou podle zkušeností buď výjimečně jemné částečky, které prošly předcházejícími filtry a následně se shlukly do větších částic nebo, mnohem častěji, pevné látky, které se vytvořily až za primárním filtrem, v oblasti uchycení trysky.
 
Když se topný olej EL, který se nachází v trysce, dodatečně ohřeje zpětným vyzařováním kotle, mohou se za nepříznivých podmínek tvořit usazeniny, které se dále působením tepla rozloží a vytvoří látky s koksovitou strukturou. V tomto případě se tryska musí vyměnit.
 
=== Stručné informace k filtrům ===
 
Ucpávání filtrů se dá úspěšně zabránit, pokud jsou respektovány následující rady:
 
* Konec sacího potrubí v olejové nádrži by měl mít minimální vzdálenost ode dna nádrže (ca 10 cm, příp. i více, dle geometrie nádrže). Usazeniny na dně filtrační nádoby mohou ukazovat na nedostatečný odstup sacího potrubí ode dna nádrže. Většinou stačí sací potrubí nadzvednout resp. zkrátit o několik centimetrů. Alternativně je možné použít i plovoucí sání.
* Nejúčinnější primární filtry jsou ty ze slinutých umělých hmot.
* Filcový filtr by neměl při montáži být zachycen na plášti, nýbrž na přepážce na dolním konci. Tím se zabrání uvolňování nejjemnějších vláken.
* Zřetelná hlučnost čerpadla hořáku může být znamením ucpaného filtru nebo blokovaného olejového vedení.
* Tmavé zbarvení primárního filtru nebo jednotlivé bodové usazeniny nejsou důkazem znečištěného topného oleje EL ani nejsou důvodem pro výměnu filtru. Ta je nutná až v případě, že usazeniny tvoří na filtru pravidelný povlak, přes který již není viditelná struktura filtru.
* V normálních případech se provádí výměna primárního filtru v rámci roční prohlídky zařízení.
 
== Olejové rozprašovací trysky ==
 
Olejová rozprašovací tryska je jedním z nejdůležitějších a zároveň nejcitlivějších komponentů olejového hořáku. Pomocí ní je topný olej EL rozprášen do nejjemnějších kapiček, což je nezbytné pro dobré spalování. Zúžení již tak velmi nepatrného průřezu v tangenciálních drážkách a průchodu, jakož i usazeniny na kuželu trysky nebo ve vířivé komoře, mohou vést k narušení rozprašovací schopnosti. Častou příčinou znečištění trysky jsou teplem způsobené koksové usazeniny nebo mechanické znečištění.
 
Špatné rozprašování je někdy výsledkem neodborných pokusů o čištění trysky. Při něm může dojít k ucpání průchodu vlákny a nečistotami, není vyloučena ani deformace výstupu z průchodu.
 
K poruchám může ale vést i přeskočení zápalné jiskry na trysku při špatném nastavení zapalovacích elektrod. Pečlivé seřízení servisním technikem tuto závadu odstraní. Trysky jsou - stejně jako filtry - spotřební součásti, které se nemohou čistit a musí se pravidelně měnit.
 
=== Upozornění ===
 
* Černý potah na hlavě trysky je často následkem vadného rozprašování nebo dokapávání trysky.
* Vroubkované změny na hlavě trysky jsou následkem přeskakování zápalné jiskry mezi tryskou a zapalovací elektrodou.
* Černé usazeniny na výstupu z předehřevu a na filtru trysky mohou ukazovat na vysoké termické zatížení topného oleje. Příčinou je často zpětné záření žhavých součástí hořáku a kotle. V takovém případě může pomoci snížení teploty předehřevu topného oleje.
 
== Spalování topného oleje EL ==
|}
 
Při úplném rozboru ztráty ze spalin včetně kondenzačního tepla zjistíme u nízkoteplotních kotlů ztráty 13% u topného oleje EL a 18% u zemního plynu, protože u zemního plynu leží spalné teplo přibližně 11% nad výhřevností, zatímco u topného oleje EL tento rozdíl představuje kolem 6%.
 
Pokud jsou použity kondenzační kotle, dochází ve vztahu k výhřevnosti k matoucím údajům o stupni účinnosti přesahujícím 100%. Důvodem je měrná veličina „výhřevnost“ sama o sobě.
 
Dříve se množství tepla, které je ve vodní páře a uniká komínem spolu se spalinami, nijak nezohledňovalo (výhřevnost). Avšak u kondenzačních kotlů jsou technické předpoklady jiné. To proto, že část energie obsažené ve vodní páře ve spalinách se díky kondenzačnímu zařízení podaří získat zpět. Při počítání stupně účinnosti kondenzačního zařízení se však neužívá veličina spalné teplo (spalné teplo = výhřevnost + kondenzační teplo), ale zůstává se u veličiny výhřevnost. Výsledek: dostaneme více tepla, než by podle výhřevnosti bylo vůbec možné. Teoreticky využitelné množství tepla se u topného oleje EL zvyšuje o ca. 6% a u zemního plynu o ca. 11%. Stupeň účinnosti plynových kondenzačních kotlů se tedy zdá být vyšší, než účinnost olejových kondenzačních kotlů.
 
Pokud vztáhneme využití energie fyzikálně správně ke spalnému teplu příslušného paliva, vyjde nám teoreticky a technicky správné maximální využití energie ve výši 100% a ukáže se, že kondenzační technika je pro obě paliva stejné efektivní.
 
=== Upozornění ===
 
Zákonem předepsané maximální emisní limity moderních olejových kotlů jsou bezpečně dodrženy, pokud je dbáno následujících zásad:
 
* Znamením závadného, nehospodárného a životní prostředí nepřípustně zatěžujícího spalování jsou vedle přílišného přebytku vzduchu i příliš vysoká teplota spalin, množství sazí a hodnoty CO a aromatických uhlovodíků ve spalinách.
* Usazeniny sazí v topeništi mohou ukazovat na vadné rozprašování olejové trysky nebo nevyhovující seřízení hořáku. Nános sazí zhoršuje výměnu tepla a snižuje účinnost kotle. Náprava se zjedná novým seřízením hořáku po odborném vyčištění kotle.
* Pravidelná roční revize topného zařízení přispívá k dodržování limitních hodnot a nízké spotřebě topného oleje EL.
 
== Porucha na kotli – co dělat? ==
 
Ačkoliv se na pravidelně kontrolovaném olejovém kotli běžně žádné problémy nevyskytují, nedají se případné poruchy zcela vyloučit.
 
Při poruše by mělo být nejprve zkontrolováno, zda nebyla nasáta voda nebo nečistoty. Pohled do průzoru primárního filtru toto objasní.
 
Odvětráním „dýchá“ každá olejová nádrž. Vlhkost z vnějšího vzduchu, která se do nádrže odvětráváním dostane, může na chladných stěnách kondenzovat a ukládat se na dně nádrže.
 
Topný olej EL podléhá i bez vnějších vlivů přirozenému stárnutí. Přitom se v oleji tvoří nerozpustné produkty stárnutí, které se s postupem času ukládají jako usazeniny na dně nádrže. Tento proces stárnutí může být urychlen teplem, kyslíkem, světlem, vodou, mikroorganismy i kovy (zvláště barevnými kovy jako např. měď) a jejich oxidy. Ke zpomalení těchto procesů může být do topného oleje EL přidáno aditivum zlepšující stabilitu oleje při skladování.
 
U odborně instalovaného olejového zařízení se konec sacího potrubí nachází ca. 10 až 15 cm nad dnem nádrže. Tak není nasávána voda ani sedimenty. Pokud je vzdálenost příliš malá, měla by se patřičně upravit. Pokud jsou i přes tuto úpravu dále nasávány sedimenty a voda, mělo by být provedeno vyčištění nádrže.
 
Filtry, které se ucpou bezprostředně po naplnění olejové nádrže zpravidla ukazují na to, že byly nasáty sedimenty rozvířené ode dna nádrže během plnění. Toto ucpání rozhodně není jistou známkou toho, že byl dodán znečištěný topný olej EL.
 
Olejové zařízení by mělo být během plnění nádrží odstaveno z provozu. Poté se doporučuje dodržet čekací dobu minimálně 2 hodiny, než bude zařízení uvedeno znovu do provozu.
 
V případech, kdy olej bez problémů prochází primárním filtrem, ale potom dochází k ucpání tryskového filtru nebo trysky, může přinést zlepšení zařazení velmi jemného primárního filtru.
 
Olejové nečistoty v trysce při současně čistém primárním filtru mohou být známkou toho, že se usazeniny vytvořily až v uchycení trysky. Příčinou může být příliš vysoký výkon předehřevu a/nebo příliš vysoké zpětné vyzařování tepla ze spalovací komory.
 
Příčinou poruchy topného zařízení bývá často přerušení dodávky paliva. Může se, jak již bylo popsáno, vyskytnout ucpání filtru, ale mohou být i částečně ucpané tangenciální drážky olejové trysky, takže dochází k nedostatečnému rozprašování topného oleje. Protože důkladné vyčištění těchto komponentů není možné, je nutná jejich výměna.
 
=== Za nízkých teplot ===
 
Parafíny (uhlovodíky s dlouhým řetězcem) jsou přirozenou součástí topného oleje EL. Vykazují velmi dobré vlastnosti při spalování. Při ochlazení pod určitou teplotu ztrácejí svoji tekutost a srážejí se v topném oleji jako bílý zákal nebo vločky. Začátek tvorby parafínových krystalů může nastat již při teplotách nad 0&nbsp;°C a je označován jako Cloud Point. Zakalení topného oleje nemá zpravidla ještě žádný vliv na jeho použitelnost.
 
Riziku poruch olejového kotle spojených s výskytem parafínových krystalů čelí dodavatelé topného oleje přidáváním zlepšovačů tekutosti a filtrovatelnosti do topného oleje. Tím je dosahováno toho, že i při podkročení Cloud Point zůstává produkt filtrovatelný a manipulace při dopravě, stáčení a částečně i použití tak může probíhat bez problémů.
 
Kromě možnosti vytvoření parafínových krystalů je dalším faktorem, který může omezit použitelnost při klesajících teplotách, zvyšující se viskozita topného oleje.
 
Aby se zabránilo poruchám na kotlích způsobených nízkými teplotami, je třeba skladovací nádrže na topný olej, olejové potrubí a konstrukční prvky instalovat chráněné proti mrazu. Pokud tento požadavek nemůže být dodržen, existuje možnost vyloučit vznik parafínových krystalů instalací elektrického vyhřívání nádrže a souběžného ohřívání potrubí s topným olejem.
 
=== Při dodávkách topného oleje ===
 
* Při nízkých venkovních teplotách (pod 0&nbsp;°C) se vyvarovat dlouhých cest mezi naplněním cisternového vozu a stáčením.
* Netankovat cisternový vůz s předstihem, pokud neexistuje možnost odstavení cisterny v místě chráněném před mrazem.
* Vyvarovat se dodávek z volně stojících nadzemních nádrží, kde již mohou být přítomné parafínové krystaly (kontrola teploty). Případně nádrž zaizolovat nebo dokonce ohřívat.
* Při dodávkách zákazníky upozorňovat na nebezpečí, pokud je u nich zjevné, že nádrže nebo vedení topného oleje může promrznout.
* Při doplnění olejové nádrže studeným topným olejem může dojít k parafinování zbytku oleje v zákazníkově nádrži. Ke zpětnému rozpuštění parafínu dojde vždy, jakmile teplota topného oleje dosáhne 5 až 10&nbsp;°C.
* V zimě neprovádět doplňování olejových nádrží v nevytápěných novostavbách, pokud topení není následně trvale uvedeno do provozu.
* Přídavek aditiv (zlepšovačů tekutosti) by měl působit proti zakalení parafíny. Jejich dodatečné přidání však značně omezuje jejich působení. V takovém případě zlepšovače tekutosti nezabraňují tvorbě parafínových vyloučenin ani nerozpouštějí vyloučeniny již vzniklé. Je bezpodmínečně nutné dodržet dávkování doporučené výrobcem. Předávkování může dokonce působit negativně. Míra zlepšení chování topného oleje za chladu v závislosti na dodaných aditivech se liší olej od oleje a není neomezená. Garance definovatelného zlepšení ve stupních Celsia (zjistitelné jen při laboratorních testech) není možná. Ze zásady nepředstavuje přidání aditiv alternativu ke správnému skladování s ochranou proti mrazu.
* Pohotovostní kanystry jsou nutným předpokladem pro to, aby na žádost zákazníka resp. servisní služby bylo bezodkladně zajištěno nouzové zásoby topného oleje.
 
== Reference ==