Python: Porovnání verzí

| autor = [[Guido van Rossum]]

| vývojář = [http://www.python.org/psf Python Software Foundation]

| typování = silná, dynamická, [[duck-typing]]

| implementace = [[CPython]], [[Jython]], [[IronPython]], [[PyPy]]

Mimo jiné je v něm [[implementace|implementován]] aplikační server [[Zope]], [[Instalace (software)|instalátor]] a většina konfiguračních nástrojů Linuxové distribuce firmy [[Red Hat]].

 

 

 

 

 

 

Verze 3.0 byla vydána téměř současně (o dva měsíce později) s verzí 2.6 v roce 2008.

 

=== IronPython ===

 

Za výhody lze považovat to, že se Python tímto stává jedním z jazyků pro platformu [[.NET]]. To současně znamená, že jej lze přímo využívat ve všech jazycích platformy [[.NET]]. Vzhledem k významu, jaký platformě [[.NET]] přikládá firma [[Microsoft]], lze očekávat, že význam implementace [[IronPython]] dále poroste. Vzhledem k vlastnostem jazyka Python lze také předpokládat, že se implementace [[IronPython]] stane dlouhodobě podporovanou.

V minulosti se pro zvýšení výkonu používala snadno použitelná knihovna [[Psyco]], která [[transparentnost (informatika)|transparentně]] [[Optimalizace (informatika)|optimalizovala]] kód Pythonu na výkon (JIT). Některé operace byly pomocí Psyco urychleny až řádově<ref name="gp4psyco">http://shootout.alioth.debian.org/gp4sandbox/benchmark.php?test=all&lang=python&lang2=psyco</ref>. Dnes je tato knihovna neudržovaná (cca od roku 2010) a použitelná jen pro 32 bitové prostředí a podporuje Python jen do verze 2.6.

 

 

 

<syntaxhighlight lang="python3">

== Příklady ==

Ukázkový program [[Hello world]] vypadá velmi jednoduše:

print "Hello, World!" # od verze 3.0 print("Hello, World!")

 

Program pro výpočet obsahu kruhu ze zadaného poloměru v syntaxi Python 2:

# toto je komentář a interpret jej ignoruje

 

S = r**2 * math.pi # umocní r na 2 a vynásobí jej pí

print "Výsledek je:", S # zobrazí výsledek

 

Program pro výpočet obsahu kruhu ze zadaného poloměru v syntaxi Python 3:

# toto je komentář a interpret jej ignoruje

 

S = r**2 * math.pi # umocní r na 2 a vynásobí jej konstantou π

print("Výsledek je:", S) # zobrazí výsledek

 

Výpočet faktoriálu v porovnání s jazykem C:

=== Proměnná je pojmenovaným odkazem na objekt ===

Každá proměnná se chápe jako pojmenovaný odkaz na objekt. Přesněji řečeno, jméno proměnné je svázáno s jinak bezejmenným objektem. Příkaz přiřazení nezajistí okopírování hodnoty navázaného objektu. Provede se pouze svázání nového jména s původním objektem.

a = [1, 2]

b = a

Jména ''a'' i ''b'' jsou nyní svázána se stejným objektem. Pokud objekt může být měněn, pak se změna provedená přes jméno ''b'' projeví i při následném přístupu přes jméno ''a''. Příklad – zrušíme první prvek seznamu přes jméno ''b'' a zobrazíme obsah seznamu přes jméno ''a'':

del b[0]

print a

Zobrazí se

[2]

 

=== Funkce se uchovává jako objekt ===

Funkce se chová jako běžný objekt, dokud není zavolána.

def funkce():

print 'Python'

p = [1, 2, 'test', f]

p[3]()

Lze s ní manipulovat, ukládat do proměnných, polí, objektů. Přesněji řečeno, manipuluje se s odkazem na objekt funkce. S objektem funkce je možné podle potřeby svázat i nové jméno, případně ji i kdykoliv předefinovat.

 

=== Do složených datových struktur se ukládají odkazy ===

Do složených datových struktur se ukládají odkazy na objekty, nikoliv objekty samotné. Typ objektu není vázán na odkaz, ale je svázán až s odkazovaným objektem. Z toho vyplývá, že například do jednoho seznamu je možné současně uložit odkazy na objekty libovolného typu:

a = [1, 2, 'pokus', u"UNICODE", ('a tak', u'dále...'), {'4':44, 5:55}]

 

Jinými slovy, z technického hlediska jsou odkazy všechny stejného typu (interního), který nemá žádný vztah k typu odkazovaného objektu. Technicky lze tedy seznam považovat za homogenní [[datový typ]]. Z uživatelského pohledu to vypadá, že do seznamu můžeme vkládat hodnoty různého typu. Ještě jednou – do seznamu se nevkládají hodnoty daných typů, ale jen ''beztypové'' odkazy na příslušné objekty.

 

Existence, či neexistence jména přímo nesouvisí s existencí či neexistencí hodnotového objektu. Význam deklarace proměnné ve smyslu popisu existence související hodnoty tedy rovněž odpadá. Proměnná, jako pojmenovaný odkaz, vzniká v okamžiku, kdy se jméno objeví na levé straně přiřazovacího příkazu. Jméno proměnné může být později svázáno dalším přiřazením s jiným objektem zcela jiného typu.

p = 1

p2 = ""

p3 = p # Kopie odkazu p

 

=== Členské proměnné tříd mohou vznikat až za běhu ===

Mezi běžné praktiky při vytváření objektu patří i založení používaných členských proměnných. Tento obrat se ale v jazyce Python chápe jako užitečná technika, nikoliv jako nutnost. Členské proměnné (čili proměnné uvnitř objektu) mohou vznikat až za běhu.

class pokus: pass #prázdná třída

 

obj.field1 = 33

obj.field2 = 'str'

 

Existují ale techniky, které umožňují prostředky jazyka zamezit možnost dodatečného přidávání členských proměnných.

=== Ortogonalita operátorů ===

Při vývoji jazyka se kladl a klade důraz na to, aby operátory nebyly vázány na specifické datové typy (pokud je to možné). Přípustnost použití operátoru pro konkrétní operandy se navíc vyhodnocuje až za běhu. Prakticky to znamená, že například následující funkci, která v těle používá operátor ''plus'', je možné předat jednak číselné a jednak řetězcové argumenty:

def dohromady(a, b):

return a + b

dohromady(2, 3) # vrátí 5

dohromady("ahoj", ' nazdar') # vrátí 'ahoj nazdar'

 

Nejde jen o zajímavou hříčku. Běžné pythonovské funkce tím získávají vlastnosti, kterými se zabývá [[generické programování]].

 

Je-li očekáván pokračovací řádek zápisu dosud nedokončené konstrukce, pak je vstupní řádek uvozen znaky <code>...</code>. Dokončení zápisu konstrukce vyjadřujeme v interaktivním režimu zadáním prázdného řádku.

>>> def f(c, n):

... return c * n

>>> f(a, 5)

15

 

V interaktivním režimu většinou nepoužíváme příkaz <code>print</code> (ale nic nám v tom nebrání). Pokud chceme zobrazit obsah proměnné, stačí za úvodní znaky zapsat její jméno.

>>> a = 1 + 2

>>> a

3

 

Proměnná <code>_</code> obsahuje poslední takto použitou hodnotu.

>>> f('x', a)

'xxx'

>>> len(_)

3

 

== Python 3.0 ==

 

Funkce <code>raw_input</code> bude přejmenována na <code>input</code> (současný <code>input()</code> zmizí), také iterativní varianty funkcí a metod nahradí svoje předchůdce, které vracely seznamy, takže například funkce <code>range</code> bude v podstatě dnešní <code>xrange</code>, analogicky tomu bude s <code>file.readlines()</code>/<code>file.xreadlines()</code>. Podobně další funkce, vracející list, budou vracet iterátor – např. <code>dict.keys()</code>:

# python 2.x

>>> d = { 'a': 1, 'b': 7 }

>>> [ x for x in d.keys() ] # nebo list(d.keys())

['a', 'b']

 

Další viditelnější změnou je chování operátoru dělení <code>/</code> při použití s celými čísly:

# python 2.x

>>> 5 / 2

>>> 5 // 2

2

 

Zmizí <code>dict.has_key()</code>.

Zápis množin se zjednoduší, <code>set([1, 2])</code> bude možné napsat <code>{1, 2}</code>. Dále například přibude řetězcům nová metoda <code>format</code> jako alternativa ke současnému formátování řetězců procentovou notací.

"ID: %s (%s, %s)" % ("0s9d8f", 0, 3)

# či

# a

"ID: {id} ({x}, {y})".format(x=0, y=3, id="0s9d8f")

 

Dalším příkladem porušení zpětné kompatibility je zavedení nové syntaxe pro oktalová čísla. Ta se doposud zapisují s nulou na začátku, např. <code>0777</code>. Tento formát se stane neplatným a nový bude analogický se zápisem hexadecimálních čísel (<code>0x1ff</code>). Správný zápis bude tedy <code>0o777</code>. Podobně bude možné zapisovat i čísla v binární soustavě.