Oswald Spengler: Porovnání verzí

Pro špatné zdraví a nervové nesnáze nebyl Spengler odveden do armády a zabýval se svou teorií dějinného růstu a úpadku civilizací. Za války napsal dvě memoranda, německému císaři a šlechtě, kde se přimlouval za národní smíření politických směrů ve prospěch větší moci Německa. V letech [[1918]] a [[1922]] vydal dílo ''Zánik Západu'', které ho okamžitě proslavilo a stalo se tématem mnoha debat a polemik. Po porážce Německa v roce 1918 Spengler vystupoval jako odpůrce parlamentní [[demokracie]] a doufal, že ji nahradí silný [[Diktatura|diktátor]]. Roku 1919 odmítl pozvání na [[Univerzita Georga Augusta v Göttingenu|univerzitu v [[GöttingenGöttingenu]] a roku 1933 na [[Lipská univerzita|univerzitu v [[Lipsko|Lipsku]]. V červenci 1933 ho pozval [[Adolf Hitler|Hitler]] k rozhovoru, ale na podzim téhož roku vydal Spengler knihu ''Léta rozhodování'', kde se od nacismu distancoval a oslavoval italský fašismus. V [[Benito Mussolini|B.Benitu Mussolinim]] viděl typus budoucího [[Caesar|Césara]].

Přes tyto postoje nacistická propaganda knihu nezakázala a snažila se Spenglera přemluvit ke spolupráci. V [[Noc dlouhých nožů|Noci dlouhých nožů]] v červnu 1934, kdy si Hitler vyřizoval účty se svými bývalými spolupracovníky, byli zabiti i dva ze Spenglerových přátel. Nad hrobem jednoho z nich, mnichovského kritika WilliWilliho Schmida držel Spengler pohřební řeč, což byl projev značné odvahy. Od té doby srovnával Spengler nacismus s bolševismem, podle něho tím nejhorším zlem moderní doby. Zemřel náhle v květnu 1936 na srdeční selhání, takže se mluvilo i o tom, že byl zavražděn.