S judem začal v pěti letech pod vedeních svého otce, trenéra (sensei) juda. Ve své době neměl na mezinárodním poli konkurenci. Byl znám především a jedině bojem na zemi (ne-waza), kde vyhrával všechny své zápasy.
V roce 1972 se účastnil jako aktuální mistr světa [[Letní olympijské hry 1972|Letních olympijských her v Mnichově 1972]]. V prvním a ve druhém kole vyprovodil z tatami postupně Tchajwance a Korejce.<ref>Přeloženo z anglické wikipedie.</ref> Ve čtvrtfinále ho čekala velká neznámá Mongol [[Bujadá Bachva]]. S ním vedl velmi vyrovnaný zápas, který se odehrával prakticky jen na zemi (ne-waza). Při jednom souboji na zemi, kdy se střídali v držení jeden druhého, se Bujadovi podařilo Kawagučiho pevně sevřít. Kawagučimu nezbylo než se snažit dostat za hrací plochu. Úmysl se mu podařil, ale za cenu dvou zlomených žeber. Trenér [[Akio Kaminaga]] požadoval doktora, ale sovětský rozhodčí to dobrou minutu nebyl schopen komisařům sdělit. Německý doktor se nakonec dostavil, ale to už se Kawagučimu trošku ulevilo a rozhodl se pokračovat a nakonec v zápase zvítězil na praporky rozhodčích. V semifinále porazil na zemi západního Němce Koppena a dostal se do finálového kola, kde se střetly osudy dvou suverénů v turnaji se dvěma šťastlivci z oprav. V prvním zápase finálového kola porazil Severokorejce [[Kim Jong-Ik|Kima]], který prohrou získal bronzovou medaili. Ve finálovém zápase potom opět narazil na Mongola Bachvu. Po 40sekundovém zápasu ho technikou kouchi-gari poslal na zem a tam dostal do držení.
Po skončení aktivní kariéry pokračoval v rodinné tradici senseie juda.
