Neville Chamberlain: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značky: editace z mobilu editace z mobilní aplikace editace z mobilní aplikace pro iOS |
Bez shrnutí editace značky: editace z mobilu editace z mobilní aplikace editace z mobilní aplikace pro iOS |
||
Řádek 29:
Krátce po korunovaci [[Jiří VI.|Jiřího VI.]] odstoupil z funkce premiéra [[Stanley Baldwin]] a jeho nástupcem se stal Chamberlain. V domácí politice dokázal prosadit roku [[1937]] přijetí zákona, který zlepšoval podmínky zaměstnanců průmyslových společností a omezoval maximální pracovní dobu pro ženy a děti.
V zahraniční politice se pokoušel naklonit [[Nacistické Německo|Německu]] a vytvořit z něho partnera ve stabilní [[Evropa|Evropě]]. Předpokládal, že by toho dosáhl navrácením některých [[Německá koloniální říše|bývalých kolonií]]. Nicméně Německo nevyvíjelo velkou snahu jednat o těchto záležitostech. Obešel svého ministra zahraničí [[Anthony Eden|Edena]] a do Německa vyslal svého vyjednavače a tentýž postup uplatnil i vůči [[Italské království|Itálii]], která byla evropskou veřejností kritizována za [[Druhá italsko-etiopská válka|okupaci Etiopie]]. Vyřešení vztahů s Itálií totiž považoval za překážku pacifikace a appeasementu Evropy. Chamberlainova politika vůči Německu byla motivována tradiční britskou snahou o nastolení rovnováhy v Evropě, v tomto případě mezi Německem a Francií, což se projevilo ještě za jeho předchůdce, když Londýn pasivně přihlížel [[remilitarizace Porýní|remilitarizaci Porýní v březnu 1936]].
V únoru [[1938]] [[německý kancléř]] [[Adolf Hitler]] započal nátlak na [[První Rakouská republika|rakouskou]] vládu, aby svolila k [[anšlus|připojení Rakouska k Německu]]. Chamberlain se domníval, že dobré styky s Itálií přesvědčí Hitlera, aby od svého záměru odstoupil, a zároveň, že bude Itálie sloužit jako hráz německé expanzi. Jeho názor kritizoval ministr zahraničí Eden, který poté co byl vládou schválen postup jeho oponenta, rezignoval. V březnu [[1938]] se Rakousko stalo částí Německa, a ačkoli Rakousko žádalo Británii o pomoc, byla výsledkem jen diplomatická nóta. Na jednání vlády poté uvedl, že jediný argument, na který Německo slyší, je vojenská síla a systém kolektivní bezpečnosti je v tomto případě neúčinný. Obětování Rakouska nyní nahradilo neúspěšnou snahu uspokojit Hitlera navrácením kolonií a mělo posílit Třetí říši proti Francii (podle hesla ''vždyť jsou to také Němci'').
Řádek 45:
| isbn = 978-80-7243-597-5
| poznámka = Dále jen PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa''
}}</ref> Zároveň dostal informaci o tom, že se [[Francie]] do případného konfliktu nezapojí.{{Zdroj?}} Chamberlain se obával, že by kvůli Československu mohlo být Spojené království zavlečeno do války. 15. září se na [[Berghof]]u sešel s Adolfem Hitlerem. Jednal z vlastní iniciativy, svůj postoj
Československo mělo obdržet mezinárodní garanci nezávislosti. Chamberlain s tímto souhlasil, neboť odstoupení Sudet bral jako další posílení Německa, které se tímto mělo vyrovnat Francii, která s tímto postupem rovněž souhlasila. Na pozdějších jednáních však Hitler své požadavky rozšířil, což už bylo pro britského premiéra neakceptovatelné, neboť neměl zájem na tom, aby nacisté získali výzbroj československé armády a kontrolu nad zbrojním průmyslem ve vnitrozemí.
| |||