Wikipedie

Bitva u Custozy (1866): Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Bitva: podmaršálek je špatně, v originálním slově není zdrobnělina
Verze 18350898 uživatele Koudy02 (diskuse) zrušena, v originále čeho je podmaršálek ?, zpě na předchozí znění článku
značka: vrácení zpět
Řádek 54:
Italské jednotky začaly překračovat Mincio už 23. června a za rozbřesku příštího dne v něm pokračovaly. Sestava byla zleva doprava následující: ''I. sbor'' generála Duranda (pěší divize 1, 2, 3 a 5), ''II. sbor'' generála Cuchiariho (pěší divize 4, 6, 10 a 19) a ''III. sbor'' generála Della Rocca (pěší divize 7, 8, 9 a 16 a Řadová jezdecká divize). Přechod probíhal v pohodové náladě, protože si italské velení stále nedokázalo představit, že by se někde poblíž nacházel nepřítel, navíc chystající se zaútočit.
 
Rakouská vojska soustředěná paralelně s Italy s mírně přesahujícím pravým křídlem byla připravena zaútočit podle arcivévodova plánu. Ten spočíval v tom, že ve středu jeho sestavy stojící ''VII. sbor'' podmaršálapodmaršálka Maročiče na sebe bude vázat střed italské sestavy, vlevo od něj stojící ''IX. sbor'' podmašálka Hartunga bude na začátku bitvy v záloze a posléze se stane čepem kolem kterého se bude točit rakouská sestava. Úplně na levém křídle se nacházelo rakouské Záložní jezdectvo, které mělo znepokojovat italský ''III. sbor'' a snažit se ho vylákat co možná nejdále na východ. K rozhodujícímu útoku byl určen ''V. sbor'' generála Rodicha a Záložní pěší divize generála Rupprechta na pravém křídle. ''V. sbor'' měl napadnout italské levé křídlo a zároveň měla Záložní pěší divize zaútočit přímo na jih mezi italský ''I. sbor'' a Mincio a ovládnout strategické mosty přes řeku. V tu chvíli by byla italská armáda zbavena možnosti ústupu a následný pohyb rakouské sestavy se Záložní pěší divizí na řece Mincio a čepem otáčení u ''IX. sboru'' by ji tlačil na východ a po částech ničil.
=== Jezdecký útok ===
[[Soubor:Ulanen 13.jpg|upright=0.8|thumb|Plukovník Rodakowski v čele pluku Trani<br />Ludwig Koch 1908]]
Řádek 67:
=== Custoza ===
[[Soubor:Amadeo I de España, de Vicente Palmaroli (Museo del Prado).jpg|upright=0.8|thumb|Princ Amadeo I. Savojský]]
V době, kdy Záložní pěší divize bojovala o přežití na Monte Cricol, stál celý střed rakouské sestavy v klidu v okolí osady Sommacampagna. ''VII.'' a ''IX. sbor'' čekaly, až se Záložní pěší divize probije k Minciu a začne celý plánovaný pohyb rakouské sestavy na jihovýchod. V té době italský vrchní velitel La Marmora, překvapený tím, že obě jeho křídla narazila na nepřítele, přikázal [[Granátník|granátnickým]] brigádám Brignoneho 3. divize obsadit výšiny nad Custozou a zajistit tak spojení mezi ''I. sborem'' vlevo a ''III. sborem'' vpravo. Podle tohoto rozkazu začali sardinští granátníci generála di Treville a lombardští granátníci prince [[Amadeus I. Španělský|Amadea]] obsazovat Monte Croce a Monte Torre. Tento pohyb zneklidnil [[podmaršálek|podmaršálapodmaršálka]] Hartunga natolik, že neváhal porušit arcivévodovy rozkazy a na vlastní odpovědnost vyslal brigády Wecbeker a Böcker ze svého ''IX. sboru'' proti granátníkům. V těžkém terénu na úpatí Monte Croce a Torre se tak rozhořel urputný zápas, ve kterém měli navrch italští granátníci. Vojáci ''IX. sboru'' je nebyli schopni vytlačit z jejich obranných pozic a když už se tak stalo, byli granátníci připraveni dobýt ztracený prostor nazpět bodákovou ztečí.
 
Když dal podmašálek Hartung rozkaz k útoku svého sboru, stála severně od něj na Monte Godi jedna brigáda detašovaná od ''VII. sboru''. Její velitel generál Scudier pochopil, že ''IX. sbor'' začíná útočit na Monte Croce a považoval za svoji povinnost postoupit vpřed a tím jednak podpořit jeho útok a jednak vykrýt jeho obnažený týl. Sotva ale jeho jednotky postoupily dál na západ na Monte Molimenti pochopil, že narazil na díru v italské obraně. Nezaváhal ani okamžik a hnal svoje muže stále dál přes řídkou clonu italských jednotek. Rakušané prorazili na Monte Arabica, na strmých svazích Monte Belvedere pobrali více než 350 zajatců a nakonec dvě roty pěšího pluku korunního prince Rudolfa vytlačily po tvrdém boji italské jednotky z Custozy a ves obsadily. Scudier se tak dostal hluboko do sestavy nepřítele a ovládl klíčové postavení celého bojiště. To už se ovšem kolem Custozy stahovaly italské posily. Odloučené jednotky sardinských a lombardských granátníků, zálohy Della Roccova ''III. sboru'' a 9. divize, kterou tam poslal osobně král. Generál Scudier naznal, že proti takové přesile nemá šanci vesnici udržet, navíc do jeho mužů neustále bily baterie z Monte Torre, a proto se rozhodl ustoupit bez boje. Přes Monte Molimenty se brigáda vrátila tam, odkud vyšla.<ref>generál Scudier byl po válce postaven za zbabělost před vojenský soud, ale císař jednání tribunálu přerušil před vynesením rozsudku</ref>
Řádek 74:
Kolem poledního se bitva vyvíjela jednoznačně lépe pro Italy. Generál Durando zastavil útočící rakouské pravé křídlo a zahnal ho do defenzivy. Granátníci úspěšně drželi Monte Croce i Toree a strategická Custoza byla dobyta zpět 9. divizí. Z Della Roccova ''III. sboru'' zatím do bojů zasáhla jen část jednotek a čerstvý ''II. sbor'' teprve překračoval řeku. V tu chvíli ale prokázal arcivévoda Albrecht nebývalou pružnost. Po konzultaci s Rodichem pochopil, že pravé křídlo nemá dost sil rozhodnout bitvu, opustil tedy nerealizovatelný plán a rozhodl se pro jiný. Cílem už nebylo italskou sestavu obejít, ale rozštípnout vedví. Vyčerpaní vojáci Záložní pěší divize a brigády Piret se vrhli do dalšího útoku, ale tentokrát jen proto aby umožnili ''V. sboru'' odpoutat se od nepřítele. Generál Rodich přeskupil svoje brigády do útočných kolon, ale tentokrát s nimi nevyrazil na západ k Minciu, ale na jih k výšinám Santa Lucia a Monte Belvedere nad Custozou. Generál Hartung dostal rozkaz aby se dál snažil dobýt Monte Croce a Monte Torre.
 
Ve stejnou dobu vyrazila spojka i k podmaršálovipodmaršálkovi Maročičovi s rozkazem, aby do útoku na Custozu nasadil i poslední rakouské zálohy – brigády Töply a Welserheimb svého ''VII. sboru''. Tento rozkaz byl prakticky zbytečný, protože podmaršálpodmaršálek, sotva zpozoroval, že ''V. sbor'' mění směr útoku a řadí se proti Santa Lucii, pochopil kolik uhodilo a na vlastní odpovědnost nechal své brigády zaútočit směrem na Custozu. Když posel s rozkazem od arcivévody dorazil, útočily už Maročičovy jednotky na svahy Monte Arabica. Jednotky 9. italské divize, a to především 35. a 51 pluk a 34. pluk [[bersaglier]]ů na Monte Belvedere, kladly statečný odpor, ale po celodenním boji už byli Italové vyčerpaní a náraz čerstvých Maročičových sil nevydrželi. Rakušané ovládli výšiny a po krátkém odpočinku, kolem půl páté, mohl začít společný útok ''V.'' a ''VII. sboru'' přímo proti Custoze. Italové se ve vesnici drželi statečně, ale když se v jejich týle objevil III. prapor pluku arcivévody Leopolda od ''V. sboru'' (který zabloudil během útoku na Monte Belvedere a teď šel za hlasem děl) rozhodli se zahájit ústup za řeku Mincio.
 
== Po bitvě ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Custozy_(1866)“