Stoletá válka: Porovnání verzí

Odebráno 5 306 bajtů ,  před 5 měsíci
(odebrány Flandry a Henegavsko, které tou dobou patřili k Burgundsku)
značky: možný vandalismus vyprázdněna sekce
 
V roce [[1388]] se Karel VI. odvrátil od svých strýců a vybral si rádce z příslušníků nižší šlechty. V roce [[1392]] se u něj objevil první záchvat duševní choroby a vlády se znovu chopili jeho strýcové. Když v roce [[1404]] burgundský vévoda Filip zemřel, jeho syn [[Jan I. Burgundský|Jan Nebojácný]] si chtěl zachovat svůj vliv a postavení ve vládě. Když se mu v tom pokoušel zabránit králův bratr [[Ludvík I. Orleánský|Ludvík]], dal jej Jan v roce [[1407]] zavraždit. Následovala občanská válka mezi burgundskou a orleánskou stranou.
 
=== Třetí etapa (1415–1453) ===
[[Soubor:Schlacht von Azincourt.jpg|náhled|upright=0.9|Bitva u Azincourtu]]
[[Soubor:Joan of Arc miniature graded.jpg|náhled|upright=0.7|vlevo|Jana z Arku]]
Nepokojů ve Francii využil nový anglický král [[Jindřich V. Plantagenet|Jindřich V.]], syn Jindřicha IV., a v roce [[1415]] se vylodil v [[Normandie|Normandii]]. Tak začalo třetí a poslední období dlouhého válečného konfliktu. Ještě v tomtéž roce zvítězil Jindřich V. nad šestinásobnou přesilou Francouzů v [[Bitva u Azincourtu|bitvě u Azincourtu]] podobnou taktikou, jakou [[Eduard III.|Eduard III]]. a princ Eduard v bitvě u Kresčaku a v [[Bitva u Poitiers (1356)|bitvě u Poitiers]]. Jindřich ovládl celou Normandii a v roce [[1420]] uzavřel s francouzskou královnou [[Isabela Bavorská (1371-1435)|Isabelou]] a novým burgundským vévodou [[Filip III. Burgundský|Filipem Dobrým]] [[Smlouva z Troyes|smlouvu z Troyes]]. Podle ní měl Jindřich V. dostat za manželku dceru [[Karel VI. Francouzský|Karla VI]]. [[Kateřina z Valois (1401-1437)|Kateřinu]] a po tchánově smrti zasednout na francouzský trůn. Syn [[Karel VII. Francouzský|Karel]] měl být z následnictví vyloučen. Tehdy Angličané našli v burgundském vévodovi mocného spojence.
 
Jindřich se však francouzské koruny nedočkal. V roce [[1422]], jen sedm týdnů před Karlem VI., nečekaně zemřel. Zanechal po sobě devítiměsíčního syna [[Jindřich VI. Anglický|Jindřicha VI.]] Ač nemluvně, byl následník trůnu uznán za krále v Anglii a části Francie severně od [[Loira|Loiry]] a v [[Guyenne]]. V Anglii za něho vládl vévoda z Gloucesteru a ve Francii jeho strýc, vévoda z Bedfordu.
V ostatních oblastech Francie vládl z města [[Bourges]] syn Karla VI., princ [[Karel VII. Francouzský|Karel z Valois]], devatenáctiletý lenivý mladík, kterému, kvůli jeho sídelnímu městu, Angličané posměšně říkali ''Králík z Bourges''. Proti němu pokračoval ve válce vévoda z Bedfordu, jehož vojska postoupila před Loiru a v roce [[1428]] oblehla [[Orléans]]. Byla to poslední pozice francouzských vojenských sil a strategicky obrovsky důležité město - prolomením francouzsko-anglické hranice na Loiře by už Angličanům nic nebránilo dobýt zbytek Francie. Pod velením známého Dunoise, přezdívaného Bastard Orleánský, se Francouzi bránili až do příchodu posil. Přivedlo je prosté venkovské děvče [[Jana z Arku|Johanka]] a Orléans ji přijal s obrovským nadšením. V roce [[1429]] se jí podařilo Orléans osvobodit, čímž získala svoje ''bojové'' jméno ''Panna Orleánská''. V témže roce byl v [[Remeš]]i, kterou ''Panna'' předtím dobyla, korunován princ Karel francouzským králem, který již Angličany nemohl být nazýván ''Králík z Bourges'', nýbrž minimálně ''Vzdorokrál''.
 
[[Soubor:Europe in 1430.PNG|náhled|upright|vlevo|Evropa kolem roku [[1430]]]]
Vystoupením Jany z Arku ve stoleté válce se ve větší míře uplatnily lidové síly. Válka proti Angličanům nabyla národního charakteru. Angličané museli náhle čelit potížím ze všech stran. Vztahy s burgundským vévodou se začaly zhoršovat. Jejich vojska ve Francii strádala nedostatkem zásob a posil. Počaly neshody mezi dvěma nejmocnějšími panovníky lancasterské linie, vévodou z Bedfordu a vévodou z Gloucesteru.
 
Osvobození města Orléans a porážka Angličanů u měst Pataye a Jargeau znamenaly obrat ve válce. Vysoká šlechta však záviděla Janě z Arku její postavení a těžce nesla, že spásu Francii přineslo obyčejné děvče. Jana byla nakonec vyštvána z královského dvora a vrátila se zpět do boje. Při osvobozování [[Compiégne]] byla zajata Burgunďany a v roce [[1431]] v [[Rouen]]u upálena.
 
V roce [[1435]] bylo svoláno zasedání do města [[Arras]], na které se dostavili vyslanci skoro všech evropských států. Mělo se zde rozhodnout o osudu Francie. Nepřekonatelné rozpory mezi Anglií a Francií však jakékoliv dohodě zabránily. Válka proto pokračovala. Angličané však ztratili svého burgundského spojence. Příklon k Francii znamenal pro Burgundsko zisk mnoha území a lenní nezávislost na francouzském králi až do Karlovy smrti.
 
Pak už Angličany stíhala jedna porážka za druhou. V roce [[1436]] dobyli Francouzi Paříž a v roce [[1449]] Normandii. Angličané na závěr v roce [[1453]] prohráli bitvu u Castellione a museli válečné akce přerušit (ve Francii zůstalo v jejich moci jedině přístavní město Calais s okolím a [[Normanské ostrovy]]). Zdálo se, že to bude opět jen jedno z mnoha příměří. Anglie však byla konfliktem vyčerpaná, vzápětí upadla do třicetileté [[války růží]]. K tomu politika [[Ludvík XI. Francouzský|Ludvíka XI.]], který si opakovaným tučným výkupným zajišťoval ze strany Angličanů prodlužování příměří, to vše nakonec učinilo své. Nejdelší konflikt středověké Evropy skončil nenápadně a bez uzavření konečné mírové smlouvy.
 
Calais získali Francouzi za zcela jiných okolností v roce [[1558]]. Jediné území z těch dob, které se Angličanům na Francouzech podařilo získat a dodnes podržet, jsou Normanské ostrovy.
 
== Chronologie ==
Neregistrovaný uživatel