Říše Tchang: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Turkické a západní regiony: link |
m typo |
||
Řádek 251:
Čínští geografové jako [[Ťia Tan]] sestavili přesné popisy míst daleko v zahraničí. Ve své práci napsané v letech 785 až 805 popsal námořní cestu do ústí Perského zálivu, mimo jiné tvrdil, že středověcí Íránci (které nazýval Luo-che-i) postavili v moři „ozdobné pilíře“ jako majáky pro lodě, které by se mohly ztratit.<ref name="needham1986c 661">Needham (1986c), s. 661.</ref> Potvrzením Ťia Tanovy zprávy o majácích v Perském zálivu, jsou informace arabských spisovatelů [[Abú al-Hasan 'Alí al-Mas'údí|al-Mas'údího]] a [[al-Muqaddasi]]ho žijících o sto let později, kteří psali o stejných stavbách. Tchangský diplomat Wang Süan-cche, který cestoval do Magadhy (v severovýchodní Indii) během 7. století,<ref name="sen 9 22 24">Sen, s. 9 a 22–24.</ref> poté napsal knihu ''Čang tchien-ču kuo-tchu'' (''Ilustrovaná zpráva o střední Indii''), která zahrnovala množství geografických informací.<ref name="needham1986a 511"/>
Vládními úředníky během
Mezi další důležitá literární díla patří [[Tuan Čcheng-š’]]ho († 863) ''Různé záznamy na jih od hory Jou'', zábavná sbírka cizozemských legend a vyprávění, zprávy o různých přírodních jevech, krátké anekdoty, mýtické a světské příběhy a poznámky k různým tématům. Přesná literární kategorie nebo klasifikace, do které by Tuanovy neformální příběhy zapadaly, je mezi učenci a historiky stále diskutována.<ref name="reed 121"/>
Řádek 285:
=== Tchangské ženy ===
[[Soubor:Chou Fang 004.jpg|náhled|alt= Obraz, v centru dáma ve splývavém šatu s vysokým načesaným účesem ozdobeným květinou otočená doleva, za ní poněkud v pozadí další dáma se slunečníkem, před první ženou kráčí bílá volavka |''Krásky s květinami'', [[Čou Fang (tchangský malíř)|Čou Fang]], 8. století]]
Koncepce sociálních práv a společenského postavení žen tchangské éry byly pro tuto dobu pozoruhodně liberální. To bylo ovšem vyhrazeno vesměs jen městským ženám elitního statusu, jelikož muži a ženy na venkově pracovali tvrdě na různých úkolech; s manželkami a dcerami odpovědnými za vesměs domácí
V tchangské době bylo mnoho žen, které získaly přístup k náboženské autoritě, když se staly taoistickými kněžkami.<ref name="benn 60"/> Ženy vedoucí nevěstince v severní čtvrti v hlavním městě Čchang-anua získaly velké množství bohatství a moci.<ref name="benn 64 66"/> Jejich vysoce postavené kurtizány, které se pravděpodobně staly vzory pro japonské [[Gejša|gejši]],<ref name="benn 64">Benn, s. 64.</ref> byly váženy a respektovány. Tyto kurtizány byly známy jako výborné zpěvačky a básnířky, účastnily se banketů a slavností, znaly pravidla všech společenských zábav a her i vznešeného chování a kultury stolování.<ref name="benn 64 66">Benn, s. 64–66.</ref> Ačkoli byly známé svým zdvořilým chováním, kurtizány kontrolovaly chování vznešených mužů a nebály se otevřeně vyhrožovat nebo kritizovat prominenty, kteří příliš mnoho nebo příliš hlasitě mluvili, příliš se chlubili svými úspěchy nebo jiným způsobem ostatním hostům pokazili večeři hrubým jednáním (při jedné příležitosti kurtizána dokonce zbila opilého muže, který ji urazil).<ref name="benn 66">Benn, s. 66.</ref> Když zpívaly pro zábavu hostů, kurtizány si nejen pro své písně
[[Soubor:Joueuse de polo Tang 29102.jpg|náhled|vlevo|alt= keramická figurka jezdkyně na cválajícím koni, vybledlé barvy: modrozelený přiléhavý oděv ženy, vysoké černé boty, černé vlasy vyčesané do dvou drdolů čnících do výšky, kůň má černou uzdu a řemen s modrozelenými ozdobami, sedlo je hnědé |Hráčka póla, 8. století]]
|