Španělsko v 19. a na počátku 20. století: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Zumalabe (diskuse | příspěvky)
Řádek 22:
 
== Od slavné revoluce k první španělské republice (1868–1874) ==
Převratu z roku 1868 se ve Španělsku říká slavná revoluce, ovšem generálové zůstali u moci, přestože to tentokrát byli radikální demokraté. Nejvýznamnějším mužem tohoto období byl generál [[Francisco Serrano]], který během revolučních zmatků přes odpor republikánů prosadil, aby byla monarchie zachována. Serrano byl jmenován regentem a následně v r. 1869 přijaly kortesy novou liberálně demokratickou ústavu. Juan Prim se stal předsedou vlády a měl za úkol připravit volbu nového krále. [[Soubor: General Francisco Serrano-serrano.pngjpg|thumb|right|Generál Francisco Serrano y Dominguez, španělský regent, prezident a předseda vlády]]S odchodem královny do exilu se aktivizovali karlisté, kteří na trůn prosazovali vnuka původního pretendenta na trůn. Ovšem republikáni souhlasili s konstituční monarchií pod podmínkou, že král bude přísahat na novou ústavu, což karlisté jako legitimisté nechtěli přijmout. Jedním z možných kandidátů byl i generál Espartero, který se záhy kandidatury vzdal, aniž by to zasáhlo jeho značný politický vliv. Dalšími kandidáty byli dva němečtí princové, což se stalo jednou z příčin [[Prusko-francouzská válka|prusko-francouzské války]]. Období tahanic ukončily kortesy tím, že v r. 1870 zvolily králem prince [[Amadeus I.|Amadea]], mladšího syna italského krále [[Viktor Emanuel II.|Viktora Emanuela II]]. Přestože král Amadeus I. přísahal na ústavu, kortesy ho považovaly za přivandrovalce a politikové proti němu intrikovali. Navíc karlisté zahájili třetí karlistickou válku a bouřili se i republikáni. V lednu 1873 Amadeus vyhlásil, že španělskému lidu nelze vládnout, abdikoval a zanechal zemi napospas bojům republikánů a karlistů. Kortesy bezprostředně poté prohlásily Španělsko republikou (První španělská republika). Při práci na nové ústavě se mezi zastánci republiky rozhořel spor, zda Španělsko má být federálním (stanovisko republikánů) nebo unitárním (stanovisko radikálů) státem. Země se zmítala v chaosu – propukala různá povstání, ať už kantonalistů nebo socialistů a do toho vstoupila Isabela II. s nárokem na trůn pro svého syna [[Alfons XII.|Alfonse]], v jehož prospěch abdikovala v exilu již v r. 1870. Když v prosinci 1874 vypukla v Saguntu vzpoura vojáků podporujících Alfonse, armáda odmítla zakročit a republika se zhroutila.
 
== Restaurace (1874–1931) ==