Jan Antonín Baťa: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Jan Baťa je zvolen předsedou Světové asociace pro obchodní vzdělávání. Vychází jeho kniha „Spolupráce“. značka: editace z Vizuálního editoru |
m udělány odstavce dle letopočtu značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 12:
Jeho studijní pobyt v [[Porýní]] přerušila [[první světová válka]].
Po smrti Tomáše Bati v roce [[1932]] se stal jediným akcionářem firmy Baťa, a. s., Zlín. Převod akcií se úředně projednával od července 1932 do ledna 1933, na držení akcií se podíleli Jan Antonín Baťa a [[Marie Menčíková|Marie Baťová]], vdova po Tomáši Baťovi. Řízení podniku bylo v letech 1932–1939 v rukou Jana A. Bati. Jako ředitele firmy si vybral [[Dominik Čipera|Dominika Čiperu]] a [[Hugo Vavrečka|Hugo Vavrečku]].
V letech 1934–1938 vybudoval tzv. ''[[Baťův kanál]]'' neboli ''Průplav Otrokovice-Rohatec'', což je historická vodní cesta v délce 52 km, která spojovala Otrokovice s Rohatcem a částečně využívala i řeku Moravu ( denně na stavbě pracovalo až 800 dělníků, práce se prováděly ručně, bez použití mechanizace). V roce 1936 je Jan Baťa zvolen předsedou Světové asociace pro obchodní vzdělávání. Vychází jeho kniha „Spolupráce“. V rámci rozvoje společnosti uskutečnil cestu kolem světa, na které kontroloval stávající pobočky, hledal nové dodavatele i uzavíral nové kontrakty. Cestu uskutečnili na palubě tehdy ultramoderního letounu [[Lockheed L-10 Electra|Lockheed Electra]]. Z baťovského letiště v [[Letiště Zlín|Otrokovicích]] odlétli 6. ledna [[1937]]. Cesta vedla přes [[Rakousko]], [[Itálie|Itálii]], [[Tunisko]], [[Libye|Libyi]], [[Egypt]], [[Britský mandát Palestina|Britské mandátní území]], [[Libanon]], [[Irák]], [[Írán|Persii]], [[Indie|Indii]], [[Myanmar|Barmu]], [[Thajsko]], [[Nizozemská východní Indie|Nizozemskou východní Indii]], [[Singapur]], [[Malajsie|Malajsii]], [[Francouzská Indočína|Francouzskou Indočínu]], [[Hongkong]], [[Čína|Čínu]], [[Japonsko]], [[Havajské ostrovy]], [[Spojené státy americké|USA]], [[Francie|Francii]] a [[Německo]] zpět do [[Československo|Československa]]. Přes oceány se výprava plavila lodí. Z celkových 54 000 km bylo letadlem vykonáno 24 656 km (havarovaný letoun byl z [[Chicago|Chicaga]] poslán na opravu v USA a do Zlína pak dopraven v listopadu [[1937]]). Celá výprava přistála tak, aby návrat mohl být oslavován při prvomájové slavnosti roku 1937. Z této cesty vznikl (kromě řady nových obchodů) filmový dokument, bohatá fotodokumentace a cestopisná kniha ''[[Za obchodem kolem světa]]''. Po cestě Jana Bati kolem světa vzniká elitní internát Tomášov, kde musí frekventanti i mezi sebou navzájem hovořit cizími jazyky. Za sedm let působení v čele zlínských Baťových závodů i v čele baťovské světové obchodní a výrobní organizace si Jan Antonín Baťa zaregistroval 100 patentů. Ty buď přímo nesou jeho jméno (obuvnické stroje a zlepšováky) nebo vznikly pod jeho vedením. Nejvýraznější budouvou, kterou nechal J. A. Baťa postavit je [[Baťův mrakodrap]] (1938) nesla přívlastek "nejvyšší betonová stavba Evropy". Mrakodrap byl správním a administrativním centrem podniků Baťa. Po druhé světové válce se stal administrativním a řídícím centrem nástupnických podniků SVIT. Od roku 2004, po rozsáhlé rekonstrukci celé budovy 21, zde sídlí Krajský a Finanční úřad Zlínského kraje. Budova je Kulturní památkou ČR a pověstná pojízdná kancelář J .A. Bati, láká velké množství turistů i dnes.
V roce [[1938]] vydal knihu ''[[Budujme stát pro 40 000 000 lidí]]'', v níž představil veřejnosti rozsáhlé [[Ekonomika|hospodářské]] záměry.
Řádek 19 ⟶ 29:
Koncem června [[1939]] opustil území [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu]], odcestoval do [[Spojené království|Británie]] a odtud se přepravil do [[Spojené státy americké|USA]]. Zde se snažil ovlivnit prezidentskou volební kampaň, načež mu byl znemožněn pobyt ve Spojených státech – roku [[1941]] je opustil a usadil se v [[Brazílie|Brazílii]]. Objevily se pověsti o jeho přípravách na přesun českého obyvatelstva do [[Patagonie]], což se prokázalo jako zcela scestné a nepravdivé. Po válce se marně pokoušel očistit své jméno a např. [[čestný doktorát]], který mu 26. března [[1938]] udělilo [[Vysoké učení technické v Brně|Vysoké učení technické]], mu byl po květnu [[1947]] neprávem odebrán.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Kuslová | jméno = Hana | titul = Představení osobnosti J. A. Bati | sborník = Jan Antonín Baťa - život a dílo, pokračovatel práce Tomáše Bati : mezinárodní konference : sborník : Zlín 2.-3. května 2007 | vydavatel = Statutární město Zlín | místo = Zlín | rok vydání = 2007 | isbn = 978-80-239-9247-2 | strany = 5}}</ref> Navíc předsedou soudního senátu byl komunista, který měl zájem na diskreditaci J. A. Bati.{{Fakt/dne|20140927005743}} (Tato skutečnost byla i mezi obyvateli Zlína dlouho známa, avšak zájem soudu se podařilo prokázat až při rehabilitačním procesu.{{Fakt/dne|20140927005743}}) V této snaze byli úspěšní až brazilští potomci Jana A. Bati, včetně jeho amerického vnuka Johna Nashe (i za podpory synovce Tomáše J. Bati) až v roce 2007, kdy soud definitivně uznal Jana Antonína Baťu nevinným a rehabilitoval ho (firma Baťa patřila k největším přispěvatelům odboje Čechů a Slováků během druhé světové války). Za svého života vedl rovněž soudní spor s ostatními členy rodiny (Tomášem J. Baťou juniorem a jeho matkou Marií Baťovou) o vlastnictví společnosti [[Baťa]] (tedy jejích zahraničních poboček, protože Baťovy závody v Československu byly v roce [[1947]] [[znárodnění|znárodněny]]). V tomto sporu nebyl úspěšný, spor prohrál díky lživému jednání a intrikám ze strany Tomáše J. Bati juniora a jeho matky a také díky tomu, že Československá vláda nevydala existující a pravdivé dokumenty související se závětí Tomáše Bati seniora a také prohlášení Tomáše Bati juniora a jeho matky o souhlasu s dědickým vypořádáním a převodu firmy na J.A. Baťu; majetek tak připadl v rozporu s tehdejšími československými zákony, [[Tomáš Baťa mladší|Tomáši Janu Baťovi]] (synovi Tomáše Bati).
Poté co se uchýlil do [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]], založil Jan Antonín Baťa řadu nových obuvních a jiných společností. Zakládal a rozvíjel nová města podle vzoru [[Zlín]]a ([[Batatuba]], [[Indiana SP]], [[Mariapolis]], [[Bataguassu]] nebo [[Batayporã]]). Roku 1946 bylo Janu Antonínu Baťovi uděleno brazilské občanství. V roce [[1957]] je devětapadesátiletý Jan Antonín Baťa za své uskutečněné kolonizační projekty navržen na Nobelovu cenu míru. Navrhovateli jsou vdova po americkém prezidentu Eleanor Rooseveltová a generální tajemník OSN Dag Hammarskjöld. Jan Baťa se kandidatury vzdává ve prospěch brazilského kandidáta Mariana Candida Rondôna. Jedním z největších děl Jana Antonína Bati je most přes řeku [[Paraná (řeka)|Paraná]], který spojuje brazilské státy [[Mato Grosso do Sul]] a [[São Paulo (stát)|São Paulo]]. Právě na popud Jana Antonína Bati most vyprojektovali jeho inženýři a výstavbu realizovala brazilská vláda. Pozvání ke slavnostnímu otevření přišlo Janu Antonínu Baťovi v době, kdy byl již těžce nemocný.
Jan Antonín Baťa zemřel 23. srpna [[1965]] v [[Brazílie|Brazílii]] právě v den, kdy se nový most slavnostně otevíral. V rodinném archívu po něm zůstává na čtyřicet svazků hospodářských studií, úvah, cestopisů, románů a poezie. === Ocenění ===
| |||