České Slezsko: Porovnání verzí

Na [[Opavské knížectví|Opavsku]] byla v 19. století nejdůležitější organizací Matice Opavská, která šířila národnostní myšlenky, českou kulturu a literaturu mezi slovanským obyvatelstvem – to převládalo zejména v okolí [[Opava|Opavy]] a na východ od ní. Před první světovou válkou bylo největším úspěchem založení [[Mendelovo gymnázium|opavského gymnázia]]. Začal vycházet první český místní tisk, vznikaly první české spolky. Pořádaly se tábory českého lidu. Po první světové válce procentuální podíl Čechů ještě posílil s příchodem státních zaměstnanců české národnosti. Avšak do roku 1945 západně od města Opavy a v samotné Opavě tvořili většinu Němci, po druhé světové válce se západní část Slezska i samotná Opava s příchodem dosídlenců počeštila.

Vůbec nejsložitější problematiku Českého Slezska představuje [[Hlučínsko]], jehož území bylo původně z většiny součástí [[Opavské knížectví|Opavska]], jen jeho malá část byla součástí [[Krnovské knížectví|Krnovska]]. [[Habsburská monarchie|Habsburské soustátí]] (potažmo česká koruna) však o toto území po [[První slezská válka|prohrané válce o Slezsko]] na základě [[Vratislavský mír|Vratislavského míru]] v roce 1742 přišlo. Území dnešního Hlučínska se tak stalo součástí [[Prusko|Pruska]] (resp. [[Pruské Slezsko|Pruského Slezska]]) a v roce 1871 součástí [[Německé císařství|Německého císařství]]. ZačaloÚzemí se řadit kdnešního [[Ratibořské knížectvíHlučínsko|Ratibořskému knížectvíHlučínska]]. Vse pozdějšístalo modernísoučástí politickésprávního správěobvodu Hlubčice, v roce 1818 bylo přeřazeno do okresu Ratiboř, jehož součástí zůstalo až do anexe tohoto území Československem. Postupně začalo splývat s historickým územím [[OkresRatibořské Ratibořknížectví|okresuRatibořského Ratibořknížectví]]. Toto území však zůstalo součástí [[Arcidiecéze olomoucká|Olomoucké (arci)diecéze]]. Pruský stát a po většinu doby i Německé císařství byly vůči [[Římskokatolická církev|katolickému vyznání]] zdejšího obyvatelstva velmi tolerantní. Úřadovalo se v [[Němčina|němčině]], po vzniku Německého císařství se i zdejší školství stalo německojazyčným.

Byla to však [[římskokatolická církev]], která se zasloužila o uchování zdejšího jazyka, jenž byl díky příslušnosti jižní části Ratibořska k Olomoucké arcidiecézi nazýván „moravským“ (lidově byl označován jako „po našemu“). „[[Moravština]]“ se vyvinula ze zdejších [[Lašská nářečí|lašských (slezských) dialektů češtiny]], které byly před rokem 1742 silně ovlivněny [[Polština|polštinou]]. Po roce 1742 do nářečí zdejšího obyvatelstva pronikají četné [[Germanismus|germanismy]], a tak vzniká [[prajzština|nářečí tolik typické]] pro tehdejší jižní část Ratibořska. „Moravštinu“ po změně základního školství na německojazyčné bylo možné nadále studovat jako jeden z předmětupředmětů jen na gymnáziu v [[Ratiboř (Slezské vojvodství)|Ratiboři]] a v [[Hlubčice|Hlubčicích]]. Udržela se však nadále v domácí mluvě a v kostele. Zdejší obyvatelstvo se na základě svého jazyka a příslušnosti k Olomoucké arcidiecézi v rámci Pruska a Pruského Slezska identifikovalo jako „pruští Moravci“.