Dobrodružná literatura: Porovnání verzí

[[Češi|Česká]] dobrodružná literatura se rozvíjela v podstatě ve stejné [[žánr]]ové bohatosti, jako dobrodružná literatura světová. Její prvky můžeme najít již v staročeském [[Rytíř|rytířském románu]] ''[[Alexandreis]]'' z konce [[13. století]] nebo v cestopise [[Václav Šašek z Bířkova|Václava Šaška z Bířkova]] z druhé poloviny [[15. století]]. Od [[16. století]] a zejména pak v době [[české národní obrození|českého národního obrození]] koncem [[18. století|18.]] a na počátku [[19. století]] byly vydávány tzv. ''[[Knížky lidového čtení]]'' jako nenáročná četba širokých vrstev měst i venkova. Ve většině případů šlo o dobrodružně fantastická vyprávění cizího původu, často velmi stará, společná s jinými evropskými literaturami, jejichž české zpracování pevně vrostlo do naší literární tradice. Objevovaly se také triviální lupičské romány, jako byl např. ''Lips Tulian''. V druhé polovině [[19. století]] se začal rozvíjet [[historický román]], jehož hlavní úlohou ovšem bylo poukázat na slavnou [[Češi|českou minulost]] a podpořit tak obrozenecké hnutí ([[Zikmund Winter|Winter]], [[Alois Jirásek|Jirásek]]), přesto se také objevili spisovatelé, kteří dějiny využívali k napsání napínavých příběhů (především [[Josef Svátek]]). Počátky [[Science fiction|science-fiction]] v [[Češi|české literatuře]] můžeme v té době najít v některých [[romaneto|romanetech]] [[Jakub Arbes|Jakuba Arbesa]] a ve ''[[Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století|Výletech pana Broučka]]'' ([[1888]]) od [[Svatopluk Čech|Svatopluka Čecha]]. Na ně navázal v první polovině [[20. století]] [[Karel Čapek]], který poprvé ve své [[drama|divadelní hře]] [[R.U.R.]] z roku [[1920]] použil slovo [[robot]] (slovo vymyslel jeho bratr [[Josef Čapek|Josef]], když se ho Karel ptal, jak má umělou bytost pojmenovat). Kromě této hry napsal [[Karel Čapek]] napsal i další díla, která lez zařadit do oblasti [[Science fiction|science-fiction]], např. [[román]] ''[[Krakatit]]'' z roku [[1922]], všechna však svým závažným obsahem překračují její rámec. Na tradice napínavé dobrodružné četby navázali v druhé polovině [[20. století]] například [[Radovan Šimáček]] (např. historická [[detektivní román|detektivka]] ''[[Zločin na Zlenicích hradě L. P. 1318]]'' z roku [[1941]]) a [[Vladimír Neff]] svou trilogií ''Královny nemají nohy'' ([[1973]]), ''Prsten Borgiů'' ([[1975]]) a ''Krásná čarodějka'' ([[1980]]) odehrávající se v době [[Třicetiletá válka|třicetileté války]].

 

* [[František Flos]], autor mnoha dobrodružných [[román]]ů (např. [[Lovci orchidejí]] z roku [[1920]]), považovaný někdy díky své šíři záběru za [[Češi|českého]] [[Jules Verne|Julese Verna]],

* [[Alois Musil]], významný [[Orientalistika|orientalista]], [[arabistika|arabista]], [[Biblistika|biblista]], [[Cestování|cestovatel]], [[Etnografie|etnograf]] a [[spisovatel]], autor dvaceti dobrodružných knih pro mládež, odehrávajících se v [[Arabové|arabském]] světě s vysvětlením arabských a [[islám]]ských tradic,