Osmanská říše: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
|||
Řádek 249:
Tyto poměrně radikální změny však vyvolaly povstání konzervativních janičářů, které vedlo znovu k výměně sultána. [[Mahmud I.]] (1730–1754) však nechal vůdce povstání popravit a v reformách pokračoval. Reforma armády za přispění francouzských vojenských odborníků vedla k úspěchům ve válkách s Ruskem, Rakouskem a [[Safíovci|Persií]]. Zdaleka ne všechny problémy však byly vyřešeny (separatistické tendence [[Egypt]]a, hladomor v [[Mezopotámie|Mezopotámii]], odpor janičářů). Reformy se totiž týkaly většinou jen armády, nikoliv rozvoje hospodářství, vzdělanosti atd. [[Mustafa III.]] (1757–1774) navíc fatálně přecenil své síly a [[Rusko-turecká válka (1768–1774)|vyhlásil válku]] [[Seznam hlav ruského státu|ruské carevně]] [[Kateřina II. Veliká|Kateřině Veliké]], ve které ruské vojsko Turky snadno vytlačilo ze severního pobřeží [[Černé moře|Černého moře]] a [[Smlouva z Küçük Kaynarca|mírem z Küčük-Kaynarca]] (ve starší literatuře Küçük-Kainardži, lépe asi Küçük-Kajnardža (= Malá Kajnardža)) (1774) získala carevna jisté pravomoci ve [[Valašsko (Rumunsko)|Valašsku]] a [[Moldavsko|Moldavsku]], [[Bospor]] a [[Dardanely]] musely poskytnout obchodním lodím volný průjezd a [[Vysoká porta]] (administrativní aparát osmanské říše) měla zajistit bezpečnost [[Pravoslaví|pravoslavných]] věřících v Osmanské říši.<ref>Palmer (1996). Str. 41–52.</ref>
Po této porážce se sultán [[Abdulhamid I.]] rozhodl zejména v reformách vojska pokračovat. Téměř všechny reformy se však týkaly jen centra říše, v odlehlejších oblastech naopak vládla anarchie a vlády se ujímali lokální diktátoři. Rusko začalo poprvé uvažovat o rozdělení Osmanské říše a roku [[1783]] okupovalo [[Gruzie|Gruzii]]. Do [[Rusko-turecká válka (1787–1792)|války se spolu s Ruskem]] (od 1787) se brzy [[Rakousko-turecká válka (1787–1791)|zapojilo i Rakousko]], které obsadilo [[Bosna (historická země)|Bosnu]] a [[Moldavsko]]. Tyto války a zejména pak [[Napoleon Bonaparte|Napoleonův]] vpád do Egypta ([[1798]]) a [[Palestina|Palestiny]] však jen přispěly ke stmelení Osmanské říše a utvrdily sultána v zavádění dalších reforem.<ref>Palmer (1996). Str. 53–66.</ref>
=== Rozpadání říše (1808–1876) ===
| |||