Palladium země české: Porovnání verzí

Podle legendy [[Svatá Ludmila|sv. Ludmila]] dostala od [[Svatý Metoděj|sv. Metoděje]] při svém křtu společně s dalšími předměty potřebnými ke konání křesťanských bohoslužeb kovový obrázek, na kterém je vyobrazena [[Panna Maria]] s Ježíškem v náruči. Měl být ulit z tzv. korintské mědi. Tato směs různých kovů údajně vznikla, když Římané dobyli bohatý [[Korint]] a zapálili jej. Při požáru teklo roztavené zlato, stříbro a mnoho dalších kovů (tzv. korintská měď) potůčkem do blízkého moře, kde ztuhlo. Směs (přesněji zlomky slitiny) pak z moře vybírali a „nad zlato si jí vážili“, jak udává například [[Plinius starší]] v knize ''Naturalis historia''.<br /> Podle jiné legendy sv. Ludmila po svém křtu odevzdala sv. Metodějovi všechny kovové pohanské bůžky, aby z nich dal odlít křesťanské bohoslužebné nádoby. Kromě nádob zhotovil neznámý byzantský mistr také kovový obrázek Panny Marie pro sv. Ludmilu. Ludmila si reliéf odnesla na svůj hrad [[Tetín (hrad)|Tetín]], kde jej vroucně uctívala. Po její mučednické smrti (15.–16. 9. [[921]]) jej zdědil její vnuk [[Svatý Václav|Václav]], kterého vychovala v [[mariánská úcta|mariánské úctě]], a nosil jej ustavičně u sebe. Měl jej také při válečném tažení do Kouřimi proti zlickému vévodovi [[Radslav (kníže)|Radslavovi]]. Tomu Václav, aby předešel krveprolití, navrhl, že místo bitvy se spolu utkají jen oni dva, na místě dnes zvaném „Přistoupim“ mezi [[Český Brod|Českým Brodem]] a [[Tuchoraz|Tuchorazí.]] Radslav se zalekl, když viděl kříž na Václavově helmici a kolem svatého Václava dva [[Anděl|anděly]], a podrobil se pražskému knížeti bez boje, řka „přistoupim na Tvoje podmínky“.

Když byl svatý Václav 28. září [[929]] (nebo [[935]]) úkladně zavražděn svým bratrem [[Boleslav]]em a jeho druhy ve Staré Boleslavi na prahu [[kostel svatého Václava (Stará Boleslav)|kostela sv. Kosmy a Damiána]], byl s ním i jeho pobočník a věrný druh blahoslavený [[Podiven]]. Věděl o Václavově duchovní úctě k mariánskému reliéfu, nechtěl jej nechat potupit od vrahů svého pána, sejmul jej z hrudi mrtvého knížete a utíkal pryč z města. Vrahovi komplicové se báli, že unikne nepohodlný svědek, a jali se Podivena pronásledovat. Podiven viděl, že před nimi neunikne, zahrabal reliéf do země na vršku za Boleslaví, a prchal dále k lesu (údajně se mu podařilo ještě zabít jednoho z Václavových vrahů v lázni). Na jeho pokraji ho však komplicové dostihli a na jednom ze stromů oběsili. Od té doby byl mariánský reliéf téměř na dvě a půl století ztracen. (JinéBarokní zprávylegendy uvádějí,potom žepropojily úctuosud kPalladia obrázkus chovalidalšími téžčeskými patrony [[Svatý Vojtěch|sv. VojtěchVojtěchem]], [[Svatý Prokop|sv. Prokop]]<nowiki/>em, [[Jan Nepomucký|sv. Janem Nepomuckým]] aj.)

Podle další dochované legendy kolem roku [[1160]], za doby panování [[Vladislav I.|Vladislava I.]], jakýsi rolník oral na svém poli. Najednou se však jeho koně zastavili a nechtěli jít dál. Několikrát koně mocně pobídl, aby se hnuli, a když se dali opět do kroku, zaryl se pluh hlouběji a v brázdě se objevil lesklý kovový obrázek. Odnesl si jej domů a druhý den ráno užasl, když zjistil, že obrázek zmizel. Ale ještě více se podivil, když kovový obrázek opět nalezl na místě, odkud ho předešlý den vzal. Když se to opakovalo i další dva dny, vzal obrázek a donesl jej [[kanovník]]ům [[kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi|staroboleslavské kapituly]] a vyprávěl jim, co se mu přihodilo. Ti reliéf umístili do [[Bazilika svatého Václava (Stará Boleslav)|kostela sv. Václava]]. Jenže se opakovalo to, co se dělo oráčovi, ráno byl reliéf vždy na původním místě nálezu. Posléze kanovníci pochopili, že Panna Maria si přeje být uctívána na místě, kde ji rolník našel, a vystavěli tam kapli, na jejímž místě dnes stojí [[Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Stará Boleslav)|chrám Panny Marie]]. Obraz umístili na oltář.

Po zrušení řádu [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitů]] v Českých zemích roku [[1773]] pečovala o Palladium opět naplno [[Kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi|staroboleslavská kapitula]]. Císař [[Josef II.]] sice veřejné poutě dočasně zakázal, ale po jeho smrti byly znovu obnoveny.<br />Jak uvádějí očitá svědectví, 22. ledna [[1833]] uprostřed noci nad chrámem Panny Marie náhle vzplanula jakási tajemná zář a tento jev trval asi dvě hodiny. Opakovalo se to 3. března [[1834]]. Svědkové vstupovali plni úžasu do chrámu ve snaze dopátrat se zdroje této záře, ale na nic se nepřišlo. Nebylo to ostatně poprvé, nejznámější takové osvětlení bylo zaznamenáno už v noci ze 14. na 15. srpna [[1639]].

=== PoV roceobdobí 1918Československé republiky ===

Podnícení nového zájmu o Palladium mezi katolíky nastal po roce [[1918]] s obnovením české státnosti. Osobnostmi, které se v této době zasloužily o rozvoj poutního místa, byly mimo jiných kanovníci Málek a prelát [[Jan Pauly (kněz)|Jan Pauly]], farář na [[Kostel svatého Václava (Smíchov)|Smíchově]]. Pauly pověřený správou kapituly po pozemkové reformě inicioval celkovou obnovu staroboleslavských kostelů či založení [[Matice staroboleslavská|Matice staroboleslavské]]. Tyto aktivity směřovaly zejména k důstojné oslavě [[Svatý Václav|svatováclavského]] milénia v roce [[1929]] (1000. výročí světcova úmrtí), která byla v Boleslavi neoddělitelně spjata také s Palladiem. Právě v miléniovém roce 1929 se kostela Panny Marie ujímá nově řád [[Redemptoristé|redemptoristů]]. Ti šířili kult Palladia v celé zemi mimo jiné i vydáváním Staroboleslavského věstníku a počet poutníků tak stále rostl. Jejich snaha směřovala k dalšímu velkému staroboleslavskému výročí, totiž k roku [[1938]], kdy se zde slavilo třísté výročí (1638) návratu milostného obrazu po saském uloupení.

Stále větší pozornost Čechů k Palladiu také soustředily obavy o budoucnost Československa, ohrožovaného [[Nacistické Německo|nacistickým Německem]]. Pouti do Staré Boleslavi získávaly stále více manifestační charakter. Hlavní jubilejní slavnosti Palladia se roku 1938 konaly 7.–11. září. Paladium bylo na několik dní převezeno slavnostní kolonou do Prahy na [[Vyšehrad]] a odtud na [[Staroměstské náměstí]] a do [[Kostel Matky Boží před Týnem|Týnského chrámu]]. Oslav se zúčastnilo přes sto padesát tisíc lidí. Slavnost také přenášel [[Český rozhlas|československý rozhlas]]. Poutě do Staré Boleslavi pokračovaly i po zabrání [[Protektorát Čechy a Morava|Československa]] od března do září [[1939]]. V obavě před Němci bylo tehdy Palladium tajně ukryto a nahrazeno kopií. [[Nacismus|Nacisté]] po něm údajně usilovně pátrali a říká se, že měli v plánu zničit celou Starou Boleslav. Z úkrytu bylo Palladium vyjmuto den před začátkem slavností na poděkování [[Maria (matka Ježíšova)|Panně Marii]] za ochranu země a osvobození [[Československo|Československa]], které se konaly do [[24. červen|24. června]] do [[1. červenec|1. července]] [[1945]]. První zastávkou byl [[Kostel svatého Cyrila a Metoděje (Praha)|kostel sv. Cyrila a Metoděje]] v [[Karlín]]ě, kde již od čtvrté hodiny ranní čekali lidé na jeho přivezení. Další zastávkou byl [[Jože Plečnik|Plečnikův]] [[Vinohrady (Praha)|vinohradský]] [[Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně (Vinohrady)|chrám Nejsvětějšího Srdce Páně]], kde nové tisíce věřících vítaly Ochránkyni a její posvátný obraz. K večeru pak byl obraz převezen do [[Kostel svatého Václava (Smíchov)|kostela sv. Václava]] na [[Smíchov]]ě a následující den do Vincentina, ústavu slepců, do nemocnice apod. [[Kostel svatého Antonína (Praha)|Chrám sv. Antonína v Holešovicích]] byl Palladiu vyhrazen další den. Slavnost vyvrcholila uctíváním u [[Kostel sv. Ignáce z Loyoly (Praha)|sv. Ignáce]] na Karlově náměstí.<br />

Naposledy Palladium opustilo Boleslav nedobrovolně v době komunistického teroru. V dubnu [[1950]] [[Komunistický režim v Československu|komunisté]] zrušili (spolu se všemi spolkovými mužskými církevními organizacemi v [[Akce K|Akci K]] -kláštery) redomptoristickouredemptoristickou kolej a reliéf byl po čase uložen v [[depozitář]]i [[Státní banka československá|Státní banky]], odkud se do Staré Boleslavi znovu vrátil zásluhou kanovníka a pozdějšího pražského světícího biskupa [[Jan Lebeda|ThDr. Jana Lebedy]] r.[[19681969]].<ref>{{Citace monografie

Malý kovový reliéf má rozměry 19 × 13,5 cm. Metalografická analýza prokázala složení: 90–95 % [[měď|mědi]], 4–9 % [[zlato|zlata]].<ref>{{Citace Ve své dnešní podobě reprodukuje [[Ikonografie|ikonografický]] typ [[Madona svatovítská|Svatovítské madony]]. Jeho možný vznik odborníci kladou do poměrně velkého rozpětí 80. let [[14. století]] až doby kolem roku [[1500]].monografie

Píseň se zpívala [[17. srpen|17. srpna]] [[1650]] v [[Jindřichův Hradec|Jindřichově Hradci]], odkud autor pocházel a kde celý život působil, při převozu zázračného obrazu P. Marie staroboleslavské – Palladia Země české – z [[Vídeň|Vídně]] do Staré Boleslavi. Zpívala se porůznu až do [[19. století]]. (Titul třidcatina znamená třicátý den po smrti, kdy končí doba předepsané smuteční lhůty.)