Bitva u Marenga: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
strany |
Jiří Kovařík - Bitva u Marenga - v plánu je snad celý článek předělat a dotáhnout ho do mnohem lepšího stavu, protože si tato klíčová a překvapivá bitva války druhé koalice zaslouží značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 16:
| ztráty2 = 963 mrtvých a<br />nezvěstných;<br />5518 raněných;<br />2900 zajatých
}}
'''Bitva u Marenga''' byla bitvou tzv. války druhé koalice, která proběhla dne [[14. červen|14. června]] [[1800]] v blízkosti města [[Alessandria|Alessandrie]] v
[[Soubor: Lejeune - Bataille de Marengo.jpg |thumb|upright=1.2|L. F. Lejeune: Bitva u Marenga (1802)]]
==
Bitva byla součástí takzvané války druhé koalice ([[1798]]-[[1801]]), kdy proti Francii stála koalice Ruska, Rakouska, Velké Británie, Osmanské říše, Portugalska a Neapolského království. Koaliční armáda pod velením ruského generála [[Alexandr Vasiljevič Suvorov|A. V. Suvorova]] byla v severní Itálii úspěšná, obsadila Milán a zrušila Cisalpinskou republiku, loutkový stát založený Napoleonem při předchozím italském tažení.
V květnu [[1798]] se Napoleon vydal do Egypta,
Zatímco se Napoleon snažil konsolidovat moc ve Francii, kde ještě dohořívaly roajalistické bojůvky (příznivci předcházející bourbonské dynastie pokračovali v odporu v oblasti Bretaňe), Zahájila rakouská Lombardská armáda pod velením generála jezdectva Michaela Melase úder na francouzské síly v oblasti Janovské riviéry. Zdejší Italská armáda, vedené generálem Massénou, se nacházela v úzkostlivé situaci, jelikož dostávala málo prostředků a mnoho mužů z ní v průběhu předchozích měsíců dezertovalo. Morálka byla nízká a z Francie žádná pomoc nepřicházela. Jediným Massénovým štěstím bylo to, že jeho dva podřízení, generálové Suchet a Soult, patřili k výkvětu francouzského důstojnického sboru (v budoucnu se stali oba maršály) a jejich schopnosti mu notně pomohly ve zdržení rakouského útoku.
Generál jezdectva Melas měl v plánu Massénu rozdrtit v oblasti Janova, načež by se vypravil do Francie a z jihu táhl na Paříž. Boj se však nevyvíjel podle rakouských představ. 4. dubna byly zahájeny první rakouské přesuny, kdy se jádro armády přesunulo do oblasti kolem Janova a v několika kolonách zahájilo postup. Rakouské síly čítaly dohromady na severu Itálie 120 000 mužů, na samotný úder si jich Melas vyčlenil 62 000. Masséna mohl odpočatým rakouským vojákům vzdorovat svoji 40 tisícovou demoralizovanou armádou, z nichž bylo s trochu štěstí bojeschopných 30 000 mužů. Prvotní rakouský nápor skončil úspěchem a dne 21. dubna byly francouzské síly definitivně rozděleny na dvě části - levoboční pod velením generála Sucheta se postupně stahovala směrem k Francii, kde obsadila obrannou linii na řece Var a stala se z ní Varská armáda, zatímco pravá kolona francouzských jednotek, pod velením Soulta a se samotným vrchním velitelem Massénou, zůstala uvězněná v okolí Janova, kde začalo obléhání.
Když koalice odmítla mír, který jí nabídl, vydal se v květnu 1800 se 40 tisíci muži přes Alpy do Itálie. Dobyl Miláno, obnovil republiku a táhl k Alessandrii, kde byl rakouský generál von Melas se svou armádou. V nepřehledné situaci vyslal Napoleon několik divizí různými směry, kdežto Melas se rozhodl probít středem francouzské armády do [[Piacenza|Piacenzy]]. Průlom se mu podařil a i když byl zraněn, domníval se, že zvítězil. Když se však stáhl do Alessandrie, vrátily se další Napoleonovy divize a bitvu zvrátily ve svůj prospěch. Hlavní zásluhu na vítězství měl mladý generál [[Louis-Charles-Antoine Desaix]], který ovšem v bitvě padl.
== Následky ==
| |||