Loutna: Porovnání verzí

Přidáno 38 bajtů ,  před 3 měsíci
m
Rozlišovač,
m (Robot -prázdná šablona autoritních dat; kosmetické úpravy)
m (Rozlišovač,)
| rozsah = <nowiki/>
| poznámka = <score>{\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver"} \clef bass g,4 \clef treble g''4}</score><br/>altová loutna<br/>(bez uvedení bordunových strun)
| příbuzné nástroje = [[theorba]] (''chiatarrone''), [[collascione]], [[Úd (hudební nástroj)|al-'ud]], [[arciloutna]], [[mandora (nástroj)|mandora]], [[cistra]], [[orpharion]], [[vihuela]]
}}
'''Loutna''' je termín obecně označující typ [[drnkací nástroj|drnkacího nástroje]], pro který je charakteristický vydutý korpus (mušle). Další charakteristikou nástrojů loutnové rodiny jsou struny zdvojené v unisonu nebo v oktávě (sbory). Samotné slovo loutna se používá ve spojení [[renesanční loutna]], [[barokní loutna]] a [[arciloutna]]; rodina loutnových nástrojů ale zahrnuje široké spektrum typů, které se liší svou hudební funkcí, časovým a geografickým zařazením, systémem ladění, ostruněním či velikostí. Mimo evropskou hudební tradici se také používá ve spojení [[čínská loutna]].
 
== Historie ==
Loutna patří k nejstarším nástrojům lidské historie; první zmínky o loutnovém nástroji najdeme již v [[Mezopotámie|Mezopotámii]]. Původně se zřejmě jednalo o vydlabanou dýni potaženou zvířecí kůží a opatřenou dřevěným krkem se strunami ze zvířecích střev. Do [[Evropa|Evropy]] dorazila loutna z [[Arabský svět|arabských zemí]], nejpravděpodobněji přes [[Španělsko]]. Arabská loutna - „[[Úd (hudební nástroj)|al ud]]“ - měla jednoduché ostrunění, které bylo rozezníváno plektrem (trsátkem) a nepoužívala [[pražec (hudba)|pražce]]. Plektrum se používalo poměrně dlouhou dobu i v Evropě, ale bylo nakonec vytlačeno hrou prsty, byly přidány vázané pražce a jednoduché ostrunění bylo nahrazeno tzv. sborovým, kdy byly ke stávajícím strunám přidány struny v unisonu nebo v oktávě. Typická renesanční loutna 16. století měla 6 sborů laděných in G nebo in A. Změn průběžně doznávala i konstrukce nástroje samotného a postupně byly přidávány další sbory, takže v polovině 18. století má typická barokní loutna 13 sborů laděných in d. V průběhu evropské historie loutny můžeme napočítat na 40 druhů loutnových nástrojů. Patří mezi ně např. [[theorba]], [[arciloutna]], [[mandora (nástroj)|mandora]], [[cistra]], angelika, [[collascione]] atd. V průběhu 18. stol. zájem o hru na loutnu upadá, posledním aktivně užívaným typem byla barokní loutna a mandora. V důsledku změny hudebního vkusu i sociální funkce hudby její roli kolem roku 1800 přebírají kytarové nástroje. Obraz loutny zůstal nadále v romantických historizujících představách o potulných muzikantech a kolem roku 1900 se vyráběly kytary s korpusem ve tvaru loutny. Ve 20. století byla loutna i hra na ni obnovena v rámci probuzení zájmu o historicky poučenou interpretaci a stala se součástí běžného instrumentáře souborů staré hudby.
 
== Hra ==