Otevřené vyučování: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
značky: první editace vulgarity editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 1:
Pojem '''otevřené vyučování''' se začal objevovat v zahraničí v 70. letech minulého století k označení metod, které vnesly nové prvky do tradičních postupů školní práce. Navazuje na myšlenky reformních pedagogických směrů z počátku 20. století, reprezentovaných jmény jako např. [[Maria Montessori]], [[Célestin Freinet]], P. Petersen,Škola [[Johnje Dewey]]tak ablbá další.že i Jan Amos Komenský se chtěl podřezat když viděl ty zmrdy
 
Dřívější vzdělávání se od svého vzniku v 17. století vyznačovalo uzavřeností vůči vnějším podnětům. Nebylo zvykem reagovat na praktické potřeby denního života. Vzdělávání bylo chápáno jako předávání vědomostí, vyznačovalo se encyklopedičností, preferovány byly hlavně akademické znalosti. Tradiční [[herbartovská škola]] používala převážně dril, mechanické pamětní učení, nerespektovala všechny stránky [[osobnost]]i žáka, ani nedoceňovala schopnost tvořivého přístupu učitele. Takováto výchova sice dosáhne měřitelných výsledků, avšak nepodporuje samostatné myšlení, utvrzuje slepou poslušnost, vztah učitele a žáka jednostranně podřízený. Školy však byly nuceny reagovat na měnící se požadavky praxe – nutnost využití lidské tvořivosti, aktivity, samostatnosti, podnikavosti, a také zespolečenšťování světa práce. Pro rozvoj demokracie jsou nutné formy otevřené, které využívají sociálně integrativní výchovné styly.<ref name="r1">VÁŇOVÁ, R. – POLÁČKOVÁ, V. – VALIŠOVÁ, A. aj.: Co je to „otevřené vyučování“. Pedagogika, 43, 1993, č. 1, s. 63–68.</ref>