Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 6 586 bajtů ,  před 12 lety
Doplnění údajů a odkazů, nová strukturace textu. Prameny: viz Literatura a Externí odkazy.
'''''Braniborské koncerty''''' ([[BWV]] 1046–1051) [[Johann Sebastian Bach|Johanna Sebastiana Bacha]] patří k nejvýznamnějším dílům [[barokní hudba|barokní hudby]]. <br />
== Historie ==
Tento cyklus, nazvaný původně ''„Six Concerts avec plusieurs instruments“'' (''„Šest [[koncert (hudební skladba)|koncertů]] pro různévíce nástroje“nástrojů“''), byl dokončen zřejmě v letech 1718-21 v [[Köthen|Köthenu]]. V roce [[1721]] byl věnován [[Braniborsko|braniborskému markraběti]] [[Christian Ludwigmarkrabě|markraběti]] Christianu Ludwigovi]], který Bachovu práci během krátkého setkání v [[Berlín|Berlíně]] (1718/19) inicioval. <br />
Název Braniborské koncerty použil poprvé v 70.letech [[19. století]] známý Bachův životopisec a badatel Philipp Spitta.
 
== Interpretace ==
Koncerty jsou i dnes souborně prováděny jen vzácně a jsou považovány za jeden z vrcholů interpretačního umění, nejen pro náročnost koncertantních partů. Zejména ve 2.polovině 20.století bylo jejich provádění spojeno s řadou stále diskutovaných otázek (např. velikosti ansámblu, temp, dynamiky, respektování skladatelova zápisu a v neposlední řadě i otázky nástrojů, které v obsazení orchestru 20.století oproti baroknímu instrumentáři chyběly). Stále zřetelněji se tak projevovaly rozdíly mezi „tradičním“ pojetím (např. nahrávka [[Herbert von Karajan|Herberta von Karajana]]) a hledáním nové, historicky poučené interpretace.<br />
Braniborské koncerty jsou, zejména pro náročnost koncertantních partů, považovány za jeden z vrcholů interpretačního umění a jsou dnes prestižní součástí [[repertoár|repertoáru]] významných hudebních těles na celém světě. <br />
Tato nová generace interpretů realizovala zanedlouho i své první souborné nahrávky Braniborských koncertů: vznikly téměř současně ve Freiburgu (Collegium Aureum s Gustavem Leonhardtem), Vídni (Concentus Musicus Nicolase Harnoncourta) a v Praze ([[Ars rediviva]] [[Milan Munclinger|Milana Munclingera]], v koprodukci [[Supraphon|Supraphonu]] a Columbie, sólistou ve 2. koncertu byl tehdy již světově proslulý francouzský trumpetista [[Maurice André]]. - Nahrávka byla vzápětí oceněna prestižním francouzským časopisem Diapason a měla četné reedice v 70.-90.letech, kdy se poprvé objevila i na kompaktním disku. Po roce 2000 realizovaly další CD reedice některé zahraniční labely, u nichž je dosud v nabídce.) Podrobněji:[http://www.frantisekslama.com Diskografie Ars rediviva].
Do poloviny [[20. století]] se však jejich souborná provedení objevovala jen ojediněle, především zásluhou [[dirigent|dirigentů]], kteří do tradičního repertoáru soustavněji zařazovali i [[klasicismus|předklasická]] díla (např.Alfred Cortot, Adolf Busch, Hermann Scherchen, Otto Klemperer). Zlom nastal v následujících dvou desetiletích, kdy nebývalý zájem o starou hudbu přinesl s sebou také hledání cest k její historicky poučené interpretaci. Přirozeným východiskem se stal návrat k původnímu [[nota|notovému]] textu a studium historických pramenů o dobové interpretační praxi. Stále se ovšem používaly převážně moderní [[hudební nástroj|nástroje]], především proto, že úroveň poznatků o stavbě historických replik a o autentické technice hry neumožňovala dosáhnout esteticky uspokojivých řešení. Přesto zejména interpretace [[20. století|šedesátých let]] významně přispěla k objevení Bachova díla v jeho historickém kontextu a zásadním způsobem v tomto smyslu ovlivnila i hudební veřejnost.
Vynikající nahrávky uskutečnil později např. H. Rilling, J. Savall (Le Concert des Nations), R. Goebel (Musica Antiqua Köln) a další specialisté v oblasti barokní hudby.
 
Každé nastudování Braniborských koncertů bylo tehdy spojeno s řadou otázek, o nichž se zčásti diskutuje dodnes (např. velikost ansámblu, [[tempo|tempa]], [[hudební terminologie|dynamika]], [[hudební terminologie|realizace]] partů aj.). Stále zřetelněji se tak projevovaly rozdíly mezi „tradicionalisty“ (např. nahrávka [[Herbert von Karajan|Herberta von Karajana]]) a novou generací, ale i uvnitř jí samotné (Nicolas Harnoncourt, Gustav Leonhardt, Karl Richter, Karl Ristenpart a další).
Každý z Braniborských koncertů má svou specifickou strukturu a instrumentaci. Nalezneme zde nejen prvky consortů (3. a 6. koncert), concerta grossa (mj. 2. koncert) a sólového concerta italského typu (4. a 5. koncert), ale i suity a fugy.
 
I v Československu se první souborná nahrávka Braniborských koncertů vztahuje k tomuto průkopnickému období revivalismu předklasické hudby. Uskutečnila ji v letech [[20. století|1964-5]] [[Milan Munclinger|Munclingerova]] [[Ars rediviva]] v koprodukci [[Supraphon|Supraphonu]] a americké [[hudební vydavatelství|Columbie]]. Sólistou v druhém koncertu byl tehdy již světově proslulý francouzský trumpetista [[Maurice André]], v ostatních koncertantních partech vystoupili špičkoví čeští instrumentalisté, např. hornista [[Miroslav Štefek]], flétnista [[František Čech]], hobojisté Jiří Mihule a [[Stanislav Duchoň]], fagotista [[Karel Bidlo]], houslista [[Václav Snítil]], kontrabasista a violonista [[František Pošta]], cembalisté [[Viktorie Švihlíková]] a [[Josef Hála]] a další. Nahrávka byla oceněna prestižním francouzským časopisem Diapason a měla četné reedice v [[20. století|70.-90.letech,]] kdy se poprvé objevila i na kompaktním disku. Po roce [[2000]] realizovaly další [[kompaktní disk|CD]] reedice některé zahraniční [[hudební vydavatelství|labely]], u nichž je dosud v nabídce. <br />
V [[20. století|70.letech]] uskutečnila Ars rediviva novou soubornou nahrávku pro [[Československý rozhlas]] a v [[20. století|80.letech]] Braniborské koncerty provedla na [[Pražské jaro (festival)|Pražském jaru]]. Do roku [[2006]], kdy vznikla zásluhou souboru Musica Florea první česká nahrávka na historické nástroje, byla Ars rediviva jediným českým ansámblem, který toto Bachovo dílo souborně nahrál a jako součást repertoáru mnohokrát koncertně provedl doma i v zahraničí.
 
Na historické nástroje se poprvé pokusil Braniborské koncerty souborně provést již v [[20. století|padesátých letech]] Jascha Horenstein s Komorním orchestrem [[Vídeň|Vídeňských]] symfoniků a o deset let později Nicolaus Harnoncourt se souborem Concentus Musicus Wien. Skutečný zlom přinesla však teprve [[20. století|sedmdesátá]] a [[20. století|osmdesátá léta]] (Gustav Leonhardt, S.a W.Kuijkenové; Trevor Pinnock, The English Concert). Vynikající nahrávky uskutečnili např. Christopher Hogwood (Academy of Ancient Music), Reinhard Goebel (Musica Antiqua Köln), Jordi Savall (Le Concert des Nations) a další specialisté v oblasti barokní hudby.
 
== Struktura a instrumentace ==
Každý z Braniborských koncertů má svou specifickou strukturu a instrumentaci. Nalezneme zde nejen prvky consortů (3. a 6. koncert), [[concerto grosso|concerta grossa]] (mj. 2. koncert) a sólového concerta italského typu (4. a 5. koncert), ale i [[suita|suity]] a [[fuga|fugy]].
 
Koncert č.2 F dur je součástí Sounds of Earth, hudby, která putuje jako poselství lidstva vesmírem.
 
 
== Významné nahrávky (výběr) ==
== Externí odkazy ==
(Uvedeny jsou pouze souborné nahrávky, uspořádáno chronologicky. Informace jsou uvedeny vždy v tomto pořadí: dirigent/vedoucí nahrávky - orchestr/ansámbl, ev.významní sólisté - label - rok vydání nebo reedice)
 
'''Nejstarší zvukové záznamy:'''
* http://www.jsbach.org/munclingerbrandenburgconcertos.html
* Alfred Cortot, Orchestre de l´Ecole Normale de Musique, Paris, Koch, 1932
* [http://www.frantisekslama.com Archiv Františka Slámy]
* Adolf Busch, Adolf Busch Chamber Players, EMI Reference, 1935-36
* [http://www.rozhlas.cz/d-dur/download/ Nahrávka Braniborských koncertů ke stažení ze stránek Českého rozhlasu] (Pozor, doprovodné texty k této nahrávce na stránkách Českého rozhlasu obsahují některé chybné informace.)
'''Tradiční/(spíše tradiční) nastudování:'''
* Hermann Scherchen, Orchester der Wiener Staatsoper (Adolf Scherbaum trubka, Willi Boskovsky housle...), Millenium Classics, 1959
* Otto Klemperer, Pro Musica, EMI/Vox Box Legends
* Herbert von Karajan, Berliner Philharmoniker (Chirley Hopkins, Adolf Scherbaum, Lothar Koch...), Deutsche Grammophon, 1965
* Lorin Maazel, Berliner Rundfunkorchester (M.André...), 1966
* Karl Münchinger, Stuttgarter Kammerorchester (Aurele Nicolet flétna), London 1967
* Rudolf Baumgartner, Festival Strings Lucerne (Josef Suk housle, Aurele Nicolet flétna, Christiane Jaccottet cembalo...), BMG, 1978
* Bohdan Warchal, Slovenský komorný orchester, Opus, 1978
* Yehudi Menuhin, Bath Festival Orchestra, Angel, 1989
 
'''Směřování k dnešní historicky poučené interpretaci (HIP):'''
* Josef Mertin, Kammerorchester der Wiener Symphoniker (E.Melkus housle, N. Harnoncourt gamba, G.Leonhardt cembalo...), začátek 50.let
* Jascha Horenstein, Kammerorchester der Wiener Symphoniker (N.Harnoncourt...), Vox, 1954
* Felix Prohaska, Kammerorchester der Wiener Symphoniker, Amadeo (Artemis/Vanguard), 1957
* Kurt Redel, Pro arte (Maurice André trubka ...)
* Karl Richter, Kammerorchester Karl Richter (A.Scherbaum trubka, K.Schowchoe flétna, K.Richter cembalo...), Teldec, 1958
* Karl Ristenpart, Saarländisches Kammerorchester (M.Oheim horna, P.Pierlot hoboj, H. Schneidewind trubka...), Accord, 1962
* Nicolaus Harnoncourt, Concentus Musicus Wien, Telefunken/Teldec, 1964
* Milan Munclinger, Ars rediviva, Supraphon/Columbia, 1965
* I Musici (H.Holliger hoboj, F.Ayo housle, M. Larrieu flétna, M. André trubka ...), Philips, 1965
* Gustav Leonhardt, Collegium Aureum, Deutsche Harmonia Mundi, 1965-7
* Karl Richter, Münchener Bach-Orchester (A.Nicolet flétna, H.Schneeberger housle, P. Thibaud trubka, H.Baumann horna, Karl Richter a Hedwig Bilgram cembalo...), DG/Archiv Produktion, 1967
* Neville Marriner, Academy of St.Martin-in-the-Fields (A.Bernard, H.Holliger, M.Petri, H.Szeryng, J.-P.Rampal...), Philips, 1980
 
'''HIP od 70.let do současnosti:'''
* Gustav Leonhardt (+ S.a W.Kuijkenové hsle, gamba, cello, Claude Rippas trubka ...), Sony, 1976-7
* Trevor Pinnock, The English Concert, DG/Archiv Produktion, 1979-82
* Christopher Hogwood, Academy of Ancient Music, L´Oiseau-Lyre, 1985
* Reinhard Goebel, Musica Antiqua Köln (R.Goebel housle, Jaap Ter Linden gamba, W.Hazelzet flétna, Robert Hill a Henk Bouman cembalo...), DG/Archiv Produktion,1987
* Jordi Savall, Le Concert des Nations, Astrée-Auvidis, 1991
 
 
Nejvíce nahrávek - včetně videozáznamů a DVD - uskutečnil patrně Nikolaus Harnoncourt se souborem Concentus Musicus Wien.
 
 
== Literatura ==
* Christoph Wolff: ''Johann Sebastian Bach - The Learned Musician'', WW Norton, New York, 2000
* ''Brandenburgische Konzerte'', Neue Bach-Ausgabe, Bärenreiter TP9, 1988
 
== Externí odkazy ==
* [http://www.jsbach.org/1046.html Přehled nahrávek Braniborských koncertů na stránkách Bachovy společnosti]
* [http://abel.hive.no/trompet/andre/db/list.php?&choice=LP Diskografie Maurice André]
* [http://abel.hive.no/trompet/andre/db/show.php?&id=184 Ars rediviva v Diskografii Maurice André] (Uvedená jména instrumentalistů se týkají CD reedice Supraphonu, jejíž součástí byly i Bachovy orchestrální suity. Přesnější informace o sólistech v první české souborné nahrávce Braniborských koncertů z r.1965 uvádí Diskografie Ars rediviva.)
* [http://www.frantisekslama.com/index.php?navigation=12 ArchivDiskografie FrantiškaArs Slámyrediviva]
* [http://www.rozhlas.cz/d-dur/download/ Nahrávka Braniborskýchsouboru koncertůMusica ke stažení ze stránek Českého rozhlasuFlorea.] (Pozor, doprovodnéDoprovodné texty k této nahrávce na stránkách Českého rozhlasu obsahují bohužel některé chybné informace.)
 
 
154

editací